Dne 22. 2. 2017 bylo stranám doručeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ohledně tří členů sedlácké rodiny Šedivých. Jejich kauza začala před 64 lety, kdy byla celá rodina (čítající 3 generace) násilně vysídlena ze svého statku v Chroustově. Stalo se tak na základě rozhodnutí Komise pro úpravu poměrů rodin vesnických boháčů.

Poslední žijící člen tehdy vysídlené rodiny, Václav Šedivý (nar. 1947), se obrátil na Okresní soud v Jičíně s tím, aby tento soud uznal, že rozhodnutím o vysídlení byla omezena jeho osobní svoboda a měla by proto být vyslovena jeho účast na soudní rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. Senát pod vedením JUDr. Aleše Výmoly dne 22. 2. 2016 jeho návrhu vyhověl. Později byli bez potíží rehabilitováni i Václavův zemřelý bratr Vladimír a jejich matka Marie. Když ale jičínská soudkyně JUDr. Radka Hanousková rehabilitovala 21. 11. 2016 i Václavova otce, dědečka a babičku, bylo to na státního zástupce JUDr. Michala Chvojku (podle www.justice.cz bývalého člena KSČ) už příliš a proti rehabilitačním rozhodnutím podal stížnost.

U Václavova otce namítal, že už jednou rehabilitován byl; u prarodičů zase, že jejich vysídlení nebylo „dočasným zbavením osobní svobody“ a že zabavení jejich majetku „nebylo dostatečně a nepochybně prokázáno“.

Senát Krajského soudu v Hradci Králové pod vedením JUDr. Oldřicha Rejfka však stížnost státního zástupce zamítl a vysvětlil, že pokud byl Václav Šedivý st. již dříve rehabilitován, týkalo se to něčeho zcela jiného, totiž nezákonné vazby, a nikoli následného násilného vysídlení. Pokud jde o prarodiče, jejich vysídlení bylo zjevným omezením osobní svobody, jak ji definuje čl. 14 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod. A nezákonné odnětí majetku bylo zcela nepochybně prokázáno předloženými znaleckými posudky.

Rozhodnutí královéhradeckého soudu je významné zejména proto, že jde o první případ, kdy soud druhého stupně jednoznačně smetl námitky státního zástupce proti tomu, že byla vyslovena soudní rehabilitace vysídlených sedláků.

Listina základních práv a svobod

Čl. 14

(1)  Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.

22. 2. 2017 zapsal: L. Müller