„Raději bych dostal takový řád za dílo, které bych vytvořil v době svobody. To se mi nepodařilo.“

Když jsem pana režiséra Jiřího Krejčíka navštívil v ÚVN v Praze 27.června, tušil jsem, že už se vidíme naposledy… Pan Bohumil Vejtasa mi 8.srpna napsal: „Před chvílí jsem se dozvěděl, že cca ve 12 hodin zemřel dobrý člověk a přítel režisér Jiří Krejčík. Vzpomínejme…“ Odešla jedna z největších osobností našeho filmu a naší země. Jak už je tradicí v naší zemi, poměrně v tichosti a takřka zapomenut…

Dne 9.srpna, tedy den po jeho skonu, přinesla veřejnoprávní ČT v Událostech tuto zprávu. Bylo to jen několik vteřin, ale vydaly mnohem více, než mnohé daleko delší zprávy či pořady! Zpětně se mi vybavily mé návštěvy v jeho bytě v Dejvicích, kdy hodiny vyprávěl a kdy ho denně navštěvovala zdravotní sestra, aby mu ošetřila nemocné nohy. Snášel to statečně, nestěžoval si, jen říkal, „…že je tu už přesčas…“. Smutné je, že musel počítat s každou korunou po takové životní práci a díle, které odvedl pro svoji zemi! Měl peníze už jenom na dva roky života…

Kdysi v kině PONREPO předvedl ukázku ze seriálu procházek Prahou, levnými restauračnímu zařízeními typu „KORUNA“, kdy hovořil s hosty o situaci v zemi a životě. Nezapomenutelná byla scéna, kdy se sešel s bývalým profesorem a kdy v tomto prostředí spolu hovořili. Nenákladné, vynikající po všech stránkách a kdy pan režisér Krejčík doufal na smlouvu s ČT i s ohledem na hrozící exekuci, které byl neoprávněně vystaven spolu se svým synem a získat tak nejnutnější finanční prostředky. Pokud si vzpomínám, o tento seriál neprojevila ČT zájem…?! Alespoň odvysílala nezapomenutelnou Božskou Emu, ale nevím, zda tu originální. Dost mu ji kdysi cenzoři zkrátili, slíbil mi, že mi ji zapůjčí tak jak byla původně natočena, bohužel jsme to už nestihli…

Děkuji Vám pane režisére Krejčíku za všechny ty dlouhé hodiny, které jsem směl strávit ve Vaší přítomnosti…

Jan Šinágl, 11.8.2013