V prosinci nová vláda pod vedením Andreje Babiše - tehdy ještě ne v demisi, „jenom “ bez sněmovnou vyslove­né důvěry - provětrala nejvyšší patra českého úřednictva. A i když společnost úředního šim­la moc nemiluje, tenhle krok vyvo­lal kritiku: evidentně vypadal jako snaha zbavit se rychle osob, které by mohly být přicházejícím ministrům nepříjemné, a nahradit je „svými lidmi".

Protože skepsi k moci už máme všichni historicky vštípenou, což je mimochodem asi dobře, myslel jsem si totéž. Nicméně o něco poz­ději mě napadlo, jestli by rčení o tom, že někdo pro stromy nevidí les, nemělo platit i naopak: ten „strom“ ze zmíněné čistky, na němž jsem si to uvědomil, bylo zrušení Sekce pro vědu, výzkum a inovace při Úřadu vlády ČR a zejména uvolnění Arnošta Markse z pozice jejího vedoucího.

Tenhle úřednický tým po sobě zanechal podivnou pachuť. Vše začalo už tím, jak'byl při svém vzniku před čtyřmi lety pojmeno­ván: zákon o podpoře české vědy (130/2002 Sb.) ustavuje při vládě poradní orgán jménem Rada pro výzkum, vývoj a inovace, což je název tak dlouhý, že se prakticky používá jen zkratka RWI. Kromě délky je na tomto názvu pozoru­hodná hlavně skutečnost, že neob­sahuje slovo „věda“, což má své kořeny v nadnárodním newspea-ku, který s oblibou používá slo­vo „research", zatímco slovu „science“ se skoro vždy vyhýbá. To je překvapivé do té míry, že ti, kdo s nejednoduchým předivem struktury řízení české vědy nejsou do detailu obeznámeni, si tu zkrat­ku vykládají nesprávně, jako by jedno to „V“ stálo za slovo „věda". Taková optika dává zají­mavý rozměr titulu místopředse­da vlády pro vědu, výzkum a ino­vace, který si udělil předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace v Sobotkově vládě Pavel Bělobrádek, a samozřejmě i názvu té zru­šené sekce, již vedl úředník Ar­nošt Marks - jehož Bělobrádek nechal jmenovat také členem této rady, a dokonce dosáhl i jeho zvolení jejím (tedy vlastně svým) mís­topředsedou.

Absurdní situace, kdy v nejvyšším státním orgánu rozhodujícím o české vědě sedí řada předních osobností naší vědy a inovativního průmyslu, předsedou je ale vě­decky zcela bezvýznamný bývalý zvěrolékař a faktickou moc vyko­nává vědecky stejně impotentní úředník, snad nevyžaduje další ko­mentář. Tak jen dodejme, že Sek­ce pro vědu, výzkum a inovace se zapsala do povědomí vědecké obce především tím, že její pra­covníci znefunkčnili databázi, v níž se předtím dlouhá léta uklá­daly a prezentovaly informace o výsledcích naší vědy.

V tomhle konkrétním případě byl prostě vyhazov neschopného úředníka a obsazení jeho místa v RWI k 1. únoru světově uznáva­ným kybernetikem Vladimírem Ma­nkem zcela namístě. Z toho všeho samozřejmě vůbec nic neplyne pro jakýkoliv jiný případ, kromě toho, že bychom jej neměli posuzovat bez znalosti konkrétních faktů.

KAREL OLIVA, LN – Poslední slovo 15.2.2018

* * *

Skvělý článek autora, který nahradil Jana Rejžka. Mimochodem Pavel Bělobrádek je jediný zákonodárce, který požádal o odstranění svého E-Mailu a nezasílání mého zpravodajství. Nepřekvapuje. Klasický lidovecký, přizpůsobivý kariérista s plnými ústy morálky a dobrých mravů, ale sám je odpudivým představitelem pravého opaku.

Včera v Událostech ČT byl příspěvek - Rezignace senátora Františka Čuby – skutečné pozadí se diváci ČT nedozvědělo. Můžete si o něm přečíst ve článku LN Slušovická finta ze dne 2.2.2018. Čím méně Bělobrádků, Čubů a Kalousků v politice, tím lépe pro občany a jejich zemi.

Jan Šinágl, 16.2.2018

* * *

Jan Patočka ml. o Uhlovi, Rumlovi, Pithartovi a dalších, aneb o delíriu mravů a mravnosti!