Respekt k přírodě se vy­platí. Před lety na to při­šli Nizozemci, teď pracu­jí se stejnou zkušeností také v Číně. V 27milionové Šanghaji, nejlidnatějším čínském městě, začali bourat betonová nábře­ží, která každoročně zaplavuje rozvětvený veletok Jang-c’-ťi-ang. Jedna ulice za druhou v mo­derní čtvrti Lingang se začíná zelenat, jak tam vytvářejí přiro­zené přírodní poldry.

Když se totiž přižene opravdu velká voda, buď dostane pros­tor, kam se vylije, nebo strhává vše, co jí přijde do cesty. První varianta pochopitelně přinese méně škod. Voda se vsákne.

Číně, která dlouho ekolo­gická rizika přehlížela, jde své­ho druhu o pilotní projekt. Po­kud se prokáže jeho opodstatně­nost, chtějí čínští urbanisté mo­del rozšířit i jinde.

ORBIS UNUS (Modlitba sjednocuje. J.Š.)

„V přirozeném přírodním pro­středí se většina vodních srážek vsákne do země,“ vysvětlil v britském listu The Guardian vodohospodář Wen Mai Dubbelaar za společnosti Arcadis.

V současné době se podle něj v městských aglomeracích vsák­ne jen 20 až 30 procent srážek. To je málo. Velká voda se pak žene regu­lovanými betonovými koryty, rozlévá se do ulic, zaplavuje roz­sáhlá území. Nemá kam zmizet. Dokonce ani stávající zelené parky příliš nepomáhaly, proto­že byly obvykle projektovány nad úrovní ulic, nemohly tedy velkou vodu absorbovat. To se teď mění.

Rozsáhlé zelené plochy mají rizika povodní snížit. „V minu­losti jsme vybojovali krajinu na vodním živlu, teď mu ji zčásti vracíme,“ říká profesor Hui Li ze šanghajské Tongji university.

Podobným vývojem prošlo Nizozemsko. Při velké bouři z ledna 1953 se tam hladina moře vzedmula až o pět metrů, při následných záplavách zahy­nulo 1836 lidí. Nizozemci se pak vrhli na vylepšování hrází. Zjistili ovšem, že jich nesmí být moc, voda se pak nemá kam vy­lít. V posledních dekádách se proto některé hráze v okolí nizozemských měst zrušily a budují se tam mokřady a poldry, kam se povodeň přelije. Číňané re­cept následují.

LN, Jiří Sládek, 10.1.2018

* * *

Opět se vracíme k moudrosti přírody poté, co nám ukázala naši hloupost. Naše země je prameništěm Evropy. My jsme udělali po roce 1948 vše pro to, aby co nejrychleji naše největší a nejcennější bohatství odteklo, vysušilo krajinu, s patřičnými dopady na floru, faunu a klima. Příroda nám ukazuje jak jsme jí podřízeni. Vždy bude trestat ty, co nerespektují její moudrost a inteligenci. Je vysoko nad tou naší. Proto je v zájmu všech, aby na odpovědných místech bylo co nejméně hlouposti, korupce a co nejvíce moudrosti a odpovědnosti.

Jan Šinágl, 12.1.2018