Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

… Polský postoj k EU je fantastic­ký: nasypte polským kravám do koryta eura a jinak si trhněte no­hou. Orbánovo Maďarsko zase pálí kadidlo na dvou oltářích, ev­ropském a ruském. V takové spo­lečnosti nemá Česko co dělat, leč by chtělo vzít roli ve fantasmagorickém polském plánu na Mezimoří, v němž by mohlo pouze šoupat nohama a mlčet. …

Docela mne rozesmála myšlenka mnou jinak vel­mi respektovaného ko­mentátora těchto novin. Nutnost udržovat a upevňovat spolek V4 (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko) odůvodňuje totiž takto: „Tvoří ho země se společnou his­torií a zkušeností, bez ohledu na to, kdo, kde a jak zrovna vládne... A měla by existovat i určitá pojist­ka (rozuměj ona V4) pro případ, Že Němci pro něco zase nadšeně a kolektivně vzplanou, což se čas od času bohužel stává.“

To je rána přímo do drdolu. Podíváme-li se na „společnou histo­rii a zkušenosti“ za posledních osmdesát let, vypadá takto: V roce 1938 urvalo si Polsko čes­ké Těšínsko. Maďarsko si později urvalo jižní Slovensko a Podkarpatskou Rus. A jednotky sloven­ského štátu spolu s nacisty na­padly Polsko. Tak tak, společná historie a zkušenosti, ať kdo, kde a jak vládne.

Po válce zejména Češi se dob­rovolně ve volbách 1946 rozhodli položit základy bolševické diktatu­ry. Do Polska a Maďarska byl ko­munismus imputován krvavým ná­silím a volebními podvody. Na Slovensku zlomila Praha protikomunistickou opozici až inscenová­ním politických procesů. Když Polsko a Maďarsko povstaly pro­ti sovětskému komunismu, Čecho­slováci byli tiší jako pes v truhlí­ku. Opět společná historie a zku­šenosti.

A co V4 jako pojistka pro pří­pad, že by Němci zase „nadšeně a kolektivně vzplanuli"? Něco jako diktatura či přímo Hitler? No budiž. V tom případě by V4 za­fungovala jako pojistka asi tak, jako měl český Senát zafungovat proti případnému opakování úno­rového komunistického puče. To se při jeho zřizování opravdu váž­ně tvrdilo.

Já však trvám na tom, že nejen Plzeň osvobodil Patton, ale že největší pojistka proti hlouposti, vzá­jemné nevraživosti a přiboudlému nacionalismu malých středo­evropských zemí jako V4 je stále větší integrace Evropské unie. A je to také největší z možných po­jistek proti případnému „nadšené­mu a kolektivnímu vzplanutí Ně­mecka“ pro něco ošklivého. Cho­vání polsko-maďarské poloviny V4 však pevnost těchto 'pojistek nabourává.

Polský postoj k EU je fantastic­ký: nasypte polským kravám do koryta eura a jinak si trhněte no­hou. Orbánovo Maďarsko zase pálí kadidlo na dvou oltářích, ev­ropském a ruském. V takové spo­lečnosti nemá Česko co dělat, leč by chtělo vzít roli ve fantasmagorickém polském plánu na Mezimoří, v němž by mohlo pouze šoupat nohama a mlčet.

Slovenský premiér Fico se pro mě nečekaně vzmužil a vytáhl Slo­vensko z močálů V4. Oznámil, že Slovensko vezme několik desítek uprchlíků a že budoucnost své země vidí v nejtěsnějším jádru EU po boku Německa a Francie. Ať se dívám, jak se dívám, českého poli­tika schopného takové prozíravos­ti nevidím. Pokud se Česko nezba­ví zátěže V4, bude brzy integrující se Evropou vystřeleno na oběžnou dráhu jako nikomu nepotřebná vyhaslá planetka kroužící kolem ev­ropského Slunce. No ale žádné strachy, pojistka V4 nám zůstane.

JIŘÍ HANÁK, LN, Poslední slovo, 3.9.2017

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)