Aktualizováno 24.7.2017: Šok! Václav Klaus se spletl - Umlčeli v Německu Václava Klause? Exprezident mezi mimozemšťany a chemtrails

LN 1. července 2017: Na dotaz Lidových novin mluvčího Kremlu Peskova, jak Kreml reagoval na Trumpovo vítězství odpověď zněla: „Ten mejdan trval tři dny. Roztrhali přitom garmošky“. (vlevo LN 19.7.2017 - vpravo LN 15.7.2017) - Karel Mrzílek: „Na Západě si pořád myslí, že důležitá je pravda. Na Východě není pravda důležitá, důležitá je moc. V první řadě moc, pravda je vedlejší, důležité je abychom získali moc.“ - „Největší starost Rusů bude teď udržet nedouka Trumpa v sedle, aby se enkláva pracně infiltrovaných a utajených informátorů vyplatila.“

Nositel Puškinovy medaile, udělené Klausovi ruským prezidentem Putinem, se snaží. Pokud bychom ztratili kontakt na EU, budeme opět poslušným satelitem Ruska, kterým už z nemalé části jsme, pokud jsme jím kdy vůbec přestali být… Více komentáře není třeba. Snad jen připomenout zločineckou Klausovu amnestii, ČEZ, Kellnera a další Klausovo „děti“… A v souvislosti s článkem o vynikajícím Rudolfu Nurejevovi i Klausovy sklony o kterých se mnohokrát psalo. Ty Putinovi najednou nevadily při udělení Puškinovy medaile. Mj. se psalo, že jeho partner měl být, tuším v roce 1988, zavražděn? Nabízí se proto i možnost, že toho mohla KGB patřičně využít? Ukazuje to, jak potřebný je Klaus pro Rusko, kdy jeho rodná země byla a je pro něho jen nástrojem k získání moci, peněz a vlivu. Nemám nic k sexuálně jinak orientovaným lidem, nicméně je to třeba připomenout, abychom mohli lépe chápat jeho postoje, které připomínají norského vlastizrádce Vidkuna Quislinga, byť je jeho hodnocení mezi historiky dodnes sporné, ale zažilo se jako označení zrádce národa a kolaboranta. Ne nadarmo se říká, abychom „druhé hodnotili teprve tehdy, až si jejich životem projdeme jejich botama“. Z dr. Emila Háchy byl také udělán zrádce národa, přitom to byl jeden z jeho největších synů. Měl plnou pravdu, když řekl: „Neštěstí českého národa začalo rozpadem Rakousko-Uherska.“ Až jej dokážeme ocenit, teprve tehdy se budeme moci počítat mezi vyspělé národy.

Vladimír Stehlík - pozvánka k soudu 26. července

* * *

Rychetského obrana ČEZu

V září roku 1998 jako pouhý místopředseda vlády pod premiérem Milošem Zemanem označil současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský Transgas a ČEZ jako společnosti, ve kterých by měli manažeři projít bezpečnostními prověrkami. Rychetský tehdy řekl, že je potřeba vědět, jestli není byznys propojený s politikou nebo organizovaným zločinem. Od té doby se z něho stal jedním z nejvýznamnějších interpretů toho, co přesně znamená právní stát. Z tohoto titulu se postavil do čela tříčlenného senátu ÚS, který rozhodl, že ČEZ není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. ČEZ před soudem zastupoval právník Radek Pokorný, který je v právnických a byznysových kruzích považován za jednu z hlavních spojek mezi politikou, byznysem a organizovaným zločinem. Pokorný byl v letech 1993-1995 koncipientem v Rychetského advokátní kanceláři, ani jeden z nich se ale kvůli tomu z případu nevyloučil. Pokud nebude rozhodnutí o uplatnění zákona o svobodném přístupu k informacím na ČEZ úspěšně napadnuto na unijní úrovni, zůstane po vítězství ČEZu hořká pachuť. 

* * *

ČEZ

Ten nález by mohl mít stručné odůvodnění: Protože ČEZ. A hned by bylo jasno; jsme ostatně v zemi, jíž se mezi zasvěcenými přezdívá ČEZko.

Omezení práva na informace, které senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským provedl, je poměrně dalekosáhlé. Doposud se mělo za to, že při posuzování, zda určitá právnická osoba je nebo není povinným subjektem, je rozhodující její účel a způsob jejího fungování, nikoli to, zda jde o subjekt soukromého nebo veřejného práva. Nebyl proto činěn zásadní rozdíl mezi státními podniky a obchodními společnostmi, ve kterých mají stát nebo samosprávné korporace rozhodující podíl.

To se nyní radikálně změní a spolu s ČEZem se zpod veřejného dohledu vymaňují mj. krajské nemocnice, městem zřizované a vlastněné sportovní kluby, nejrůznější komunální servisní a distribuční společnosti, prostě všechny ty obchodní společnosti, kde bývá zvykem umisťovat na dobře placená místa v radách vysloužilé politiky nebo jejich příbuzné (viz dávná kausa Livie Klausové). Kolik si takto zabezpečený emerita vydělal, bude nyní tajné, stejně jako celá řada dalších informací o tom, jak tyto, veřejné prostředky často obhospodařující, subjekty s našimi penězi nakládají.

Dalším problémem je, že výklad předestřený Ústavním soudem je poměrně nejasný, a tak jít do informačního sporu bude mnohem riskantnějším podnikem než doposud. Předpokládat přitom lze, že povzbuzeni úspěchem ČEZu začnou tvrdit, že zákonu nepodléhají, i mnohé další právnické osoby; nedivili bychom se, kdyby to nyní začala prohlašovat i sama veřejná správa, protože: co kdyby.

http://paragraphos.pecina.cz/2017/07/cez.html

* * *

RUSKÝ PRAVĚK

21. století v Rusku:

více než 8 800 000 lidí nemá toaletu,

13 000 000 lidí žije bez teplé vody,

1 500 000 lidí nemá elektřinu,

7 680 000 lidí doma topí troubou,

2 800 000 lidí žije v komunálních bytech (vlastní pokoj se společnou kuchyní,

koupelnou a záchodem pro více lidí, žijících v jednom bytě),

26 280 000 lidí žije v dřevěných chatrčích a to přesto, že Rusko nejbohatší zemí světa.

Jenže jeho bohatství končí v kapsách gangu Vladimíra Adolfoviče Putlera. Dost Bylo EU! Vpřed pod vedením soudruhů Klause, Zemana a jiného dobytka k následování našeho ruského vzoru k africké životní úrovni!

Miroslav Václavek, 20.7.2017

* * *

Citlivý člověk a bolševik Klaus

Myslím, že Zeman je pro nás ohromné ponížení a vlastně pokračování ponižování z dob komunismu, kdy jsem se styděl, že jsem Čechoslovák. Komunistické Československo byla ubohá zakomplexovaná zem buranů obtočená ostnatým drátem – a moc jsme se od té doby bohužel nezměnili, řekl spisovatel Jáchym Topol v rozhovoru, který s ním u příležitosti vydání jeho knihy Citlivý člověk udělal Salon Práva (rozhovor vyšel v deníku 22. června). V Parlamentních listech se následně 13. července objevilo prohlášení, podepsané Václavem Klausem, Jiřím Weiglem a Ladislavem Jaklem, kteří na Topola reagovali. …

… I v těch nejzapadlejších místech a putykách, kde by s týpky jako je Klaus – estéty, kteří se celý život pohybující v uzavřených, zájmových, sportovních, sexuálních, ekonomických … komunitách – vyrazili okamžitě dveře, a vůbec by přitom nemuseli vědět, kdo je Klaus, a taky by to nevěděli, se Jáchym Topol pohyboval vždy bezpečně a přirozeně z jednoho prostého důvodu: nikdy neohrnoval nos ani nad lidmi z toho nejzazšího okraje, nad kterými všichni ostatní dávno zlomili hůl. Na rozdíl od Klause je totiž Jáchym Topol křesťan, který má lidi za bratry bez ohledu na to, zda „hrají tenis“ nebo ne, až je to někdy rozčilující (že na lidi, národ, stát… nadává, je přece výraz jeho zájmu a obav o společnost a svět, ve kterém žije).

To jen na okraj. Prohlášení Klause je samo o sobě bizarní, vykloubené z jakýchkoli kulturně-společenských a politických zvyklostí, což bolševici byli ostatně taky: exprezident desetimilionového státu reaguje na více méně nevinný rozhovor jednoho spisovatele pamfletem, který nechá navíc spolupodepsat svými spolupracovníky (!), jako nějaký vyšinutý autokrat, který jen pouhý náznak kritiky, včetně třeba nadávání na počasí, považuje za útok na svoji osobní integritu.

Reakce Klause and his boys na Topola vejde do dějin tuzemské zhůvěřilosti stejně jako projev Milouše Jakeše na Červeném Hrádku, ve kterém generální tajemník, tedy hlava pomazaná, mistroval zpěvačku Hana Zagorovou za to, že podepsala Několik vět. Quod licet Iovi, non licet bovi. Komu, co, jak? Klaus s Jakešem si mohou hodit korunou.