Celá tato pseudokauza, byť se odehrávala na půdě europarlamentu, je nehodna pozornosti civilizovaného člověka - Je proto důkazem neuvěřitelné pokleslosti, respektive přímo právního bezvědomí poslanců českého i evropského parlamentu, když uznají za důvod k jednání „důkazy“, které by sami nepřipustili ani v případě ukradené koloběžky, kdyby šlo o ně.
… Jak po nich potom chtít ještě nějakou civilizovanost, dokonce snad kulturu, která se vyznačuje respektem nejen k zákonům, ale i k normám nepsaným?! Protože skutečně kulturní člověk, zde zmíním Ludvíka Vaculíka, reaguje na takového pavlačové způsoby noblesně. Jeden takový případ – nevím ale, zda se nedopouštím plýtváním perlami, abych opsal politicky korektně své přání, aby si to přečetli právě politici – popsal Vaculík v Českém snáři: Večer přišla Madla z práce a řekla mi, co se povídá: že Pavel Kohout pracuje pro Státní bezpečnost a s ním ještě dalších šestnáct lidí. „Šestnáct lidí na celou republiku, nebo jen na Prahu,“ zeptal jsem se. „Tys o tom neslyšel?“ řekla. „Neslyšel a nebudu slyšet.“ …
* * *
Mluvíme o jakýchsi nahrávkách, kdy má Babiš konzultovat cosi s jakýmsi novinářem, jejichž původ je nejasný, intence jejich vzniku nanejvýš podezřelá, jejich integrita nulová. Tyto nahrávky nevznikly činností zpravodajských institucí ani orgánů činných v trestním řízení, kdy by jejich pořízení muselo být povoleno soudem, a musely by být provedeny autorizovaným způsobem. Právně i technicky by jejich pořízení muselo být provedeno tak, aby byly forenzně využitelné.
Jinak takové nahrávky – řečeno právním jazykem – prostě neexistují. Mohou jich (takových „důkazů“) být tuny, ale soud k nim nesmí brát zřetel. Takto přísně je formálně upraveno urovnávání sporů, ať již ho nazveme právnicky „aplikací práva“, nebo lidově „hledáním spravedlnosti“.
Soud by to smetl
V civilizované společnosti, která se vyznačuje už od dob formulace takzvaných „noachitských přikázání“ ustanovováním soudů k řešení sporů, by tedy na základě takovýchto vyslovených „fake news“ nikdy nemohlo dojít k nějakému řízení. Soud by prostě něco takového smetl ze stolu.
Jistě, namítne někdo, vždyť zde nejde o soud, jde o politickou záležitost. Ano, ale zabývá se jí zákonodárný sbor. Proto mluvíme o zákonech, proto požadujeme, aby důvodem jednání zákonodárného sboru byly záležitosti, které právně existují, nikoliv pavlačové drby!
Je tragické, že jde o záležitost poměřitelnou ustanoveními psaných zákonů, kde zmínění poslanci přímo manifestují svou naprostou necivilizovanost, aniž by jim to nějak viditelně vadilo. Asi to bude naprostým znecitlivěním politického prostředí z důvodu financování politických stran, protože kvůli většině z nich bují u nás od počátku 90. let organizovaný zločin, který se na ty partaje přilepil, aby trochou peněz jim hubu důkladně zalepil.
Jak po nich potom chtít ještě nějakou civilizovanost, dokonce snad kulturu, která se vyznačuje respektem nejen k zákonům, ale i k normám nepsaným?! Protože skutečně kulturní člověk, zde zmíním Ludvíka Vaculíka, reaguje na takového pavlačové způsoby noblesně. Jeden takový případ – nevím ale, zda se nedopouštím plýtváním perlami, abych opsal politicky korektně své přání, aby si to přečetli právě politici – popsal Vaculík v Českém snáři:
Večer přišla Madla z práce a řekla mi, co se povídá: že Pavel Kohout pracuje pro Státní bezpečnost a s ním ještě dalších šestnáct lidí. „Šestnáct lidí na celou republiku, nebo jen na Prahu,“ zeptal jsem se. „Tys o tom neslyšel?“ řekla. „Neslyšel a nebudu slyšet.“
Proto je celá tato pseudokauza, byť se odehrávala na půdě europarlamentu, nehodna pozornosti civilizovaného člověka.
Je proto důkazem neuvěřitelné pokleslosti, respektive přímo právního bezvědomí poslanců českého i evropského parlamentu, když uznají za důvod k jednání „důkazy“, které by sami nepřipustili ani v případě ukradené koloběžky, kdyby šlo o ně.
* * *
Je otázka, jestli chce být Babiš vůbec premiérem
"Babiš pro mě znamená změnu a já chci změnu", říká ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová v rozhovoru.
J.Š.11.6.2017