Iva Brožová byla letos uvedena do právnické síně slávy • V rozhovoru pro LN líčí, jak byla po letech v „právnickém sporu“ a jak se poté stala předsedkyní Nejvyššího soudu • Jako „cizorodý element“ bojovala jak s jeho soudci, tak s vrcholnými politiky …

… kolektivní rozhodování, které vždy rozmělňuje odpovědnost. Vzpomínám jsi, že když jsem byla odvolána i z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, tak se proti mně postavilo jak kolegium předsedů krajských soudů, tak Soudcovská unie slovy jejího předsedy (Jaromír Jir sa, nyní soudce Ústavního soudu - pozn. red.). Všechny kolektivní i struktury složily zbraně před prezidentem Klausem. Tématem pro ně nebyla nezávislost justice, ale „klid na práci". Stále více se tedy kloním k názoru, že nikoli kolektivní orgán, ale morálně a mravně integrovaný jednotlivec je lepší zárukou ne­závislosti justice. … mé ocenění je informací pro všech­ny, že náročné postoje se vyplácí, a současně může být povzbuzením pro takové soudce, jako je doktor Ladislav Derka z Vrchní­ho soudu v Praze, který v rozho­voru pro Lidové noviny odvážně pojmenoval, že vedení jeho sou­du porušuje zákon, neboť nere­spektuje zákaz opakovaného man­dátu soudních funkcionářů. Snad bude přibývat soudců, kte­ří nebudou lhostejní k panujícím poměrům v justici a promluví o nich. Věřím v mladou generaci. … Nemohu nevzpomenout soud­ce Vojtěcha Cepla, který podrob­ně rozkryl vznik kauzy „justiční mafie" a přiznal doktorce Benešo­vé právo na politickou nadsázku. Kauza mu ale byla následně odňa­ta rozhodnutím vrchního soudu, které bylo zrušeno Ústavním sou­dem z důvodu porušení práva na zákonného soudce. Nicméně fi­nálně byl doktor Cepl přeložen na insolvence (z Krajského soudu v Praze po několika letech odešel, dnes je soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pozn. red.).

* * *

LN Atmosféra na soudu tedy zjevně nebyla dobrá.

Z mého pohledu a ve srovnání s Ústavním soudem opravdu ne.

LN Jakou roli v tom sehrál místopředseda soudu Pavel Kučera?

On se domníval, že jsem prostě blondýna se vším všudy. Jednal přesně podle toho, jakou měl pře­zdívku - kardinál Richelieu. Cítil se jako ryba ve vodě v „chodbové kultuře", a to nejen na soudu, ale i v parlamentu, na vládě a na Hra­dě. To je styl, kdy věci ze zákulisí posunujete za pomoci polopravd či nepravd a nenesete žádnou od­povědnost. Bylo jeho velkým dí­lem, že kolem mě vytvořil atmo­sféru „blondýny“. Formálně jsem pak dostala nálepku manažerské neschopnosti. Mamě jsem se sna­žila vysvětlit politické scéně, že Nejvyšší soud není žádný podnik, kde by soudci byli jeho zaměst­nanci ve služebním poměru, ovla­datelní principem nadřízenosti a podřízenosti.

LN Myslíte si, že politické a sle­dované kauzy ovlivňují důvěru v justici? Je v těchto kauzách třeba dávat o to větší pozor, aby měla společnost pocit, že je rozhodováno férově?

No jistě, protože lidé si neféro­vá, nepřesvědčivá, nepředvídatel­ná, nesrozumitelná, nespravedli­vá rozhodnutí, a to nejen ve sledo­vaných kauzách, mohou vyložit třeba tak, že spravedlnost je u nás jen pro někoho. Nelze zapomínat, že rozhodovací činnost má i pre­ventivní funkci a utváří právní vě­domí občanů.

LN Často bývá v souvislosti s ne­závislostí justice zmiňována Nejvyšší rada soudnictví, která v Česku stále chybí. Jak na to teď nahlížíte, když už jste z justice dva roky venku?

Ten koncept jsem velmi podpo­rovala, protože jsem respektovala názor Ústavního soudu. Jenže toto jeho rozhodnutí pochází už z roku 2002 a od té doby máme řadu nových poznatků. Zkušenos­ti ze Slovenska i Maďarska ukazu­jí, že ani Nejvyšší rada soudnictví nezávislost justice neochránila. Proto dnes více než dříve vidím rizika s nejvyšší radou spojená. Jedním z nich je kolektivní rozhodování, které vždy rozmělňuje odpovědnost. Vzpomínám jsi, že když jsem byla odvolána i z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, tak se proti mně postavilo jak kolegium předsedů krajských soudů, tak Soudcovská unie slovy jejího předsedy (Jaromír Jir sa, nyní soudce Ústavního soudu - pozn. red.). Všechny kolektivní i struktury složily zbraně před prezidentem Klausem. Tématem pro ně nebyla nezávislost justice, ale „klid na práci". Stále více se tedy kloním k názoru, že nikoli kolektivní orgán, ale morálně a mravně integrovaný jednotlivec je lepší zárukou ne­závislosti justice.

LN Po uvedení do právnické síně slávy jste řekla, že pocity úspěchu u vás vyprchaly. Máte pocit, že vaše boje stály, za to?

Jednoznačně ano, z pohledu vy­mezení vztahu mezi mocí výkon­nou a mocí soudní v posttotalitním státě. Navíc si myslím, že mé ocenění je informací pro všech­ny, že náročné postoje se vyplácí, a současně může být povzbuzením pro takové soudce, jako je doktor Ladislav Derka z Vrchní­ho soudu v Praze, který v rozho­voru pro Lidové noviny odvážně pojmenoval, že vedení jeho sou­du porušuje zákon, neboť nere­spektuje zákaz opakovaného man­dátu soudních funkcionářů. Snad bude přibývat soudců, kte­ří nebudou lhostejní k panujícím poměrům v justici a promluví o nich. Věřím v mladou generaci.

LN Potřebuje justice dodat odvahy jednotlivcům, že s tím mo­hou něco udělat?

Musí najít odvahu. Jestliže si soudci troufají soudit druhé, tak musí mít schopnost poukázat na poměry uvnitř justice, s nimiž ne­souhlasí. A když nastane kon­flikt, tak se nesmí sehnout a musí bojovat. Dobře vím, že v justici dochází k tomu, že „zlobivý" soudce je přeřazen na nepopulár­ní agendu, kterou navíc třeba ani nikdy nedělal. Typicky jde o přetí­žené insolvenční úseky.

LN Stálo by za to zavést pravidlo, že předseda soudu nemůže soudce převést na jinou agendu bez jeho souhlasu?

Je to nesmírně silný nástroj předsedů soudů. Ti mají povin­nost zajistit, aby byl dán průchod spravedlnosti v přiměřené době. K tomu musí mít určité nástroje, i aby mohl podle potřeby posilovat agendy. Ty se totiž v čase mění. Ale přesouvání soudců musí vždy probíhat věrohodným způso­bem. Nesmí to být v kontextu, že soudce se postaví proti vedení, po­jmenuje problém a je odsunut na jinou agendu. To je přece nevěro­hodné a každý si řekne, že to je odplata za jeho postoj. Nemohu nevzpomenout soud­ce Vojtěcha Cepla, který podrob­ně rozkryl vznik kauzy „justiční mafie" a přiznal doktorce Benešo­vé právo na politickou nadsázku. Kauza mu ale byla následně odňa­ta rozhodnutím vrchního soudu, které bylo zrušeno Ústavním sou­dem z důvodu porušení práva na zákonného soudce. Nicméně fi­nálně byl doktor Cepl přeložen na insolvence (z Krajského soudu v Praze po několika letech odešel, dnes je soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pozn. red.). Přesouvání soudců musí probíhat tak, aby nevznikaly pochybnosti, že k tomu nejsou věcné důvody.

Z dvoustránkového rozhovoru Kristiána Léka v LN (13.2.2017)

J.Š. 24.2.2017