„Na výstavě o Etruscích a jejich kultuře v Římě jsem se dočetl o etruském městě, kde patricijové byli tak líní, že vládu svěřili sluhům, sami se věnovali radovánkám. Město, jemuž vládli sluhové, odolávalo římské moci téměř o století déle než ostatní města. Páni se chtěli dávno vzdát, ale sluhové nedovolili, přežívala v nich vyhaslá hrdost jejich pánů, bránili město, v němž byli jen sluhy, proti vůli těch, kdo v něm byli pány. Snad z toho podivného příběhu vyplývá poučení, že politickou moc lze efektivně delegovat jen společně s tím, co jí dává smysl – obrana závazné představy o celku, k němuž patříme.“
„Uznávám, že kýč má místo v dějinách politické moci, protože rychle a účinně sjednocuje a mobilizuje masy.“ – „Moralisticky pokroucený boj proti korupci vykládá krize systému jako důsledek nelegálního jednání skupin a jednotlivců, čímž odvrací pozornost od katastrofálních důsledků legálního jednání rozhodujících uskupení v systému.“ – „Příčinou systémových krizí není nikdy to, co se děje nelegálně, ale to, co se děje legálně.“
* * *
Lze změnit systém, v němž žijeme? Lze aspoň žít v nějakém výklenku vně něj? Filozof a sociolog Václav Bělohradský se pokouší na tyto otázky v rozhovoru odpovědět a říká: „V ,individualizované‘ společnosti nelze změny strategicky domyslet až ke změně systému. Věk apokalyptických výzev k nápravě zkaženého světa snad navždy pominul.“
- Být uvnitř globální vesnice uniklých sdělení pak znamená být svědkem rozporu mezi reálným fungováním čehokoli, zejména politické moci, a institucionalizovanou představou o fungování čehokoli.
- Každý člověk je text a každý chce nalézt svého „modelového čtenáře“, který ho „přečte“ tak, jak věří, že se napsal.
- Totální instituce je ta, v níž nemáme právo na soukromí, třeba kasárna nebo psychiatrické léčebny – četl jsem ve vzpomínkách vězňů z 50. let, že totální škrtnutí práva na zákulisí bylo druhem mučení a vedlo rychle k rozpadu osobnosti.
- V „individualizované“ společnosti nelze změny strategicky domyslet až ke změně systému.
- Různé pověry o vlastní výjimečnosti – American Exceptionalism, nebeská říše středu nebo ruské samospasitelné komplexy – vypadají v říši efemérního groteskně.
- Moje generace byla hluboce poznamenána vírou v dějinotvornou sílu „správné“ interpretace Marxe, mnoho mých spolužáků věřilo, že „strana“ nepochopila jeho „učení“.
- Nejdůležitější z „nadpolitických“ slov je „normální“, kdo je jeho pánem, vykonává hegemonickou moc v nejvyšší míře.
- Mytizace 17. listopadu 1989 jako „dne boje za svobodu a demokracii“ je podobně zkreslené výročí – výraz „masakr“ pro tyto události je na pozadí skutečných masakrů nedávných let hodně přehnaný.
- Uznávám, že kýč má místo v dějinách politické moci, protože rychle a účinně sjednocuje a mobilizuje masy.
ČESKÁ POZICE: Proč by měl být boj s korupcí – i při její podvojnosti – důvodem skepse?
BĚLOHRADSKÝ: Protože moralisticky pokroucený boj proti korupci vykládá krize systému jako důsledek nelegálního jednání skupin a jednotlivců, čímž odvrací pozornost od katastrofálních důsledků legálního jednání rozhodujících uskupení v systému. Příčinou systémových krizí není nikdy to, co se děje nelegálně, ale to, co se děje legálně. Příčinou katastrofální finanční krize 2008 například nebylo nelegální jednání jednotlivců či skupin, ale legální jednání rozhodujících aktérů v systému. Jako vždy!
Na závěr příběh, jenž se mi zdá poučný, ač neumím říct proč. Na výstavě o Etruscích a jejich kultuře v Římě jsem se dočetl o etruském městě, kde patricijové byli tak líní, že vládu svěřili sluhům, sami se věnovali radovánkám. Město, jemuž vládli sluhové, odolávalo římské moci téměř o století déle než ostatní města. Páni se chtěli dávno vzdát, ale sluhové nedovolili, přežívala v nich vyhaslá hrdost jejich pánů, bránili město, v němž byli jen sluhy, proti vůli těch, kdo v něm byli pány. Snad z toho podivného příběhu vyplývá poučení, že politickou moc lze efektivně delegovat jen společně s tím, co jí dává smysl – obrana závazné představy o celku, k němuž patříme.
* * *
J.Š. 31.12.2016
Read more...