„Nevím, v čem můj humor spočívá,“ prohlásil, když po něm chtěli, aby řekl o své práci něco vážného: „Vím však, že mám rád člověka a že všechno, co není upřímné, se mi zjevuje v groteskní podobě.“
Celý život rozdával radost lidem a za Protektorátu řadu lidí zachránil před nuceným nasazením, když je zaměstnal ve svém divadle. Přesto se stal po válce obětí pronásledování a kvůli lidské závisti ztratil čest, majetek i práci. Úspěch a bohatství mu neodpustili . Z dříčsky nabytého majetku se Vlasta Burian upřímně a veřejně radoval. Pořádal (tehdy ještě abstinent a nekuřák) ve své dejvické vile hostiny pro celé fotbalové jedenáctky, zval kdekoho na své hony, dostihy, turnaje a večírky. Přesto – nebo možná právě proto – byla poslední Burianova léta lidským i uměleckým živořením. Za údajnou kolaboraci s Němci byl v roce 1947 odsouzen ke třem měsícům vězení a půlmilionové pokutě. Kolaborace se měl dopustit tím, že v roce 1941 natočil (nejspíš pod nátlakem) pronacistický rozhlasový skeč, ve kterém nepříliš zdařile parodoval tehdejšího exilového ministra zahraničních věcí Jana Masaryka. Nacisté tehdy Burianovi vyhrožovali zavřením divadla, ve kterém herec zaměstnával nepřiměřeně velký počet herců a dalších umělců (cca 80 lidíJ.Š.), aby je uchránil před pracovním nasazením.
Další role v nacistické propagandě ale Burian odmítl, od roku 1942 proto nesměl točit české filmy. Absurditou zůstává, že po celou válku (na rozdíl od svých ambicióznějších českých kolegů) nepřijal nabídku na roli v žádném německém filmu, vymlouval se na neznalost němčiny (on – rodák z Liberce…). Daleko spíš než za kolaboraci byl Burian po válce souzen za to, že byl úspěšný a bohatý a netajil se tím.
Plně rehabilitován byl Burian až v roce 1994. V 50. letech se musel někdejší komik světového formátu spokojit již jen s podřadnými estrádami a večírky v závodních klubech, které se mu staly osudnými. Na následky nachlazení ze zapadlé zájezdové štace 31. ledna 1962 zemřel.
http://www.rozhlas.cz/plus/portrety/_zprava/vlasta-burian-komiku-kral-i-mucednik--1681791
P.S.
Vlastu Buriana zbožňovala první republika a celý národ i za totality. Bez něho by byly Vánoce a Silvestr na českých televizích jen povrchní. Rozdával a rozdává nám stále obyčejnou, přirozenou lidskou radost a inteligentní, neopakovatelný humor. Dnes nám zoufale chybějí v našich životech, provázenými úpadkem tolik potřebných hodnot. Byl nespravedlivě odsouzen díky vynucenému svědectví Lídy Bárové. Její upřímný dopis s omluvou Vlastovi Burianovi je v pořadu ČRo Plus citován. K jeho postupné, potupné, barbarské likvidaci, celý národ mlčel. Co to o našem národě a nás asi vypovídá…
Porovnejme s Heinzem Rühmannem, který vystupoval v éře nacismu ve 37 filmech, nikdy se nevyjadřoval k politice, ale potřebnou „politiku“ dělal svými nezapomenutelnými filmy, kdy pomáhal lidem přežít těžkou dobu a opět začít žít. Celé Německo smutnělo, když v roce 1994 zemřel ve věku 92 let. Jeho poslední vystoupení v televizi v přímém přenosu jsem viděl – úžasné poselství moudrosti člověka, který rozuměl životu a člověku. Myslel jsem přitom na Vlastu Buriana, řekl by nám jistě podobné, kdyby měl možnost svobodně žít a tvořit jako jeho německý kolega. Byl skutečným „Králem komiků“. Mohl být i jejich císařem, kdybychom nepřipustili od roku 1945 do jeho smrti v roce 1962, takové barbarské ničení jeho velikého ducha a nádherného člověka.
Jan Šinágl, 26.12.2016
Read more...