Ruský cíl rozděl a panuj
...Výstižně jej popsal náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerij Gerasimov už v roce 2013 - rok předtím, než Moskva toto hybridní válčení prakticky bez jediného výstřelu použila na Krymu. Jeho článek v časopisu Vojensko-průmyslový kurýr o nové koncepci nelineárních neboli hybridních válek experti označují za přesný popis toho, jak Rusko „uvařilo" konflikt na Ukrajině.
„Hybridní hrozby nejsou na první pohled viditelné a jsou schopné dlouhodobě oslabovat systém. Ten pak zkolabuje při iniciaci běžného válečného konfliktu,“ říká Miroslav Mareš z Masarykovy univerzity v Brně, jenž se problematikou zabývá.
Nevojenské nástroje
Hybridní konflikt lze definovat jako kombinaci použití konvenčních a nekonvenčních nástrojů k vedení války s cílem přinutit protivníka ke krokům, jež by neučinil jako kombinaci tradičního ozbrojeného konfliktu, guerillového boje, teroristických útoků na mnoho cílů včetně civilistů s cílem zastrašit je, využívat zločinecké bandy, psychologické operace nebo stále nebezpečnější kybernetické útoky k destabilizaci společnosti.
Zapojeny mohou být různé typy jednotek - od pravidelné armády přes speciální síly až po paramilitantní uskupení či maskované ozbrojence, takzvané „zelené mužíčky" jako v roce 2014 na Krymu. Útočník může také mnohem dříve, než nasadí vlastní síly, v napadené zemi rozdmýchávat a podporovat nepokoje, vést ekonomickou i diplomatickou válku, útočit v kyberprostoru a rozpoutat informační a propagandistickou kampaň.
Nevojenské nástroje hrají v dosažení cílů hybridní válkou hlavní roli. „Cílem útočníka je ovládnout mysl politického vedení a obyvatel napadeného státu pomocí propagandy (psychologické operace), klamných operací a zastrašování terorem. Pokud již je vojenská síla použita, je použita na zapřenou," uvádí dokument českých expertů Hybridní válka jako nový fenomén v bezpečnostním prostředí Evropy. V „ideálním případě" nemusí být v hybridním konfliktu tradiční vojenská síla - pravidelná armáda - vůbec použita.
... V době Sovětského svazu a po jeho rozpadu lpěla Moskva na porážce protivníka silou, poté na náhradě vlády a nakonec na sociálním inženýrství, v novém pojetí od roku 2003 jsou priority obrácené - ke zničení protivníka nemusejí být bojové jednotky nasazeny. Jde o staronový koncept sovětské subverze, podvratné či rozvratné činnosti, jež byla v minulosti klíčovou součástí akcí KGB s cílem delegitimizovat společnost a zlomit její obranu. Dnešní otevřená demokratická společnost Západu tomu paradoxně pomáhájí. V létě 2008 si Rusko nové prvky boje (vyzkoušelo ve válce s Gruzií o Abcházii I a Jižní Osetii, v níž uplatnilo konvenční bojové akce v kombinaci s řadou nekonvenčních, jež odpovídají hybridnímu válčení Kromě pravidelné armády nasadila, Moskva speciální síly a další skupiny ozbrojenců a použila ekonomické i diplomatické nástroje - těsně před vypuknutím konfliktu začala například jihoosetským obyvatelům přidělovat ruské pasy.
Poprvé také použila kybernetický útok, jenž během několika hodin ochromil či změnil internetové stránky gruzínského prezidenta, vlády i úřadů, i vedla informační válku, když se snažila vnutit světu i domácí veřejnosti svůj názor kampaní prohlášení, informací a dezinformací.
Čtyři stadia
Experti se shodují, že pro úspěšné hybridní válčení jsou třeba vhodné podmínky, což Ukrajina splňovala - roztříštěná a zbídačená společnost, ekonomické problémy, dlouhodobá frustrace, národnostní diverzita, nacionalistický extremismus, korupce a klientelismus, což zapadalo do čtyř stadií staronového scénáře dřívější „ruské subverze" či novodobého „hybridního boje" k prosazení vlastních zájmů.
V prvním stadiu je demoralizována společnost a radikalizovány různé skupiny obyvatelstva, včetně vztahu zaměstnanců a zaměstnavatelů či církví a nevěřících. Tajné služby „útočníka" podporují oba krajní tábory, například levicové i pravicové extremisty, protože oba se potřebují a rozkládají a zatěžují společnost.
Ve druhém stadiu jsou destabilizovány instituce, především ekonomický a právní systém.
Ve třetím stadiu nastává krize - přestává fungovat společnost a objevuje se volání po novém vůdci či směru, což může vyústit v občanskou válku nebo v „internacionální pomoc".
Ve čtvrtém stadiu se odehrává normalizace - „nové" elity v čele státu začínají obnovu, často za eliminace protivníků.
Nejen v evropských společnostech, ale v té české jsou proruské dezinformace součástí malých či větších „hybridních předeher", jež mají snížit autoritu státu, národních či nadnárodních institucí, jako je EU či NATO, vyvolat nedůvěru v demokratické principy, rozdělit společnost a vytvořit nejednotu spojenců, čemuž pomáhá i Islámský stát nebo migrační krize.
Silnější obrana než útok
Pokud se Česká republika ocitne v prvním stadiu - a možná v něm už je -, musí se s hybridním válčením potýkat nejen armáda nebo stát, ale celá společnost. Ta by se měla především dokázat ubránit infiltraci politického vedení státu vlivovými agenty a seznamovat se se sítěmi hybridního útočníka, které si v zemi vytváří. Podle expertů je obrana proti hybridnímu válčení záležitostí nejen zpravodajských služeb, ale i občanské společnosti.
... Otázkou je, jak reagovat na ruskou propagandu a proruské dezinformace, jde-li o válku o lidské vědomí. „Důležité je mít věrohodné kanály na vyvracení dezinformací. A systematicky posilovat mediální gramotnost populace. Vzdělávací systém se musí adaptovat na realitu nových médií a sociálních sítí," říká Miroslav Mareš. Ruského hybridního válčení se obává kromě baltských zemí i Německo, kde by se Moskva mohla pokusit dezinformacemi a vlivovými agenty ovlivnit parlamentní volby v příštím roce. Finsko hodlá založit Centrum proti hybridním hrozbám.
* * *
Ruský cíl rozděl a panuj
Proruské dezinformace zaplavují Evropu včetně Česka. Mají demoralizovat společnost, obrátit veřejné mínění proti západním institucím a narušit jednotu, říká analytička Ivana Smoleňová z Pražského institutu bezpečnostních studií.
LN Jednou ze součástí hybridního boje jsou dezinformace. Nepatří tento nástroj k nejsilnějším?
Důvodů velké popularity dezinformací a konspiračních teorií je více, reflektuje to komplikovanost dnešní doby a komplexnost výzev, kterým v současnosti Evropa čelí. Jedním z nejdůležitějších problémů je slabá odolnost společnosti - předpokladem využívání dezinformací je, že jim lidé snadno uvěří. V uplynulých 15 až 20 letech se značně změnil způsob, jímž lidé získávají informace a jak se socializují - většina dnes například získává informace ze sociálních sítí. Evropské vzdělávací systémy však tuto změnu zatím nedokázaly reflektovat. V podstatě ve školách neexistují předměty, které by zvyšovaly kritické myšlení a mediální gramotnost. Potom těžko někoho překvapí, že většina nedokáže rozlišit mezi pravdivou a nepravdivou informací a že jsou lidé náchylní věřit dezinformacím.
LN Šířením především ruských dezinformací se zabývají i české tajné služby. Vyvíjí se způsoby útočníků?
Způsoby, jimiž proruská média manipulují společností, se vyvíjejí s problémy, jež jsou v dané době dominantní. Před dvěma až třemi lety převládaly na proruských serverech zprávy o Ukrajině a zlém a agresivním Západu, dnes převažují ty o imigrantech a neschopnosti Evropské unie řešit své problémy. Naštěstí se vláda i bezpečnostní složky pozvolna začínají těmito způsoby zabývat a provádějí konkrétní kroky. Od ledna by měl například na ministerstvu vnitra vzniknout nový odbor pro boj s hybridními hrozbami a terorismem.
LN Jaký je cíl dezinformačních akcí?
Kvůli více krizím - finanční, migrační či elit - existuje ve společnosti frustrace a nespokojenost a proruská média stejně jako populističtí politici je dokážou efektivně využívat ve svůj prospěch a násobit. Dlouhodobým cílem proruských médií není tolik propagovat Rusko a Putina, proto by se to nemělo nazývat propagandou, jako útočit na Západ a jeho jednotu v rámci dlouhodobé strategie „rozděl a panuj". Tato média se snaží podkopávat důvěru lidí v instituce, média, politiky a v demokracii, v podstatě ve vše, co pochází ze Západu, a tím obracet společnost proti establishmentu.
Z článku publicisty Lubomíra Světničky v LN, 3.12.2016
* * *
J.Š.6.12.2016
Read more...