Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Masinovi rodinaV Německu vládl nacismus pár let. Němci se s ním dávno vypořádali. U nás vládli komunisté 40 let, resp. vládnou dosud. Jak dlouho se budeme s jeho následky vypořádávat my, při české povaze?!

Zde nebyl po roce 1989 sjednán ani náznak norimberského procesu, podívejte se, jak tiMasinove a Paumer zločinci žijí... Máme-li v roce 2016 v takzvaně demokratickém parlamentu komunistickou stranu a místopředseda parlamentu za tu stranu byl zvolen třemi čtvrtinami poslanců, tak co máme za demokracii, prosím vás? - Jsem asi příliš realistický typ a tohle na mě bylo umělé a nadnesené. Pravda a láska existuje jen mezi jednotlivci, ale ve společnosti ne. Když člověk ví něco o historii, jaké kruťárny si lidé dokázali dělat na základě materialismu, postavení, pseudohodnot, které začali vyznávat, tak já tomu nevěřím. Po Listopadu to většinu lidí přechodně nadchlo, ale trvalá hodnota společnosti to bohužel není a nebude. - O zločinech nacismu se mluví a je to správné, u komunismu je nutné totéž, ale neděje se to. Já jsem přesvědčená, že kde je zločin, tam má být trest. Když není - a tady prakticky nikoho neodsoudili - tak to má ty dalekosáhlé následky. Tady se v 90. letech spojil materialismus gulášového komunismu po roce 1968 - už ne krutého, ale morálně nebezpečnějšího - s materialismem kapitalistickým. Nadělalo to tuhle paseku, kterou vidíme. - Dřív se to dařilo víc, docela často jsem chodila na gymnázia. Po posledních krajských volbách to ale začalo váznout. Jak se na kraje a na radnice dostali komunisti, tak mají páni ředitelé strach zvát si mě. Přijde kantor a říká: My bychom hrozně rádi, ale to víte, pan ředitel...

* * *

Má oči svého bratra Josefa, který se v roce 1953 prostřílel do Západního Berlína. Tedy nejen oči, ale i myšlení. V nesmiřitelnosti vůči komunistické éře i jejím důsledkům Zdena Mašínová nevidí hrdinství, ale povinnost, naplnění otcova odkazu. Teď má nebývale velkou naději, že získá zpět někdejší rodinný statek v Lošanech.

Věřil otec, že dokáže gestapo dlouhodobě mást a unikat mu?

Když se naposledy před svým zatčením v roce 1941 sešel s maminkou, řekl jí, že má asi poslední možnost odejít. Kruh se kolem nich uzavíral čím dál víc. Ale musel by jít do SSSR. A řekl jí: do Sovětského svazu nikdy - i když věděl, že domácí odboj je smrtelně nebezpečná fronta. To je důležité pro pochopení, proč mí bratři se strýcem Ctiborem Novákem pak zahájili odboj. My jsme byli dost informovaní o tom, co je Sovětský svaz zač.

Snažím se pochopit vlivy, které vás formovaly. Odkaz vašeho otce, ruský důstojník...

Po válce bylo všechno velice složité. Zapomnělo se na tu velkou lumpárnu, pakt Molotov-Ribbentrop, a mnoho lidí věřilo, že nás Sovětský svaz osvobodil. Bylo to ale všechno umělé, už od stanovení dělicí čáry na Jaltě. To byl ten obrovský historický malér této země. Malérů tedy do dneška bylo víc, co si budeme povídat...

Bratři i vy jste často odmítali polaritu „hrdinové, nebo vrazi“, která se v debatách o jejich činnosti vyskytuje. Jak tedy své aktivity vnímali?

Jako povinnost, podle poslední vůle našeho otce (text zde). Tam je základ: nebuďte otroky! A my jsme jimi nebyli, opravdu ne. I bratři použili násilné prostředky, já to uznávám - ale vyvolali to všechno přece komunisté. Oni s brutalitou a krutostí začali.

Myslíte, že se 50. léta a kontext, v němž vaši bratři usoudili, že je potřeba bojovat - a zabíjet - málo připomínají?
Nepřipomínají se vůbec. Přitom to je základní věc, nejdůležitější, odstup dvou generací dělá své. On se zdůrazňuje jejich přechod do Berlína, ale o ten nešlo. Důležitý je záměr. Neodcházeli jako exulanti, počítali, že se vrátí a pomůžou osvobodit tuto zemi. Proto v USA vstoupili do vojenských škol. Byli hodně zklamaní, když mlčení Západu během potlačení protikomunistického povstání v Německu a Maďarsku ukázalo, že k žádnému osvobození nedojde.

Bývají lidé, kteří mají na činnost vašich bratrů silně negativní názor, přístupní argumentaci? Uznají připomínku oněch 50. let, změní názor?

Občas. Záleží na tom, z jakých poměrů ten člověk je, jakou má výchovu, jak byla postižena jeho rodina. Atmosféra strachu dělá strašně moc, lidé ztrácejí odvahu riskovat. Proto je nebezpečné nechat dlouho působit jakoukoliv totalitu a manipulaci lidským úsudkem. My jsme pravděpodobně po našem otci měli nízký práh pudu sebezáchovy. Být fyzicky zdatnější, zcela jistě bych bratrům pomáhala a šla s nimi i do Německa.

Rodiče nechtěli, abychom žili jako otroci

Četl jsem, jak jste se rozhodla, že nechcete mít vlastní děti. Jsem rodič, přijde mi to jako nejtěžší možné životní rozhodnutí.

Bylo to velmi těžké. Ale můj život skutečně nebyl příjemný, a to je ještě slabé slovo. Ztráty, které jsem musela prožít - matku komunisté za hrozných podmínek doslova zničili - mě přesvědčily, že bych těžko vydržela, kdyby můj potomek musel zažívat něco podobného.

Litovala jste toho?

Myslím, že jsem udělala docela správně. Brala jsem to tak, že kdybych viděla, že někdo potřebuje pomoc - mnozí ji potřebují - tak bych věnovala tu energii jemu, i dítěti, když tedy nemám vlastní. Pocit lítosti jsem neměla, dodnes jej nemám.

Ústavní soud nedávno oživil případ soudní pře o lošanský statek, který před válkou patřil otci. Vrátilo vám to naději, že statek získáte zpět?

Víte, že jsem na návrat majetku po 90. roce vůbec nemyslela? Otec byl ze 400 let starého selského rodu, maminka z podnikatelské, slušně situované rodiny. Neviděla jsem moc rodin, které by obětovaly pohodlí kvůli ideálům - svých rodičů jsem si nesmírně vážila za to, že nechtěli, abychom žili jako otroci. Jsem za to nesmírně vděčná, i když to bylo hodně kruté. Ale velice důležité.

Tím spíš je ten statek symbol, ne?

Je. Třebaže to v roce 1989 byl příjemný pocit, jak končil režim, na restituce jsme příliš nemysleli, dokud se o nich nezačalo mluvit. Když Václav Klaus prohlásil něco ve smyslu, že restituce se vyřeší tím, že každý dostane třicet tisíc a hotovo, řekla jsem si - to tedy ne. Co tím míní? Krást? Jestliže takováhle parta bude u moci, tak to bude zlodějna. A taky byla. A bude to tak i dál.

Vy jste v restitucích získala domy v Olomouci, napsané na vás a na matku. Jak to bylo v případě statku v Lošanech?
Myslela jsem, že jsou napsané jen na bratry, ale manžel zjistil, že tam mám tři osminy - jako ideální podíl, takže se statkem stát nebude moci nakládat, jak se mu zlíbí, když mi to vrátí. Na pozemkovém úřadu v Kolíně jsem kvůli tomu byla sedmkrát, pořád říkali, co mi chybí za dokumenty. Nakonec jsem jim i hrozila hladovkou a že zavolám sdělovací prostředky (úsměv). Tak mi to vrátili.

A co zbytek statku?

Ono jde spíš o princip a otcův odkaz. Statek napsal za války na děti, protože každá totalita chce hlavně krást - a toto zabránilo okupantům, aby nám statek vzali. Abychom získali zbytek statku, museli by se přidat i bratři, komunisté jim ale sebrali občanství. Po roce 1989 jim úřady řekly: no tak si o ně zažádejte. Bratři na to, že oni se ho nevzdali, proto o něj žádat nebudou. Ctirad rovnou řekl, že s tímhle státem a s jeho právním systémem nebude vyjednávat. Teď ale svitla naděje, že Lošany přece jen získáte.Ústavní soud případ vrátil na začátek, k okresnímu soudu do Kolína. Soud to předal pozemkovému úřadu v Praze. A z úřadu mi přišlo vyrozumění, že je možnost dohody. Je tristní, že se to celé tak vleče, ale teď mi z pozemkového úřadu rychle a slušně odpovídají, dodržují lhůty, to budí naději. Chtěla bych v Lošanech udělat malé otcovo muzeum. Z rodiny už tu nikdo blízký nežije, jsem poslední blízký potomek, který může zachovat to, co mí předci vybudovali.

Váš bratr Josef se nikdy od roku 1953 do vlasti nevrátil. Uvažuje o návštěvě, pokud byste dostali statek zpět?
Mám dojem, že ne. Majetek hrál u bratrů nejmenší roli, jim jde o celou situaci. Zde nebyl po roce 1989 sjednán ani náznak norimberského procesu, podívejte se, jak ti zločinci žijí... Máme-li v roce 2016 v takzvaně demokratickém parlamentu komunistickou stranu a místopředseda parlamentu za tu stranu byl zvolen třemi čtvrtinami poslanců, tak co máme za demokracii, prosím vás? Pro bratry tohle bylo vždy nepřijatelné. Vysvětlila jsem Josefovi, že cítím povinnost se o statek postarat. Ať si s ním jejich děti pak udělají, co chtějí.

V lidstvo příliš nevěřím

Co pro vás znamená vlastenectví? To slovo se dnes hodně skloňuje, jak byste ho definovala? A jsou dneska v České republice vlastenci?

Nevím, jestli se tomu má říkat vlastenectví, ale nejdůležitější je být čestný, pravdomluvný a odvážný. Dělat, o čem jsem přesvědčená, že to je správné, chovat se solidárně, obětavě, pro společnost jako takovou.

Dnes má hodně lidí potřebu to zdůrazňovat, stavět na odiv prohlášení „já jsem vlastenec“...

Tu potřebu nemám. Mně se tady líbí prostředí, krajina, země, kde žijeme. Říkám si - to je tak krásná země. Proč je tak nešťastná?

Ptám se i kvůli jiné věci. Narazil jsem na krátkou citaci, že se prý stydíte, že jste Češka.

To bylo pravděpodobně po 90. roce, když se jednalo, jestli má ta zločinecká komunistická strana mít možnost být v parlamentu. Nesla jsem to velmi těžce. A velice ambivalentní vztah mám k Václavu Havlovi, který tehdy velmi vystupoval proti zrušení KSČ i proti nahlížení do svazků StB.

Lze ale za činy jiných lidí cítit stud? Jestli je mi rozumět - neměl bych se stydět, když už, tak jen za svá osobní selhání?

Nemá se zevšeobecňovat a vidět černobíle, souhlasím. Potkala jsem spoustu statečných a čestných lidí, možná v tomhle máte pravdu, že národ jako celek takový nebyl. Člověk se až během života naučí mít buď pevné postoje, nebo se ohýbat jako třtina. Díky osudu naší rodiny jsem si tohle mohla otestovat a názory na život a společnost udělat velice brzo. Roli hraje i výchova, která u nás byla velice zásadová a přísná. Když dnes vidím, jak se vychovávají děti v rodinách či spíš nerodinách, to za nás nebylo.

Jste v životě pesimistkou?

Víte, já v lidstvo příliš nevěřím. Nevím, jestli je to pesimismus. Věci jsem vždy brala takové, jaké jsou, s tím, že je nutné se s nimi vyrovnat, ale zásadovým způsobem. Mnoho nadějí a útěchy jsem v životě neměla, to je fakt - s výjimkou manžela. To on mě zachránil, když jsem se rozhodovala, jestli má smysl dál žít. A prožila jsem velice pěkné manželství. To mě provází životem. Vždycky, když jsem ztratila naději, to dopadlo lépe, než jsem si myslela.

Z Havla udělali kult. Politiku dělat neměl

Vaše neteř Barbara vzpomínala, jak se její otec - Josef Mašín mladší - rozčilil, když se Václav Havel stal prezidentem. Bylo to u vás podobné?

Spíš jsem se divila, protože do Listopadu lidé Havla moc neznali, pokud neposlouchali Svobodnou Evropu. Bratři ho znali z gymnázia v Poděbradech, založeného po válce podle britského vzoru a pro děti z nacisty pronásledovaných rodin. Už tehdy jsme se divili, že tam byl Havel, protože jeho rodina perzekvována nebyla. Do Lucerny chodili esesáci...

Za války byl Václav Havel nicméně dítětem, těžko na to mohl mít vliv.

Víte, on byl nadaný a velice talentovaný člověk, který ale neměl dělat politiku. Bratři ho poznali jako ctižádostivého. Proto mu asi šlo o prezidentství, ale neměl na to nikdy přistoupit. Když se z někoho začne dělat kult, tak ho to kazí. A byl to i jeho případ, z něj kult udělali. Jak začala komedie „nejsme jako oni“, věděla jsem, že to bude špatné, podivná se nám zdála i restituce Lucerny a Barrandova. Kompromisy, co udělal po hrůze bolševismu, vyjednání přechodu moci s Čalfou, tak to tedy prosím ne. Z toho jsem byla zděšená.

To je vlastně další vaše velké téma - že byl Listopad dopředu dohodnutý.

Komunisti na to byli připravení. I prognostický ústav založili, když se vědělo, že režim padne, lidi jako Klause či Dlouhého, hochy podivné a zvláštní, už za minulého režimu posílali studovat. Komunisti byli vždycky o několik kroků napřed. V tom bychom se od nich mohli učit.

S rokem 1989 se pojil i Havlův slogan o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Časem to získalo u řady lidí trpký přídech. Vadil vám také?

Jsem asi příliš realistický typ a tohle na mě bylo umělé a nadnesené. Pravda a láska existuje jen mezi jednotlivci, ale ve společnosti ne. Když člověk ví něco o historii, jaké kruťárny si lidé dokázali dělat na základě materialismu, postavení, pseudohodnot, které začali vyznávat, tak já tomu nevěřím. Po Listopadu to většinu lidí přechodně nadchlo, ale trvalá hodnota společnosti to bohužel není a nebude. I proto jsem náš rod nechtěla rozšiřovat.

Mělo by podle vás smysl zakázat dnes komunistickou stranu?

Určitě by se to lidem muselo dostatečně vysvětlit. Ne jako doposud, povrchně, způsobem „nejsme jako oni“. To nestačí. O zločinech nacismu se mluví a je to správné, u komunismu je nutné totéž, ale neděje se to. Já jsem přesvědčená, že kde je zločin, tam má být trest. Když není - a tady prakticky nikoho neodsoudili - tak to má ty dalekosáhlé následky. Tady se v 90. letech spojil materialismus gulášového komunismu po roce 1968 - už ne krutého, ale morálně nebezpečnějšího - s materialismem kapitalistickým. Nadělalo to tuhle paseku, kterou vidíme.

Besedujete o svých zkušenostech s mladšími lidmi často, nebo spíš výjimečně?

Dřív se to dařilo víc, docela často jsem chodila na gymnázia. Po posledních krajských volbách to ale začalo váznout. Jak se na kraje a na radnice dostali komunisti, tak mají páni ředitelé strach zvát si mě. Přijde kantor a říká: My bychom hrozně rádi, ale to víte, pan ředitel...

Když líčíte své osudy za války, v 50. letech, po Listopadu boj s úřady, soudy o očištění rodinného jména, zpřístupnění záznamů, statek... Kde na to všechno berete energii?

Pro mě je to zásadní věc, něco, co ještě můžu udělat. Ke vzpomínání se třeba vracím nerada. V určitém úseku svého života jsem musela některé věci úplně vytěsnit, abych mohla přežít. Když jsem nemohla své zážitky předávat vlastním dětem, tak o tom mluvím, když o to má někdo jiný zájem. Nechci to nikomu vnucovat, jen to sdělím, ať s tím každý udělá, co chce.

Celý článek: http://zpravy.idnes.cz/rozhovor-zdena-masinova-08l-/domaci.aspx?c=A160711_085257_domaci_jw

* * *

„Z ryze české Královské cesty v Celetné ulici, kudy se ubírali čeští králové na Hrad, se stala výkrmna turistů cizím zbožím. České knihkupectví U Dzoudyho bylo zrušeno. Prodávají se tam ruské matrjošky! Třeba poukázat na úředníka, který tento nešvar povoluje a dělá ostudu. Hlavně, že dostane do kapsy. Ten úředník by měl dostat níž. Prodávají se snad kolem Kremlu české upomínkové předměty?!“

Karel Mrzílek

* * *

V Německu vládl nacismus pár let. Němci se s ním dávno vypořádali. U nás vládli komunisté 40 let, resp. vládnou dosud. Jak dlouho se budeme s jeho následky vypořádávat my, při české povaze?!

 

J.Š.16.7.2016

* * *

Karel Schwarzenberg: Jsme nedbalí vlastního osudu. O svobodu moc nestojíme

… Musím se přiznat, že se z těch nešvarů, které jsme v minulosti nabyli, obzvláště během padesáti let různých totalit, v nás mnoho zůstalo. To je ten problém. Že to bude dlouho trvat, je jasné. Když jsem žil Rakousku a studoval v Německu, viděl jsem, že ten smrad z nacismu přetrvával ve společnosti třicet let. Jenže nacismus byl v Rakousku pouze sedm let. U nás jsme měli to potěšení mít takové systémy padesát let. Samozřejmě to zanechalo tím hlubší stopy. … O svobodu tady moc nestojíme. Procházejí zákony, teď naposledy zákon o právu shromažďovacím, kterými spíše svobodu omezujeme. Bereme ji jako samozřejmost. Nevíme, že ji musíme vždy v každé generaci bránit, na to zapomínáme. Spoustu věcí bereme za samozřejmost, volný pohyb například. Přitom strašně nadáváme na Evropskou unii a neuvědomujeme si, že jak blahobyt, tak svobodný pohyb osob po celé Evropě je zásluhou právě Evropské unie. Remcáme a protestujeme proti EU nepřetržitě, nadáváme jak špačci. … Pokaždé jsme to byli my, v dějinách jsme byli vždy schopni to sami pokazit. Když byl rozkvět celé země, za Karla IV., kdy jsme se stali velmocí, pár let po jeho smrti jsme vesele rozpoutali občanskou válku a zničili zemi na desetiletí. Pak jsme se zase zmohli za doby Rudolfa II., byli jsme opravdu bohatou, kulturní zemí, a do toho jsme začali třicetiletou válku. Nakonec jsme se divili, jak jsme dopadli. Vždycky jsme byli schopni si své dějiny zkomplikovat, a proto nás samotné považuji za tu největší hrozbu. … Samozřejmě ruská agrese je jisté nebezpečí, nicméně přece jen doufám, že ochrana NATO bude fungovat. Jak říkám – je to nebezpečí uvnitř nás samotných. Zanedbáváme to, že některé věci musí být zákonně upravené. Vytváří se tu hospodářské monopoly, aniž by stát zakročil. Přitom je velice důležité, aby v žádném odvětví nebyla přílišná moc jedné firmy. O to nedbáme. V civilizovaných zemích se to dělá jinak. Nečinně přihlížíme mnoha zákonům, které nenápadně, ale přece ohrožují naši svobodu. Jsme nedbalí svého vlastního osudu. … Policejní stát zajišťuje jistou bezpečnost, jenže časem se stane nebezpečnou právě policie. Myslím si, že někteří lidé nejsou schopni pochopit podstatu svobody. S odpuštěním – jak jsem dědek starej – pamatuji různá hnutí a politiky, kteří slibem o zjednání pořádku získali moc a nastolili diktaturu. Ten argument je opravdu strašně nebezpečný.

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.25 (4 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)