Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

LN Gates 200216Bohatství je závazkem - John Maynard Keynes:„Nemůžeme očeká­vat nic dobrého od situace, v níž se hospodářský rozvoj stal vedlej­ším produktem kasina.“- Andrew Car­negie:„Hromadění majetku patří k tomu nejhoršímu modlářství a neexistu­je odpornější modla než uctívání peněz. Ten, kdo umírá jako boháč, odchází ze světa v hanbě.“

Majetková propast mezi nejbohatšími a nejchudšími se neustále prohlubuje. Je zřejmé, že globalizovaný kapitalismus produkuje obrovské nerovnosti.

Zpráva mezinárodní ne­vládní organizace Oxfam tvrdí, že jed­no procento nejbohat­ších obyvatel planety vlastní stejné bohatství jako zbý­vajících 99 procent populace (tedy 73 milionů lidí má stejný majetek jako 7,3 miliardy ostat­ních obyvatel planety). Možná ještě více šokující je zjištění, že 80 nejbohatších lidí vlastní stejné bohatství jako chudší polovina lid­stva (3,5 miliardy lidí). Těch 80 nejbohatších lidí jistě může být velmi vzdělaných, schopných, pracovitých. Přesto se vzpírá zdravému rozumu při­znat, že je vše v pořádku. Jenže co s tím?

Podhodnocená chudina

První možností je uvedená čísla zpochybnit. V roce 2000 vzbudi­la velkou pozornost publikace pe­ruánského ekonoma Hemanda de Sota Tajemství kapitálu: proč ka­pitalismus vítězí na Západě a všu­de jinde prohrává. Tvrdí v ní, že navzdory velké chudobě vlastní lidé i v těch nejméně rozvinutých zemích mnohem více majetku, než se zdá. Jenže tento majetek není nikde evidován. Hemando de Soto říká, že i v těchto zemích je dost prostředků nezbytných pro fungování kapitalismu. Aby však byl kapitál využitelný na trhu, musí být po právní stránce zajištěn správnými dokumenty a doklady. Jasně vymezeně vlast­nictví by pak umožnilo vytvářet nadhodnotu. Jenže přehledné a právně vynutitelné vztahy v chu­dých zemích obvykle neexistují. Proto i odhady jejich majetku jsou velmi orientační a pravděpo­dobně podhodnocené.

Druhou možností jsou zásahy státu. Radikální podobu představo­val socialistický, resp. komunistic­ký experiment - zestátnění výrob­ních prostředků a centrálně pláno­vaná ekonomika. I Českosloven­sko bylo účastníkem zároveň obětí tohoto experimentu, kdy se během čtyřiceti let přesvědčivě ukázalo, že tudy cesta nevede.

Demokratické státy hledaly a stále hledají optimální míru zda­nění. Jestli ve druhé polovině 20. století někde fungoval socialis­mus (nikoliv však „reálný socialis­mus“ sovětských vazalů), pak to asi bylo Švédsko. Jenže 70-80procentní zdanění nejbohatších bylo kontraproduktivní. Tenista Björn Borg, členové skupiny ABBA a další úspěšní a bohatí se prostě přestěhovali do Monaka.

Třetí možností je vsadit na mo­rální odpovědnost bohatých. Je to možná naivní přístup a pro mnoho zbohatlíků v rozvojových i transformujících se zemích jsou slova morálka a odpovědnost nesrozu­mitelnými pojmy. Nicméně „ost­růvky pozitivních deviací“ se obje­vují.

Na přelomu 19. a 20. století ve I Spojených státech velmi zbohatl na obchodu s ocelí Andrew Car­negie. Jeho majetek byl odhado­ván na 298 miliard dolarů (v ce­nách roku 2007). Většinu svých peněz věnoval na zakládání kniho­ven, škol a univerzit. Byl přesvěd­čen, že bohatství je závazkem a není-li dobře využíváno pro spo­lečné dobro, stává se prokletím: „Hromadění majetku patří k tomu nejhoršímu modlářství a neexistu­je odpornější modla než uctívání peněz. Ten, kdo umírá jako bo­háč, odchází ze světa v hanbě.“ Podobně uvažuje, zdá se, sou­časný nejbohatší muž světa Bili Gates (odhadovaný majetek v hodnotě asi 85 miliard dolarů). Se svou ženou založili Nadaci Billa a Melindy Gatesových a napří­klad na výzkum zabývající se ma­lárií a dalšími tropickými nemoce­mi dávají ročně přibližně 1,5 mili­ardy dolarů, tedy více peněz než Světová zdravotnická organizace. Navíc jsou schopni tyto peníze po­skytovat pružně a efektivně, na rozdíl od institucí spadajících pod Organizaci spojených národů. To vedlo v roce 2006 Warrena E. Buffetta, tehdy druhého nejbohat­šího muže na světě, k tomu, že vě­noval Gatesově nadaci 30 miliard dolarů.

Minimální mzda, maximální příjem?

Nějaké dobré a rychlé řešení, jak omezit narůstající polarizaci mezi bohatými a chudými, zatím nemá­me. Známý americký ekonom Herman E. Daly navrhoval v roce 1977 zavést vedle minimální mzdy také maximální příjem. Po­kud existují meze růstu ekonomi­ky, pak musíme připustit, že čím větší díl z ekonomického koláče ukusujeme, tím méně zbývá pro ostatní (současníky, budoucí ge­nerace). Navrhoval, aby rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším pří­jmem byl desetinásobný. Pokud je tento rozdíl sto a vícenásobný, pak podle Dalyho následuje to, čemu se říká třídní boj.

S reálnějším nápadem přišel po­čátkem 70. let 20. století ekonom James Tobin. Navrhl zdanit devi­zové transakce, protože v této době se burzovní hazard stal trva­lou hrozbou světového peněžního systému. Předpokládaný roční vý­nos by při dani ve výši 0,25 pro­centa představoval 300-500 mili­ard dolarů, které by mohly být vy­užity pro boj s chudobou, napří­klad prostřednictvím obdoby vel­mi úspěšného Marshallova plánu. Hlavní přínos Tobinovy daně by však byl v tom, že by omezila a znevýhodnila spekulativní fi­nanční operace, a tím by také po­mohla stabilizovat ekonomiku a měnovou politiku jednotlivých států. Ani tento návrh se však za více než čtyřicet let nepodařilo prosadit, byť se o jeho obdobě v současnosti diskutuje v Evropě jako o tzv. dani Robina Hooda.

Nebezpečí převahy spekulativ­ních finančních operací nad pří­mými operacemi si byl vědom už ve 30. letech 20. století John Maynard Keynes: „Nemůžeme očeká­vat nic dobrého od situace, v níž se hospodářský rozvoj stal vedlej­ším produktem kasina.“

Nic dobrého také nemůžeme očekávat od extrémně nerovno­měrného rozdělení bohatství mezi bohaté a chudé. Neměli by­chom však podlehnout pokušení rychlých revolučních řešení. Dlouhodobě životaschopnější se ukazují spíše kompromisní, evo­luční přístupy.

Pro ty, kteří ještě mají úctu a re­spekt k jednomu ze základních pi­lířů západní civilizace, by mohlo být inspirativní Matoušovo evan­gelium: „Snáze projde velbloud uchem jehly než bohatý do Boží­ho království.“ Abychom však ne­skončili pesimisticky, když Ježíš viděl, jak velice se jeho žáci zhro­zili, dodal: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné všecko.“ (Mt 19, 24-26)

Autor je vedoucím katedry rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Pavel Nováček, vysokoškolský pedagog a ekolog, LN, 20.2.2016

* * *

Skvělý článek. V rámci potřebné osvěty by měl být šířen všemi možnými způsoby. Odborníci na ekonomii už tvrdí, že inflace přešla z fáze plíživé, tedy ještě kontrolovatelné, do fáze pádivé, tedy nekontrolovatelné. Odvedená práce neodpovídá množství peněz. Situaci je třeba začít řešit, než bude ona řešit nás.

 

Jan Šinágl, 28.2.2016

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00 (2 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)