JUDr. Vojtěch Cepl st.: „Chci televizi co nejvíc odstřihnout od vlivu politiků. Pokaždé, když mi zavolají a budou si třeba na nějakého reportéra nebo pořad stěžovat, zveřejním to. To samé udělám, když si rada odhlasuje, že chce o něčem jednat tajně. Také bych rád otevřel debatu o tom, proč televize dává tolik prostoru k sebeprezentaci politikům, a ne lidem, kteří k danému problému mají opravdu co říct.“
Komu a čemu slouží ČT? Rozhodně ne pravdě a veřejnosti, jak má uloženo zákonem!
V Událostech, dne 10.1.2015, ČT informovala o nové knize „Tomáš Baťa zblízka“, autorů Zdeňka POKLUDY a Pavla HAJNÉHO. Nic než další skrytá PR pro syna zakladatele, zemřelého Tomáše Baťi jn. a další pokus umlčet práci a odkaz toho, kdo firmu Baťa, po smrti Tomáše Bati sn., přivedl ke světovému rozkvětu. V dokumentu ČT nezazní ani jednou jeho jméno Jana Antonína Bati, ani jedna jeho fotografie není ukázána. Alespoň je ukázána část jeho velké práce, byť je záměrně vytvářen dojem, že vše je dílem jeho nevlastního bratra Tomáše Bati sn.
Původní Baťovi domky byly zbourány a vystavěny nové, moderní, mnohé už po smrti T.Bati sn. Stejně tak moderní budovy továrny a další stavby, které ze Zlína udělalo malou Ameriku v Evropě, to vše pod vedením Jana Antonína Bati! Autoři knihy tak slouží popírání pravdy. Jsou si toho nepochybně vědomi, protože nemohou nevědět. Tomáš Baťa jn. investoval po roce 1989 ve Zlínu, kdy dostal zpět majetek, který mu nepatřil. Je proto na snadě, kdo stojí za vydáním této knihy – město Zlín a rodina Tomáše Bati jn. Veřejnoprávní ČT se nemůže vymlouvat, že neví. Komu a čemu slouží ČT? Rozhodně ne pravdě a veřejnosti, jak má uloženo zákonem!
Mimochodem známý obchodní dům Baťa na Václavském náměstí patřil Janu Antonínu Baťovi. Přesto jej Pithartova demokratická vláda, po roce 1989, prodala Tomáši Baťovi jn. za pouhých 30 milionů, kdy tržní hodnota byla odhadována na 750 milionů!!! Potomci Jana Antonína Bati dodnes usilují o jeho vilu v Praze, také protiprávně zkonfiskovanou zločinnými Benešovými dekrety.
Jan Šinágl, 14.1.2016
* * *
Falešný vzkaz Tomáše Bati jn. – i České televize!
* * *
Čtvrtý pilíř v ohrožení
„Má děcko, nemá pořádnou práci, je to náš člověk, má spojení do Lidového domu, tak jsme si ho dali do rady,“ pochlubil mi před časem bezelstně jistý sociální demokrat na dotaz, proč nacpali do jedné z mediálních rad bezvýznamného čmeláka. Přitom zrovna kandidovaly zralé a významné osobnosti jako profesoři Oslzlý a Just, novináři formátu Petry Procházkové a Jaroslava Veise. Když jsme za Český filmový a televizní svaz navrhli jednoho ze spoluautorů naší ústavy a bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla, obdržel 1 (slovy jeden!) hlas. Stačilo, aby otevřeně promluvil před volbou: „Chci televizi co nejvíc odstřihnout od vlivu politiků. Pokaždé, když mi zavolají a budou si třeba na nějakého reportéra nebo pořad stěžovat, zveřejním to. To samé udělám, když si rada odhlasuje, že chce o něčem jednat tajně. Také bych rád otevřel debatu o tom, proč televize dává tolik prostoru k sebeprezentaci politikům, a ne lidem, kteří k danému problému mají opravdu co říct.“
Toho se politici tak zděsili, že jim byla podvakrát milejší intelektuální kapacita koulařky Fibingerové. Ta totiž pravidelně donášela do sněmovny jak ODS, tak ČSSD. V demokraticky vyspělých zemích se média veřejné služby definují jako čtvrtý pilíř demokracie. V mentalitou komunismu pokřivených zemích střední Evropy (Maďarsko, Slovensko) probíhá v poslední době brutální útok na veřejnoprávní média. Ale nová polská vláda předvedla opravdovou noc dlouhých nožů. Měli bychom si vážit stavu, kdy se ještě způsob volby do mediálních rad tváří jako demokratický výběr.
Na pozadí polských událostí nepochybuju, že se u nás najde nemálo politiků, kteří by rádi, aby televize a rozhlas byly rovnou hlásnou troubou vlády. Kdoví, jaká demokracii nebezpečná politická uskupení vyeskaluje ve volbách česká společnost do sněmovny. Pro vládu a poslance by to měl být signál k okamžitému obnovení nepochopitelně zastavené práce na novele mediálního zákona. Může to být totiž životně důležité i pro ty strany, které se tomu dnes zuby nehty brání.
BŘETISLAV RYCHLÍK, režisér
LN. 13.1.2016
* * *
Včera se veřejnost rozloučila s gen. Alexandrem Beerem. Nejvíce si váží ocenění řádem Bílého lva, uděleného mu prezidentem Klausem. Má spoustu vyznamenání, ale „Lev je lev“, jak říká. Nezdá se, že by se pan gen. choval vždy jako lev – viz níže! J.Š.
… Nelze se divit, že pak tato veřejnost uctívá jistého Alexandra Beera, příslušníka NKVD, který vraždil zajatce a vychloubal se zvrácenými skutky. Dokonce, na rozdíl od jiných, tento člověk dostal řád Bílého lva. Přičemž stejná společnost odsuzuje procesy z let padesátých a postavu stejně zvrácenou prokurátora Vaše. …
Read more...