Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

Halik TomasTomáš Halík v projevu ve Washingtonu mimo jiné varoval Západ před jakýmkoliv účelovým spojenectvím s Ruskem - Slyšel jsem vyprávění o indiánech, kte­ří byli převáženi ze svých starých sídel do nových. V polovině cesty požádali o přestávku: „Naše těla jsou už skoro v těch nových sídlech, ale naše duše jsou ještě v těch starých. Musíme počkat na naše duše.“ V převratných dobách však občanům takové přestávky nebývají do­přány. Je pak třeba „učení za pochodu“.

Co přijde po komunismu?

Autoritativní a totalitní režimy ještě dlou­ho po svém pádu zanechávají společnosti nemocné, zraněné, morálně těžce poško­zené. Lidé jsou osvobozeni, ale ještě ne­jsou svobodní. Jsou osvobozeni od repre­sivní moci, ale ještě nejsou zcela svobod­ní k životu v občanské společnosti, která je „plícemi“ demokratického systému. Podle ruského spisovatele Zinovjeva sovětský systém vypěstoval určitý lidský typ - „Homo sovieticus“ (sovětského člověka), člověka bez vlastního myšlení, kreativity, iniciativy a odpovědnosti. Sou­časná velká podpora Putina v Rusku svěd­čí o tom, že tento typ lidí, lehce zmanipulovatelných brainwashingem státní propa­gandy, tam stále převažuje. Dokud nebu­de překonán „Homo sovieticus“ v někte­rých postsovětských republikách a postkomunistických zemích, vybudování sku­tečně fungující politické a hospodářské demokracie tam lze očekávat jen těžko.

Mentální proměna společnosti nenasta­ne automaticky změnou ekonomického systému, nezařídí ji žádná „neviditelná ruka trhu“, jak slibovali ideologové tržní­ho fundamentalismu, který byl ve skuteč­nosti jen převrácený marxismus, stejně naivní ekonomický determinismus. Je to náročný a složitý proces.

Slyšel jsem vyprávění o indiánech, kte­ří byli převáženi ze svých starých sídel do nových. V polovině cesty požádali o přestávku: „Naše těla jsou už skoro v těch nových sídlech, ale naše duše jsou ještě v těch starých. Musíme počkat na naše duše.“ V převratných dobách však občanům takové přestávky nebývají do­přány. Je pak třeba „učení za pochodu“.

… Před více než 150 lety napsal Karel Marx: Evropou obchází strašidlo, strašidlo komunismu. Teprve před čtvrt stoletím ukončilo strašidlo komunismu svou krvavou procházku evropskými ději­ námi. Pamatuji se najeden večer v 80. le­tech, kdy jsem ve vysílání Hlasu Ameri­ky slyšel Alexandra Solženicyna odpoví­dat na otázku, co přijde po komunismu. Ruský disident dlouho mlčel a pak tem­ným hlasem řekl: „Bude dlouhá, velmi dlouhá cesta uzdravování.“ Pocítil jsem tehdy touhu podílet se na tomto poslání. Chtěl bych v rámci dnešní přednášky také zmínit praktické zkušenosti svých přátel v Praze i své vlastní z dob, kdy jsme se pokoušeli připravit tuto cestu.

Osvobození od minulosti

"Řekl jsem, že pád diktatur zanechává mo­rálně a duchovně nemocné společnosti. Žijí v nich lidé, kteří byli režimem poško­zeni. Někteří z nich touží po odplatě, jiní ztratili odvahu důvěřovat lidem, energii znovu se nadechnout a začít nový život v nových podmínkách. Existují odpůrci starého režimu, kteří už nedovedou žít bez nepřítele a stále si vyhledávají či tvoří další. Jsou lidé, kteří se provinili kolabora­cí s diktaturou, a to různým způsobem.

Vzpomeňme na vynikající knihu o růz­ných stupních viny, již po pádu německé­ho nacismu napsal filozof Karl Jaspers. Ne všechny provinilé je možné a správné stavět před soud. Sílu nedemokratických režimu nepředstavovala jen úzká vládnou­cí vrstva s bezprostřední odpovědností za politická rozhodování. Existovala spoluvina tichého souhlasu, formální podpory re­žimu, spoluvina pasivity, kterou si lidé i                zpětně jen obtížně přiznávají.

Existují dva extrémy, dvě špatné varian­ty vyrovnání se s viníky. Prvním je „hon na čarodějnice“, duch pomsty, dokonce násilí. Druhým je bagatelizace a vytěsně­ní viny. Mezi těmito dvěma extrémy je tře­ba hledat a uskutečnit náročnou cestu smí­ření a skutečného uzdravení. Ta ovšem předpokládá pravdivé nazvání viny (jen pravda vás osvobodí, říká Ježíš), schop­nost provinilého přiznat si vinu a požádat o odpuštění. Odpuštění pak předpokládá určitý čas „pokání a odčinění“.

Člověk, který se upřímně snaží osvobo­dit od své minulosti, potřebuje důvěru a podporu k nové životní fázi. Člověk, kte­rý třeba těžce selhal, ale projde tímto pro­cesem duchovní obrody, může být nako­nec hlubším a kvalitnějším člověkem než někdo, kdo se „nenamočil“. Kdo jiný by měl být „expertem na odpuštění“ než křes­ťané a církve, které s touto praxí doprová­zení hříšníků mají tisícileté zkušenosti?

… Snad jen v jedné oblasti církve v naší zemi dokázaly významně přispět ke smíře­ní - ke smíření mezi Cechy a Němci, k alespoň částečnému napravení „obrazu nepřítele“, jejž především ve vztahu k vy­hnaným českým Němcům vtloukala do českých hlav po desetiletí komunistická propaganda - a k odvaze alespoň části spo­lečnosti překonat tabu v otázce zločinů provázejících zejména takzvaný divoký odsun po skončení války. (Z některých konfidentů gestapa se přes noc stali brutál­ní „partyzáni“, poté aktéři stalinského re­presivního aparátu a pak režimem trvale oslavovaní „protifašističtí bojovníci“.)

Na politické rovině se vyrovnání s akté­ry a agenty bývalého režimu snažil řešit takzvaný lustrační zákon, který měl zabrá­nit agentům tajné policie zaujmout důleži­tá místa ve státní správě a v politických funkcích. Ovšem mocenská elita bývalé­ho režimu, seskupená právě kolem vše­mocné politické policie, tedy lidé, kteří jako jediní měli v době pádu komunismu v rukou kapitál peněz, styků a informací, nepotřebovala vstupovat přímo do politi­ky. Přesunula se do hospodářského života - „z posledních komunistů se stali první kapitalisté“ - a odtud znovu začala i ovlivňovat a řídit politický aparát, kupovat a „pronajímat“ si politiky jako pěšáky na šachovnici svých zájmů.

„Divoký kapitalismus“, posvěcovaný ideologií naivní důvěry ve všemocnou ruku trhu, vynesl do popředí nekulturní mocenskou elitu, která - sama nevzděla­ná - osudově podcenila klíčovou roli vzdělání pro budování demokratické spo­lečnosti. Jedno z největších nebezpečí postkomunistických společností spočívá v tom, že nadaní mladí lidé, jimž se nyní dostává možnosti studia na Západě (a po­znání možností, které vzdělání poskytu­je), se po dosažení vysoké kvalifikace nevrátí do své vlasti, protože se obávají, že domácí nositelé moci si vzdělání a vzdě­laných lidí neváží.

Jedním z velkých úkolů v postkomunis­tických společnostech dnes je morální kul­tivace podnikatelské sféry, podpora té čás­ti finanční elity, která si po procitnutí z opojení netušenými materiálními mož­nostmi začíná uvědomovat svou společen­skou odpovědnost. Začíná si uvědomovat, že morální chaos podrývá fungování ekonomického systému a bezduchá konzum­ní kultura ničí schopnost občanů činit inte­ligentní a zodpovědná rozhodnutí a nahrává populistům, ohrožujícím samotné základy demokracie a kultury práva.

… Vladimir Putin sleduje pouze velmo­censké zájmy Ruska a chce udržet svou moc dalším rozněcováním ruského nacio­nalismu. Je proto schopen dále destabili­zovat situaci na Středním východě v zá­jmu svého nebezpečného plánu na obno­vu sovětského impéria, plánu, který se velmi nebezpečně dotýká osudu zejména našich zemí v bývalém sovětském bloku. Je alarmující, pokud se v těchto zemích dostávají k moci lidé, kteří jsou loutkami těchto ruských mocenských zájmů.

Chtěl bych velmi vážně varovat Západ před jakýmkoliv účelovým spojenectvím s Ruskem v současné krizi na Středním východě. Je třeba trvat na požadavku od­stoupení Asada, ale je nutné se vždy také zabývat dalším krokem - tím, co bude v rozjitřených zemích po pádech diktáto­rů následovat.

V této věci svět očekává od zahraniční politiky USA více prozíravosti, než kte­rou prokázaly v nedávné minulosti. Nicméně všem, kteří svalují veškerou od­povědnost za dnešní chaos v arabském světě jen na Spojené státy americké, je třeba důrazně připomenout, že to byl So­větský svaz a takzvané „socialistické země“, kdo udržoval zločinné kvazisocialistické režimy (Asadův v Sýrii, Kaddáfího v Libyi a Husajnův v Iráku), jež svou krutostí vůči opozici vyvolaly řadu revo­lucí arabského jara a násilnou sekulariza­cí vytvořily podhoubí pro dnešní fundamentalismus.

…Dnes je však situace jiná. Vztah politi­ky a náboženství je třeba znovu promýš­let. Je třeba všude na světě prohlubovat dialog a spolupráci mezi odpovědnými politiky a institucemi morálně-kulturní povahy, jako jsou církve, univerzity, kul­turní instituce, a společně hledat řešení si­tuací, které nejsou řešitelné jen prostřed­ky běžné politiky.

Setkání Tomáše Masaryka, filozofa v exilu, s prezidentem Wilsonem bylo v jistém smyslu setkáním morální vize s nejvyšším patrem světové politiky. Také dnes politika potřebuje inspirující morální vize. Na druhé straně inspirativ­ní myšlenky potřebují najít sluch a poro­zumění zodpovědných politiků, aby moh­ly napomáhat procesu uzdravování naše­ho složitého, křehkého, v mnohém zraně­ného společného světa.

Celý článek: http://ceskapozice.lidovky.cz/tomas-halik-dlouha-velmi-dlouha-cesta-uzdravovani-fsp-/tema.aspx?c=A151026_175930_pozice-tema_lube#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

Vyšlo v LN, 24.10.2015

* * *

J.Š. 1.11.2015

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 2.78 (9 Votes)
Share

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)