Městečko Tomslake v kanadské Britské Kolumbii založili před tři čtvrtě stoletím sudetští Němci - „Řada našich lidí zpočátku propadala zoufalství. V domovské zemi měli často dobré postavení, dobrou práci a tady najednou měli začínat od začátku a budovat si nuzné obydlí v naprosto primitivních podmínkách“ - Někteří sudetští Němci byli velmi nemile překvapeni tím, že se nemohou vrátit do vlasti, z níž utekli před Hitlerem - Příběh sudetoněmeckých osadníků v nehostinné kanadské divočině každopádně prokazuje, jak mylná jsou často opakovaná slova o kolektivní vině sudetských Němců za rozpad Československa. Osadníci v Tomslake nechtěli rozbít republiku ani se nepřiklonili k nacismu, a přesto se stali alespoň z pohledu Benešových dekretů „zrádci“ národa. Důkaz neleží bohužel v žádném českém muzeu, ale až na severozápadě Kanady.
Před 75 lety založila tisícovka sudetských Němců v kanadské divočině městečko Tomslake. Do Kanady uprchli před Hitlerem. Tato málo známá kapitola z česko-německých dějin dokazuje, že zdaleka ne všichni sudetští Němci fandili nacistům.
Městečko Tomslake leží v severní části kanadské provincie Britská Kolumbie zhruba 800 kilometrů od hranic s Aljaškou. Když turisté po vjezdu do městečka najdou na zeleném prostranství Sudetoněmecké muzeum, musejí nutně nabýt dojmu, že se jakýmsi řízením osudu ocitli na úplně jiném kontinentu. Jenže zdání klame. Tomslake uprostřed divukrásné kanadské přírody skutečně vděčí za svůj vznik sudetským Němcům. Tito čeští Němci, z valné většiny sociální demokraté, museli opustit svou vlast, aby jako odpůrci nacismu neskončili po okupaci Československa v nacistických koncentračních táborech nebo na frontě. Přesto se na ně paradoxně vztahují poválečné Benešovy dekrety stejně jako na Němce, kteří se přiklonili k Hitlerovi.
„Sudetští Němci pocházejí z německy mluvících oblastí Československa, které bylo do roku 1918 součástí rakousko-uherské monarchie,“ vysvětluje sudetoněmecké muzeum v Tomslake na svých internetových stránkách. Na severozápadě Kanady se totiž zjevně předpokládá, že většina turistů takové vysvětlení historických souvislostí vzniku městečka potřebuje. Před pětasedmdesáti lety nestál na místě jediný dům, pouze neprostupný kanadský prales. A právě tady začala kanadská anabáze tisícovky sudetských Němců, kteří museli vyměnit svůj domov ve středu Evropy na drsnou severskou pustinu.
Poslední svobodní Němci
Po avizovaném záboru Sudet Hitlerem v roce 1938 stáli němečtí sociální demokraté před těžkou volbou. Buď budou čekat, až si pro ně přijde gestapo a odveze je do koncentračního tábora, případně budou muset do armády, nebo prostě odjedou ze země. Na posledním sjezdu DSAP (Deutsche sozialdemokratische Arbeitspartei) se řešila právě tato otázka. „Když tento boj prohrajeme, pak musí zbýt pro poslední svobodné Němce místo někde v lesích Kanady,“ prohlásil tehdy se značkou nadsázkou předseda DSAP Wenzel Jaksch.
Jenže to, co bylo míněno v zoufalé nadsázce, se nakonec stalo skutečností. Mezi zářím 1938 a březnem 1939 uprchlo ze země zhruba 3000 z celkového počtu 20 000 německých sociálních demokratů, kteří v důsledku tehdejších dramatických událostí museli opustit své domovy. A tehdejší exilové vedení DSAP v Británii společně s britskou vládou vyjednalo pro většinu z nich azyl na severu Britské Kolumbie. Kanada však měla podmínku, že přijme pouze ty uprchlíky, kteří mají zkušenosti v zemědělství, a mohou tedy přetvářet prales v zemědělskou krajinu. Stovky učitelů, úředníků nebo průmyslových dělníků tak podepisovaly falešná prohlášení o tom, že celý život pracovali na poli nebo ve stáji. Teprve poté mohli v několika postupných transportech odplout do Kanady. Čekaly na ně jen stany nebo dřevěné boudy, sekery a lopaty.
„Řada našich lidí zpočátku propadala zoufalství. V domovské zemi měli často dobré postavení, dobrou práci a tady najednou měli začínat od začátku a budovat si nuzné obydlí v naprosto primitivních podmínkách,“ popsal začátky kanadské anabáze jeden z jejích účastníků Willi Wanka v knize Oběť míru. Podle Wanky se navíc ukázalo, že zkušenosti se zemědělstvím má jen pět procent osadníků. „Ale nouze je ten nejlepší učitel a zpětně mohu říci, že jsme se učili velmi rychle,“ napsal Wanka. Každá rodina dostala od britské vlády do začátku částku 1500 dolarů, ovšem nikoliv takzvaně na ruku, ale na konto kanadské správy, které peníze postupně uvolňovala na výstavbu základní infrastruktury.
Řada osadníků přitom vzpomínala na domov, obsazený Hitlerem.
Z Petřvaldu za oceán
Mezi prvními osadníky v novém městečku Tomslake byl i tehdy dvacetiletý Josef Gebhart z Petřvaldu. Ve své vzpomínkové knize popsal, jak utíkal nejprve ze Sudet do českého vnitrozemí a teprve poté do zahraničí. V Petřvaldu byl členem mládežnické organizace sociální demokracie, která byla pochopitelně nacistům trnem v oku. Když nacisté rozbili výlohu cukrárny, která patřila Gebhartovu strýci, rodina se urychleně přestěhovala do tehdy ještě české Prahy.
Ani v Praze však Gebhartovi dlouho nevydrželi. „Speciálním vlakem jsme odjeli do polského přístavního města Gdaňsk a odtud odpluli do Velké Británie,“ vzpomínal Gebhart. Patřil mezi oněch 3000 německých sociálních demokratů, kteří si útěkem zachránili život, případně se vyhnuli koncentračnímu táboru či povolání na frontu. Naprostá většina členů německé sociální demokracie takové štěstí neměla.
Z Británie se Josef Gebhart dostal do Kanady, kde po nesmírně těžkých začátcích vybudoval společně s rodinou prosperující farmu. Osud německých osadníků v Tomslake připomíná nejen malé Sudetoněmecké muzeum, plné fotografií, ale také pomník prvním budovatelům městečka. Druhá skupina německých vystěhovalců se dostala do jiné kanadské provincie. Otázkou samozřejmě zůstává, jak vnímali tito přistěhovalci do Kanady odsun svých krajanů z poválečného Československa. Podle Rudolfa Puschela, dalšího z německých emigrantů, který zmapoval dějiny Tomslake, byli někteří sudetští Němci velmi nemile překvapeni tím, že se nemohou vrátit do vlasti, z níž utekli před Hitlerem. I na ně se totiž vztahovaly poválečné Benešovy dekrety. „Na druhou stranu si už řada krajanů vybudovala v nové zemi majetek, který doma nikdy nevlastnili. A takovým lidem už se pochopitelně zpátky nechtělo,“ tvrdí Puschl.
Příběh sudetoněmeckých osadníků v nehostinné kanadské divočině každopádně prokazuje, jak mylná jsou často opakovaná slova o kolektivní vině sudetských Němců za rozpad Československa. Osadníci v Tomslake nechtěli rozbít republiku ani se nepřiklonili k nacismu, a přesto se stali alespoň z pohledu Benešových dekretů „zrádci“ národa. Důkaz neleží bohužel v žádném českém muzeu, ale až na severozápadě Kanady.
Marek Kerles, spolupracovník LN, 25.6.2014
* * *
P.S.
Z řad českých Němců pocházelo devět nositelů Nobelovy ceny. První osídlenci do Sudet přišli na pozvání českých knížat už v 8.století, aby zkultivovali nehostinnou krajinu. Naučili nás práci, hudbě, řemeslům. V dobách Rakousko-Uherska byly Sudety nejvíce průmyslovou oblastí. V roce 1918 se tradovalo, že 1/3 obyvatelstva mluví česky, 1/3 německy a 1/3 česko-německy. Sudety v ČSR tvořily 50% HDP. V roce 1935 vyhráli sudetští Němci celostátní volby. Češi proto narychlo vydali nový zákon, kterým sudetoněmečtí poslanci potřebovali mnohonásobně více hlasů na jednoho svého poslance. Po válce jsme tuto kvalitní jednu třetinu populace vyhnali, okradli o vše a ještě jich podle střízlivého odhadu při divokém vyhnání cca 170.000 zahynulo. Později uzavřené mezinárodní dohody o humánním vysídlení už byly k ničemu. Z mapy ČSR zmizelo přes 3300 německých měst, vesnic a osad. Po jejich odchodu se postupně do kdysi krásných Sudet nastěhovala opět džungle v podobě zlodějů, podvodníků a zločinců. Není divu, že stav policie a justice je v těchto oblastech dnes nejhorší a že se zde daří různým druhům mafií. Myslíte si, že by pováleční nastěhovalci do Sudet dokázali také vybudovat nové město v Kanadě. Dnes stále platíme - a nemálo, za naše hříchy a zločiny v minulosti a dokud si je nepřiznáme, neprojevíme lítost, pokoru a neomluvíme se za spáchané zločiny na nevinných, budeme si koledovat stále více o návrat další totality. Kdo nezná pravdu o své minulosti, nerozpozná včas nebezpečí a minulost si znovu zopakuje, byť v jiné formě. V naší zemi by toho mnoho k obdivování nebylo, kdyby zde měla zůstat jen práce českých hlav a rukou. Nicméně největším Čechem se stal Karel IV., otec vlasti, po otci Janu Lucemburském Francouz, kdy jeho maminka Eliška Přemyslovna měla jen několik málo procent české krve.
Jan Šinágl, 27.6.2014
* * *
Z myšlenek presidenta Václava Havla
„A zase jsme u toho: čecháčkovství. Starej se sám o sebe, nepleť se do cizích věcí, přikrč se a přihrb – jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami, a pak si budeme dál vrtat na svém dvorečku. Co moudrých statí či celých knih bylo o tomhle našem domácím sobectví napsáno.“
Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006
* * *
„Po takových příhodách se pak objevuje zákonitě další volání po hegemonizaci společnosti: zbavme se Židů, pak Němců, pak buržoazie, pak disidentů, pak Slováků – a kdo bude na řadě příště? Romové, Homosexuálové? Cizinci vůbec? A kdo tu zbude? Čistokrevní čecháčkové se svým dvorečkem. Nejde jen o to, že takové postoje, nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.“
Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006
* * *
„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“
Řeč při předávání Ceny Indiry Gandhiové 8.února 1994
* * *
„Svoboda povznáší ducha.“
Edmund Burke
* * *
„Svoboda je od porážky vzdálena vždy jen jednu generaci.
Každá nová generace může o tu svou zase přijít.“
Ronald Reagan
* * *
“Když vytěsníme problém, objeví se jinde v horším stavu.“
Sigmund Freud
* * *
Komentáře
virtualsk.com/.../...
Sudeten in Saskatchewan: a way to be free
ourroots.ca/.../...
Sudeten-German Refugees in Saskatchewan
oralhistorycentre.ca/.../...
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.