Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

   

Strojový překlad

Kalendář událostí

čt dub 11 @08:30 -
OS Kolín - II. kolo: Šinágl a spol. obžalován
čt dub 18 @17:30 -
Praha Americké Centrum: ETIKA UMĚLÉ INTELIGENCE
st dub 24 @08:30 - 11:00PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu
čt dub 25 @09:00 - 01:30PM
Zlín - konference: Baťův odkaz světu

Nejnovější komentáře

  • 28.03.2024 15:57
    Číslo 13 ‧ 28. března ‧ 2024 Týdeník Echo AD Rodina, nebo ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:58
    ČR dostane z EU 73 miliard Kč na investice do dopravy či ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 18:44
    „Lockdowny mají závažnější důsledky než samotný covid“ Z ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 08:59
    Mezinárodní ratingová agentura Moody's dnes zhoršila ...

    Read more...

     
  • 27.03.2024 07:26
    Vážení přátelé zahrádkáři a sympatizanti ZO ČZS Pod Majerovic ...

    Read more...

     
  • 25.03.2024 17:28
    Universal supranational citizen Why does today's Europe face ...

    Read more...


Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Citát dne

Karel Havlíček Borovský
26. června r. 1850

KOMUNISMUS znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž, aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.

 


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“

Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Login Form

LN Sudestni Nemci v Kanade 250614Městečko Tomslake v kanadské Britské Kolumbii založili před tři čtvrtě stoletím sudetští Němci - „Řada našichSN vyhnani ztraty lidí zpočátku propada­la zoufalství. V domovské zemi měli často dobré postavení, dobrou práci a tady najednou měli začínat od začát­ku a budovat si nuzné obydlí v napros­to primitivních podmínkách“ - Někteří sudetští Němci byli velmi nemile překvapeni tím, že se nemohou vrátit do vlasti, z níž utekli před Hitlerem - Příběh sudetoněmeckých osadníků v nehostinné kanadské divočině každo­pádně prokazuje, jak mylná jsou často opakovaná slova o kolektivní vině sudetských Němců za rozpad Českoslo­venska. Osadníci v Tomslake nechtěli rozbít republiku ani se nepřiklonili k nacismu, a přesto se stali alespoň z pohledu Benešových dekretů „zrád­ci“ národa. Důkaz neleží bohužel v žádném českém muzeu, ale až na se­verozápadě Kanady.

Před 75 lety založila tisícovka sudetských Němců v kanadské di­vočině městečko Tomslake. Do Kanady uprchli před Hitlerem. Tato málo známá kapitola z česko-německých dějin dokazuje, že zdaleka ne všichni sudetští Němci fandili nacis­tům.

Městečko Tomslake leží v severní části kanadské provincie Britská Ko­lumbie zhruba 800 kilometrů od hranic s Aljaškou. Když turisté po vjezdu do městečka najdou na zeleném prostran­ství Sudetoněmecké muzeum, musejí nutně nabýt dojmu, že se jakýmsi říze­ním osudu ocitli na úplně jiném konti­nentu. Jenže zdání klame. Tomslake uprostřed divukrásné kanadské přírody skutečně vděčí za svůj vznik sudetským Němcům. Tito čeští Němci, z valné většiny sociální demokraté, museli opustit svou vlast, aby jako odpůrci na­cismu neskončili po okupaci Českoslo­venska v nacistických koncentračních táborech nebo na frontě. Přesto se na ně paradoxně vztahují poválečné Bene­šovy dekrety stejně jako na Němce, kte­ří se přiklonili k Hitlerovi.

„Sudetští Němci pocházejí z němec­ky mluvících oblastí Československa, které bylo do roku 1918 součástí rakousko-uherské monarchie,“ vysvětlu­je sudetoněmecké muzeum v Tomslake na svých internetových stránkách. Na severozápadě Kanady se totiž zjevně předpokládá, že většina turistů takové vysvětlení historických souvislostí vzni­ku městečka potřebuje. Před pětasedm­desáti lety nestál na místě jediný dům, pouze neprostupný kanadský prales. A právě tady začala kanadská anabáze tisícovky sudetských Němců, kteří mu­seli vyměnit svůj domov ve středu Evro­py na drsnou severskou pustinu.

Poslední svobodní Němci

Po avizovaném záboru Sudet Hitlerem v roce 1938 stáli němečtí sociální demo­kraté před těžkou volbou. Buď budou čekat, až si pro ně přijde gestapo a odve­ze je do koncentračního tábora, případ­ně budou muset do armády, nebo prostě odjedou ze země. Na posledním sjezdu DSAP (Deutsche sozialdemokratische Arbeitspartei) se řešila právě tato otáz­ka. „Když tento boj prohrajeme, pak musí zbýt pro poslední svobodné Něm­ce místo někde v lesích Kanady,“ pro­hlásil tehdy se značkou nadsázkou před­seda DSAP Wenzel Jaksch.

Jenže to, co bylo míněno v zoufalé nadsázce, se nakonec stalo skutečnos­tí. Mezi zářím 1938 a březnem 1939 uprchlo ze země zhruba 3000 z celkového počtu 20 000 německých sociál­ních demokratů, kteří v důsledku tehdejších dramatických událostí museli opustit své domovy. A tehdejší exilo­vé vedení DSAP v Británii společně s britskou vládou vyjednalo pro větši­nu z nich azyl na severu Britské Ko­lumbie. Kanada však měla podmínku, že přijme pouze ty uprchlíky, kteří mají zkušenosti v zemědělství, a mo­hou tedy přetvářet prales v zeměděl­skou krajinu. Stovky učitelů, úředníků nebo průmyslových dělníků tak pode­pisovaly falešná prohlášení o tom, že celý život pracovali na poli nebo ve stáji. Teprve poté mohli v několika po­stupných transportech odplout do Ka­nady. Čekaly na ně jen stany nebo dře­věné boudy, sekery a lopaty.

„Řada našich lidí zpočátku propada­la zoufalství. V domovské zemi měli často dobré postavení, dobrou práci a tady najednou měli začínat od začát­ku a budovat si nuzné obydlí v napros­to primitivních podmínkách,“ popsal začátky kanadské anabáze jeden z je­jích účastníků Willi Wanka v knize Oběť míru. Podle Wanky se navíc ukázalo, že zkušenosti se zemědělstvím má jen pět procent osadníků. „Ale nou­ze je ten nejlepší učitel a zpětně mohu říci, že jsme se učili velmi rychle,“ na­psal Wanka. Každá rodina dostala od britské vlády do začátku částku 1500 dolarů, ovšem nikoliv takzvaně na ruku, ale na konto kanadské správy, které peníze postupně uvolňovala na výstavbu základní infrastruktury.

Řada osadníků přitom vzpomínala na domov, obsazený Hitlerem.

Z Petřvaldu za oceán

Mezi prvními osadníky v novém měs­tečku Tomslake byl i tehdy dvacetiletý Josef Gebhart z Petřvaldu. Ve své vzpo­mínkové knize popsal, jak utíkal nejpr­ve ze Sudet do českého vnitrozemí a te­prve poté do zahraničí. V Petřvaldu byl členem mládežnické organizace sociál­ní demokracie, která byla pochopitelně nacistům trnem v oku. Když nacisté roz­bili výlohu cukrárny, která patřila Gebhartovu strýci, rodina se urychleně pře­stěhovala do tehdy ještě české Prahy.

Ani v Praze však Gebhartovi dlouho nevydrželi. „Speciálním vlakem jsme odjeli do polského přístavního města Gdaňsk a odtud odpluli do Velké Britá­nie,“ vzpomínal Gebhart. Patřil mezi oněch 3000 německých sociálních demokratů, kteří si útěkem zachránili ži­vot, případně se vyhnuli koncentrační­mu táboru či povolání na frontu. Na­prostá většina členů německé sociální demokracie takové štěstí neměla.

Z Británie se Josef Gebhart dostal do Kanady, kde po nesmírně těžkých za­čátcích vybudoval společně s rodinou prosperující farmu. Osud německých osadníků v Tomslake připomíná nejen malé Sudetoněmecké muzeum, plné fo­tografií, ale také pomník prvním budo­vatelům městečka. Druhá skupina ně­meckých vystěhovalců se dostala do jiné kanadské provincie. Otázkou sa­mozřejmě zůstává, jak vnímali tito při­stěhovalci do Kanady odsun svých krajanů z poválečného Československa. Podle Rudolfa Puschela, dalšího z ně­meckých emigrantů, který zmapoval dějiny Tomslake, byli někteří sudetští Němci velmi nemile překvapeni tím, že se nemohou vrátit do vlasti, z níž utekli před Hitlerem. I na ně se totiž vztahovaly poválečné Benešovy dekre­ty. „Na druhou stranu si už řada kraja­nů vybudovala v nové zemi majetek, který doma nikdy nevlastnili. A tako­vým lidem už se pochopitelně zpátky nechtělo,“ tvrdí Puschl.

Příběh sudetoněmeckých osadníků v nehostinné kanadské divočině každo­pádně prokazuje, jak mylná jsou často opakovaná slova o kolektivní vině sudetských Němců za rozpad Českoslo­venska. Osadníci v Tomslake nechtěli rozbít republiku ani se nepřiklonili k nacismu, a přesto se stali alespoň z pohledu Benešových dekretů „zrád­ci“ národa. Důkaz neleží bohužel v žádném českém muzeu, ale až na se­verozápadě Kanady.

Marek Kerles, spolupracovník LN, 25.6.2014

* * *

P.S.

Sudetsti NemciZ řad českých Němců pocházelo devět nositelů Nobelovy ceny. První osídlenci do Sudet přišli na pozvání českých knížat už v 8.století, aby zkultivovali nehostinnou krajinu. Naučili nás práci, hudbě, řemeslům. V dobách Rakousko-Uherska byly Sudety nejvíce průmyslovou oblastí. V roce 1918 se tradovalo, že 1/3 obyvatelstva mluví česky, 1/3 německy a 1/3 česko-německy. Sudety v ČSR tvořily 50% HDP. V roce 1935 vyhráli sudetští Němci celostátní volby. Češi proto narychlo vydali nový zákon, kterým sudetoněmečtí poslanci potřebovali mnohonásobně více hlasů na jednoho svého poslance. Po válce jsme tuto kvalitní jednu třetinu populace vyhnali, okradli o vše a ještě jich podle střízlivého odhadu při divokém vyhnání cca 170.000 zahynulo. Později uzavřené mezinárodní dohody o humánním vysídlení už byly k ničemu. Z mapy ČSR zmizelo přes 3300 německých měst, vesnic a osad. Po jejich odchodu se postupně do kdysi krásných Sudet nastěhovala opět džungle v podobě zlodějů, podvodníků a zločinců. Není divu, že stav policie a justice je v těchto oblastech dnes nejhorší a že se zde daří různým druhům mafií. Myslíte si, že by pováleční nastěhovalci do Sudet dokázali také vybudovat nové město v Kanadě. Dnes stále platíme - a nemálo, za naše hříchy a zločiny v minulosti a dokud si je nepřiznáme, neprojevíme lítost, pokoru a neomluvíme se za spáchané zločiny na nevinných, budeme si koledovat stále více o návrat další totality. Kdo nezná pravdu o své minulosti, nerozpozná včas nebezpečí a minulost si znovu zopakuje, byť v jiné formě. V naší zemi by toho mnoho k obdivování nebylo, kdyby zde měla zůstat jen práce českých hlav a rukou. Nicméně největším Čechem se stal Karel IV., otec vlasti, po otci Janu Lucemburském Francouz, kdy jeho maminka Eliška Přemyslovna měla jen několik málo procent české krve.

 

Jan Šinágl, 27.6.2014

* * *

Z myšlenek presidenta Václava Havla

„A zase jsme u toho: čecháčkovství. Starej se sám o sebe, nepleť se do cizích věcí, přikrč se a přihrb – jsme obklopeni horami, ty světové vichry se nám přeženou nad hlavami, a pak si budeme dál vrtat na svém dvorečku. Co moudrých statí či celých knih bylo o tomhle našem domácím sobectví napsáno.“

Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006

* * *

„Po takových příhodách se pak objevuje zákonitě další volání po hegemonizaci společnosti: zbavme se Židů, pak Němců, pak buržoazie, pak disidentů, pak Slováků – a kdo bude na řadě příště? Romové, Homosexuálové? Cizinci vůbec? A kdo tu zbude? Čistokrevní čecháčkové se svým dvorečkem. Nejde jen o to, že takové postoje, nebo dokonce taková politika jsou nemravné, jde i o to, že jsou sebevražedné.“

Zápis z 20.dubna 2005, otištěn v knize Prosím stručně 2006

* * *

„Mnozí dnešní Evropané či Američané pociťují bolestivě fakt, že euroamerická civilizace zničila svébytnost mimoevropských kultur, zakoušejí to jako svou vinu a cítí potřebu tuto vinu odčiňovat jakýmsi vciťováním se do jiných, přizpůsobováním se jim, podbízením se, touhou jim tak či onak „pomáhat“. To je podle mne falešná cesta… obsahuje opět onen známý pocit nadřazenosti… je to kolonialismus naruby. Je to intelektuálská křeč. Myslím, že si všichni nejlépe navzájem porozumíme, když si nebudeme na nic hrát, zůstaneme prostě všichni sami sebou a budeme se jen navzájem ctít a respektovat.“

Řeč při předávání Ceny Indiry Gandhiové 8.února 1994

* * *

„Svoboda povznáší ducha.“

Edmund Burke

* * *

„Svoboda je od porážky vzdálena vždy jen jednu generaci.

Každá nová generace může o tu svou zase přijít.“

Ronald Reagan

* * *

“Když vytěsníme problém, objeví se jinde v horším stavu.“

Sigmund Freud

* * *

 

 

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00 (9 Votes)
Share

Komentáře   

+1 #2 The Sudeten Saga 2014-06-28 16:44
The Sudeten Saga
virtualsk.com/.../...

Sudeten in Saskatchewan: a way to be free
ourroots.ca/.../...

Sudeten-German Refugees in Saskatchewan
oralhistorycentre.ca/.../...
+1 #1 Mrzílek 2014-06-28 10:02
Sigmund Freund říká pravdu. Neřeší-li se problém a odsune naroste někde jinde do mnohem větších rozměrů. V naší české historii vlivem našeho malému zájmu o dění někdy i lhostejnosti jsme to poznali a stále poznáváme.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)