Šéf Evropské komise (něco jako druh vlády Evropské Unie) Jean-Claude Juncker přišel na setkání s papežem Františkem – užíváme-li frazeologii polské mládeže – navalený jak stodola po žních (čili ožralý jak motyka – pozn. překl.). Málem došlo ke skandálu, jakmile se vrhl Papežovi na krk a pokoušel se jej políbit.
Ukázalo se, že osmdesátiletý papež však má stále sílu a silným stisknutím opilého Junckera přidržel. Později Juncker usnul v podivné poloze během vystoupení papeže Františka. Juncker se již po několik let objevuje na důležitých slavnostech opilý, nikdo však z toho titulu nevyvozuje žádné důsledky. Být opilcem není mezi elitami EU nikterak zvlášť velkou vadou. Mezi vládnoucími eurokolchozu máme zloděje, pedofily a špiony. Je to jak v písničce polské skupiny Elektrické kytary: Všichni se mezi sebou shodnou a dál bude tak, jak je.
Zloděj ministrem spravedlnosti
V roce 2004 se stal členem Evropské komise Jacques Barrot. Zaujmul místo náměstka předsedy Evropské komise a komisaře pro dopravu. V květnu 2007 se stal komisařem pro oblast svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. Čili takovým ministrem spravedlnosti EU. Tuto funkci zastával do roku 2010. V tom by nebylo nic divného, pokud by nebylo faktu, že Barrot byl obyčejným zlodějem. V r. 2000 byl podmínečně odsouzen na dva roky vězení s dvouletým odkladem za převedení 25 mil. franků (cca 3,8 mil. dolarů, čili nějakých 16 mil. zlotých = 100 mil. Kč) státních peněz na konto své strany. Jeho stranický kolega, tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac, jej omilostnil, a díky tomu se Barrot mohl resocializovat jako náměstek vedoucího Evropské komise. Tyto nepříjemnosti Barrot pociťoval pouze za hranicemi, neboť francouzská media mu vzhledem k omilostnění dokonce ani nesměla připomínat, za co byl odsouzen.
Prvním unijním šéfem Barrota byl Ital Romano Prodi, vedoucí Evropské komise v letech 1999–2004. Prodi bez překážky pokračoval v kariéře v unijních strukturách, třebaže bylo prokázáno, že spolupracoval se sovětskou KGB. Tyto informace pocházejí z tzv. Mitrochinova archivu, čili největšího úniku v historii ruských a sovětských služeb (major KGB Vasilij Mitrochin po několik desetiletí kopíroval sovětské archivy, a nakonec s nimi utekl na Západ, čímž potopil stovky sovětských agentů). Třebaže agenturní spolupráci Prodiho potvril jiný defektor z Ruska, v roce 2006 na návod Putina zavražděný Alexandr Litviněnko, Prodi v kariéře pokračoval, jakoby se bylo nikdy nic nestalo. Neuškodilo mu dokonce ani odhalení gigantické korupční aféry, k jaké došlo v r. 1997 při kupování Telecomu Serbia Telecomem Italia. Tehdejší prezident Srbska Slobodan Miloševič byl nahrán, jak naříkal na “italské zloděje“. V r. 2003 povolal k vyšetření této transakce italský parlament zvláštní komisi. Hlavní machr této operace, Igor Marini, začal klopit: 200 mld lir (100 mil. euro) šlo k Prodimu (krycí jméno „Mortadela“), 150 mld. Lir Pietrovi Fassinovi (krycí jméno „Čáp“), a 100 mld lir bývalému premiérovi Lambertovi Dinimu (krycí jméno „Źába“). Peníze měly posloužit financování volebních kampaní. Část obviněných tvrdila, že to jsou obyčejné pomluvy, ale nejzajímavějším bylo vysvětlení Diniho, jenž tvrdil, že s operacemi souhlasily USA, a že celý počet je „přísně tajný“. Sám Prodi, když odpovídal na obvinění v poslanecké interpelaci, tvrdil, že kauzu nezná a že o transakci nic nevěděl. To stačilo.
Pedofil pod zvláštní ochranou
Po léta v europarlamentu dělá kariéru oblíbenec evropské levice Daniel Cohn-Bendit. Byl německým i francouzským europoslancem. V r. 2001 jej na základě autocitátů z autobiografické knihy „Velký Bazar“, vydané v r. 1975, obvinila německá novinářka Bettina Röhlová z pedofilie. Důkazy byly nejen citáty v knize, nýbrž také i Cohn-Benditova veřejná prohlášení. V televizním interview v r. 1982 Cohn-Bendit tvrdil, že dětská sexualita je něčím nádherným, a cit svlékání pětileté dívenky je fantastický, neboť je to hra absolutně erotického charakteru. Těžko věřit, ale i vzdor uvedení zřejmých pedofilských sklonů ve veřejnou známost zůstal Cohn-Bendit aktivním politikem. Tvrdil, že na jeho výpověď třeba pohlížet širokým spektrem tehdejších trendů. A to celé bylo – a to pozor – prý společenským experimentem a zkoumáním dětské sexuaslity na vlně sexuální revoluce.
Mafiánská pravidla
Korupce, demoralizace, i činnost agentů, to nejsou výjimky, ale pravidla činnosti EU. Od samého začátku své existence byla EU netransparentním výtvorem, kde bylo nejlépe zaměstnávat lidi, na které jsou kompra (čili kompromitující materiály). V březnu 2004 byl bruselskou policií neoprávněně zadržen Hans-Martin Tillack, novinář německého týdeníku „Stern“. Policajti oblečení v civilu vtrhli do jeho bytu, zkonfiskovali jemu patřící počítače, mobily, archivy dokumentů, a také notesy, výtahy z konta a billingy. Po 10 hodin jej vyslýchali bez účasti advokáta a pokoušeli se na něm vynutit sdělení totožnosti informátorů. Tillack se ocitl na mušce belgické policie, když popisoval zločinné finanční švindle eurokratů (mj. v roce 2003 odhalil malverzaci v unijním statistickém úřadě Eurostat, které se Evropská komise pokoušela zaretušovat). Zadržení Tillacka a prohledání jeho bytu (vše pod absurdní záminkou, že – pozor – za materiály, které mu byly dodávány – platil !) měly být signálem pro informátory novinářů v evropských institucích, že nemohou počítat s anonymitou.
Zastrašováním novinářů se eurokraté pokoušeli udržet patologický systém financování byrokracie ve sjednocené Evropě, v němž není nad tím, jak jsou vydávány peníze daňových poplatníků, žádná kontrola. Účinně!
Dle názoru auditorů nelze zkontrolovat, kam se dostane více než 90% peněz z unijního rozpočtu!
V EU je po léta závazným systém účtování (tzv. jednotný), který se přestal užívat už ve středověku, a unijní úředníci si nedělají nic z toho, že Evropský účetní dvůr v Lucemburku několik let po sobě odmítal potvrzení výdajů EU, neboť nebylo možné je ověřit, a nikomu to nepřekáželo.
Tak se děje od prvního unijního rozpočtu v r. 1994! V r. 2004 hlavní účetní EU Martha Andreasenová oficiálně obvinila bruselské politiky z malverzace. Jedinou reakcí bylo propuštění její osoby z práce, a později stíhání (azyl nalezla na Britských ostrovech).
Vypadá to na to, že pověřování dozoru nad vydáváním stovek miliard unijních peněz zkompromitovaným a při zlodějně nebo jiných hříších nachytaným politikům je promyšlená taktika. Buďme upřímní: „Premiéra“ EU Jeana-Claude Junckera více zajímá, kdy se bude moci napít, než to, kam mizí miliardy z evropského rozpočtu.
Jan Piński, překlad do češtiny Freeeurope
Komentář vyšel v týdeníku Warszawska Gazeta
* * *
P.S.
Nepřekvapuje, že vedení EU nikdy nevadilo mít ve svých řadách či v EP komunisty ať už bývalé, či stále aktivní. Byli mezi nimi či možná ještě jsou i absolventi vysokých škol v SSSR.
* * *
Ing. arch. Marek Říčař - vězeň svědomí, byl dnes propuštěn na svobodu! – všechna média o propuštění vězně svědomí, svědkovi děsivé korupční minulosti ČSSD, stále mlčí?!
Nesahejte na (polskou) justiční reformu !!
J.Š.23.4.2017
Komentáře
Jediné co mne na tom mate, je že se voliči za desítky let nedokáží sešikovat a konečně voli někoho rozumného....I když je mi jasné, že podléhají manipulaci, viz Farage a UKIp a jejich heslo před referendem jen jako příklad.
A to mne přivádí k mému tvrzení že se jen jedná po systém vládnutí..proto že je všude stejný...a tento systéme vládnutí má dva základní pilíře ohledně obyvatelstva... .UDRŽOVAT NÁROD V PŘIMĚŘENÉ TUPOSTI...viz školství a média, tedy zmanipulovaný.. ...a UDRŽOVAT NÁROD V PŘIMĚŘENÉ CHUDOBĚ..viz neustálá nutnost lidí stávkovat za vyšší platy všude na světě.
Ekonomicky bychom měli chodit do práce jen maximálně na tři dny v týdnu, jenže to vládci nemohou povolit, protože bychom se věnovali četbě a věděli, jak s námi mávají. Viz krátká dovolená v USA a další fakta.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.