Curych - Kritika nového amerického prezidenta Donalda Trumpa je často pokrytecká. Sobecké prosazování národních zájmů i na úkor smluv a partnerství lze pozorovat i u evropských a asijských mocností. Média proto selhávají, když propadají jednostranné protitrumpovské hysterii. Ve svém víkendovém komentáři to píše šéfredaktor švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung (NZZ) Eric Gujer.
"Pokrytectví není lepší než provokování. Titíž němečtí sociální demokraté, kteří Trumpovi vyčítají protekcionismus a ničení západního světového řádu, sami torpédovali smlouvu o transatlantickém volném obchodu TTIP," píše dlouholetý novinář Gujer, jenž působil v Německu, Izraeli a Rusku.
"Jiní jednají také tak (jako Trump), ale mnohem méně nápadně. Na krizových summitech o euru prosadili Němci svou vůli... Je to tvrdý nacionalismus, jaký je podle nás patrný u Trumpa, nebo legitimní zištnost? Jednoznačně to druhé. Trump je přesto kárán v německém tisku, že nemá žádnou vizi a vládu chápe mylně jako agenturu na dovoz a vývoz. Ale přesně to je recept na úspěch německé zahraniční politiky," uvádí Gujer, jenž před 10 lety vydal knihu "Konec pokrytectví. Německo je velmoc" (Schluss mit der Heuchelei. Deutschland ist eine Grossmacht).
"Na evropské straně Atlantiku se předpokládalo se samozřejmostí, že Amerika si cení zájmů svých spojenců téměř stejně jako zájmů vlastních. Možná i tohle končí. Pak by ovšem Washington jednal jen tak, jak už se dlouho chová Londýn, Paříž nebo Berlín. Možná Amerika dokonce porušuje smlouvy, ale i to se (v Evropě) děje každodenně, když země eurozóny s požehnáním Bruselu porušují kritéria stability," poznamenává Gujer, jehož země není v Evropské unii ani v NATO.
"V Asii nejen s Čínou, ale také s Indií, Vietnamem nebo Jižní Koreou vyrůstají nové mocnosti, které sice sázejí na volný obchod, ale ke všem úzkým regionálním svazkům se staví odmítavě. Sledují klasickou, zcela na vlastní sílu zaměřenou politiku," soudí Gujer, podle kterého Trump symbolizuje širší trend současnosti v podobě znovuzrození národního státu.
"Čínský prezident Si Ťin-pching se již nechal na Světovém ekonomickém fóru oslavovat jako nový hrdina globalizace a soupeř Trumpa. Ve skutečnosti se ale Čína léta prosazuje tak necitlivě, jako Trump teprve oznámil (že hodlá činit). Ve sporu o hranice v Jihočínském moři vytváří Peking jednostranně fakta a ignoruje soudní rozsudky. Si Ťin-pching se nicméně setkává se souhlasem, zatímco Trump s odmítnutím. Mezinárodní publikum rádo měří dvojím metrem," poznamenává Gujer.
Šéfredaktor NZZ vidí na Trumpovi i negativa jako zřejmou narcistickou poruchu a malichernou pomstychtivost. "Tyto charakterové vlastnosti nejsou dobrými předpoklady pro výkon prezidentské funkce. To by ale nemělo být pro novináře důvodem pro to, aby reagovali se stejnou nenávistí a zapomněli na svůj nejdůležitější úkol, kterým je nezaujatá analýza."
"Poškozuje to důvěryhodnost médií, když se jim zdá důležitější obraz nepřítele než jejich informační poslání," míní Gujer, podle kterého se novináři mýlili i v případě Baracka Obamy, který byl sice dobrý rétor, ale špatný správce.
P.S.
Tento článek vyšel na ČTK 29.1.2017 na titulce. Proti všem zvyklostem, není uveden link na článek v NZZ (Hysterie není žádná politika), ani kdy vyšel (27.1.2017)?! Článek je daleko podrobnější! Dnes už není na stránkách ČTK k nalezení, pouze zadáte-li „NZZ“ do hledáčku. Zato si můžete přečíst spoustu daleko méně významných a starých článků. S panem Gujerem lze jen souhlasit. Jen bych nepodceňoval nového presidenta USA. Musí se mnohému učit, co v podnikatelském prostředí nepotřeboval. Zrovna tak i politika potřebuje „oživit“ osobnostmi, kteří již něco v životě dokázali, na rozdíl od mnoha politiků. Ti by měli většinou problém uživit se poctivou prací na takové úrovni, jakou jim umožňuje politika.
Jan Šinágl, 30.1.2017