Přečtěte si článek "Jak je udržován Benešův kult" (SDZ 7/2013) o přednášce Dr. Miroslav Kunštát "Beneš v české politice po roce 1989." Se zájmem jsem si přečetl tento článek. Nicméně je třeba na okraj dodat některé známé věci, které jsou zvláště významné:

Především Britové už brzy po roce 1919 prokoukli Edwarda Beneše. Nejprve mu dali přezdívku "Ministr ale" (Toni Herget, SDZ 24/1994). Brzy na to ho označovali jako "most over-rated man of his days" (nejvíce přeceňovaný člověk své doby), nebo "Champion talker" (Šampion - mluvka) a „skilful intriguer" („lstivý intrigant“, říká Reiner Franke: "Londýn a Praha", Oldenbourg 1981).

Jedním z důvodů pro to byly drobné Benešovy právnické spory v rozhodčím řízení afér třetí cenové skupiny mezi Čechy a britskými zaměstnanci velvyslanectví, kde Beneš bezostyšně a drze jako prostředek používal lži, což Britové neúprosně odhalili.

Takže nepřekvapuje zpráva zvláštního vyslance USA William C. Bullitta ze dne 16.září 1939 presidentovi Franklinu D. Rooseveltovi: „Beneš je považován jak ve Francii, tak v Anglii jako zcela sobecká, malá osoba, která pomocí levného chytráctví v malých věcech a naprostého nedostatku moudrosti ve velkých, ve velkém přispěla k rozpadu jeho země.“

Lze předpokládat, že tito odhady alespoň podpráhově, ovlivnily jednání o mnichovské dohodě. Vypráví se, že v tomto ohledu Britové vnímali Konrada Henleina jako čestného muže. Ihned po jeho první návštěvě v Londýně se ozvalo: "Proč nám Němci neposílají takové lidi?"

Friedebert Volk, 61250 Usingen

Dopisy: Sudetoněmecké noviny 22.02.2013

* * *

P.S.

V této souvislosti je dobré připomenout výrok velvyslance USA v Československu Steinhardta krátce po únoru 1948: „Z amerického hlediska se zdá být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů ani jedna osoba, od presidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila na obranu svých politických svobod ani slovo.“

Jan Šinágl, 18.4.2013