Gernot Facius
"Historický" je silné slovo. S tím by se mělo zacházet opatrně. Jinak se vyprázdní jeho význam. Petr Nečas, český premiér, měl v bavorském parlamentu projev, působivý a místy i odvážný. Ale postačí jedna delší odbočka do české-německé minulosti a propagaci "nové éry" v bavorsko-českých vztazích tento atribut jako "historický" označit? Nebyl význam poněkud menší? Není pochyb o tom, že se pražský premiér představil v mnichovském Maximilianeu sympaticky. Nazval vyhnání vyhnáním, a ne jako jiní představitelé jeho politického druhu, kteří tuto masovou vraždu banalizovali jako "odsun". To je znamení upřímnosti. Nečas hovořil téměř láskyplně "ctění krajané a bývalí spoluobčané."
A řekl větu, která byla ve zveřejněném stanovisku vykládána okamžitě jako omluva za zločiny spáchané na krajanech: "Litujeme, že vyhnání na konci války spáchané na nevinných a nucené vysídlení sudetských Němců, vyvlastnění a zbavení občanství nevinných přineslo mnoho utrpení a bezpráví a to i s pohledu na kolektivní charakter viny." Tak to doslova stojí v České-německé deklaraci z roku 1997, podepsané tehdejšími premiéry Helmutem Kohlem a Václavem Klausem. Nečas toto prohlášení opět potvrdil. V parlamentu státu, který adoptoval vyhnané z Čech, Moravy a Slezska a přijal je jako svůj "čtvrtý kořen". Gesto hosta z Prahy si zaslouží ocenit.
Nicméně Nečas článek č.3 prohlášení neuvedl v plném rozsahu. Citovaná pasáž totiž pokračuje dále: "Česká strana lituje zejména excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i tehdy platnými právními normami, a lituje navíc, že na základě zákona č. 115 ze dne 8.května 1946, bylo možné považovat tyto excesy v souladu s právem a že díky tomu nebyly tyto činy potrestány."
Vyvstává otázka: Proč toto opomenutí?
Proč tento zřejmý ústup, když je ambivalentní charakter slova - "lítost" a které není nutně synonymem omluvy - kontroverzní prohlášení? Tzv. dekriminalizační zákon, na který je poukazováno pod číslem 3, tvoří se stejně nezrušenými Benešovými dekrety, hlavní překážky dobrého sousedství, založeného na morálních principech - navzdory členství České republiky ve "hodnotovém společenství" EU. Na každém Krajanském setkání sudetských Němců je to tématem. Těchto dvou témat se Nečas ve svém pohledu do historie nedotkl. Je viditelně „vězněm“ státní pražské doktríny: kdo se dotkne, i když jen opatrně, (bezprávních) Benešových dekretů a zákonů, zpochybňuje poválečné uspořádání.
Kníže Karel Schwarzenberg, Nečasův ministr zahraničních věcí, si to trpce okusil během své prezidentské kampaně. Václav Klaus, nyní odstoupivší hlava státu, podle názoru "Hospodářských novin" reagoval na mnichovský projev svého bývalého stranického kolegy z Občanské demokratické strany (ODS), jako by se německá armáda chystala překročit české hranice. "Šokující" a "tragické", s tímto slovníkem ocenil Hrad toto vystoupené premiéra. Nečasova vláda, která je neustále provázena bankroty, smůlou a neštěstím, neustále balancuje na okraji propasti, přitom nikdy neopustila hlavní proud české politiky. Dal zcela jasné najevo, že předchozí vlastnické poměry nemohou být obnoveny. Poukázal také na odkaz prohlášení pražské vlády z léta 2005, které skutečně obsahuje omluvu, ale omezenou na akty bezpráví spáchaném na oponentech německo- českých odpůrců nacistického režimu.
"Rubicon Benešových dekretů nepřekročí ani Nečas", usoudil "FAZ" (Frankfurter Allgemene Zeitung J.Š.). Tak to je. Nicméně se Česká republika, pod novým prezidentem Milošem Zemanem, který svoji volební kampaň provázel „strachem z minulosti“, bude muset měřit i podle jiných bývalých zemí východního bloku. V pobaltských zemích, v Maďarsku, dokonce i v Srbsku jsou diskutovány otázky restitucí mnohem uvolněněji. Částečně už došlo z hlediska výzvy k návratu, nebo náhrad, k určitým pozitivním krokům. Česká republika zaostává ve všem pozadu. Trpí, opatrně řečeno, špatným svědomím. Totéž platí pro velkou část jejich médií.
Česká republika, napsaly např. jinak dobře informované občanské "Lidové noviny", měla projevem Petra Nečase dosáhnout hranice možného. Teď by bylo na "našich bývalých spoluobčanech, aby se odsunul kus ledu." To by mohlo mít podobu omluvy sudetských Němců za to, že mnoho z nich spolupracovalo s nacistickým režimem, a přispělo ke zničení demokratického Československa. Ve stejném stylu psalo levicové "Právo". Milí kolegové na Vltavě, letmý pohled do archivu ve věku internetu není žádný velký problém. Měl by stačit, abyste zjistili, že k těmto prohlášením došlo už dávno.
Mluvčí Sudetoněmeckého krajanského sdružení Bernd Posselt začátkem roku 2002, tenkrát ještě ve funkci spolkového předsedy pro Sudetoněmecké krajanské sdružení, v pražské televizi poprosil český národ o odpuštění, že také sudetští Němci měli být vinni, "a na tom není nic co zakrývat a relativizovat". Posselt nebyl ani zdaleka prvním. "Konkrétně řeklo Sudetoněmecké krajanské sdružení již před desítkami let, že odsuzuje okupaci česky obydlených území Čech, Moravy a Slezska Němci a zřízení Protektorátu Čechy a Morava považuje za protiprávní porušení práva na sebeurčení Čechů," prohlásil tehdejší mluvčí Franz Neubauer na Sudetoněmeckém dnu v roce 1994 v Norimberku. A ještě před epochální přelomem v Evropě v roce 1989, uprostřed studené války, se ozývaly podobné hlasy ze sudetoněmecké strany. Jen nebyly českými médii publikovány.
Např. přiznání sudetoněmeckého mluvčího Hanse-Christopha Seebohma na Sudetoněmeckém dnu ve Stuttgartu v roce 1963: "Musíme se společně vypořádat s minulostí ve vzájemném porozumění a odpuštění. Musíme ji překonat činy, ne slovy. To jediné je cesta do budoucnosti. I když my sudetští Němci jsme zcela nevinni za zřízení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 a za zločiny spáchané během jeho existence na českém národu, chtěl bych se přiznat, jako legitimní mluvčí sudetských Němců, mimo jejich domov, ve jménu křesťanského ducha a poprosit český národ jako sudetský Němec za odpuštění, za jemu způsobené bezpráví, aby ze vzájemného odpuštění mohly vzniknout základy pro národní usmíření."Jak už řečeno: To bylo v roce 1963. Žádná sudetoněmecká instituce, ani žádné sudetoněmecké grémium nikdy tato prohlášení nezpochybnila. Platí princip naděje, že dialog s Prahou je na vzestupu - a někdy povede k výsledku, který si potom zaslouží přívlastek "historický". Ještě nejsme tak daleko.
Tento komentář od Gernota Faciuse vyšel v Sudetenpost dne 14.března 2013.
Překlad Jan Šinágl
P.S.
Mimochodem onen pomlouvačný inzerát z Blesku na Karla Scwarzenberga z německých médií zcela zmizel. Kníže si na jeho otištění stěžoval marně. J.Š.
Komentáře
Z uvedeného je vidět, že opravdu se jedná o majetek a ne o omluvu, která byla ze strany Československa a České republiky několikrát vyslovena. Nemluvě o konečné tlusté čáře v deklaraci z roku 1997 - Kohl - Klaus.
Sudetští Němci byli v poválečné době odškodněni vládou Německé spolkové republiky za ztrátu majetků v Československu.
Myslím, že dokud minimálně dvě další generace občanů na obou stranách nevymřou a v rámci EU se přestane toto téma využívat k získávání politických bodů do parlamentu v Bavorsku, tak vztahy Němců a Čechů nebudou nikdy dobré.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.