Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

Nejnovější komentáře

  • 21.01.2018 23:23
    "Potěšilo mne, že jsem předčasně neodcházel sám..." Někomu ...

    Číst dále...

     
  • 21.01.2018 21:57
    která část? toto je realita, mám osobní zkušenosti. můj ...

    Číst dále...

     
  • 21.01.2018 20:52
    To snad není pravda.

    Číst dále...

     
  • 21.01.2018 20:51
    Přestože se prezentujete jako objektivní publicista, z článku ...

    Číst dále...

     
  • 21.01.2018 16:56
    K:V Událostech ČT věnovali Janu Palachovi půl minuty ...

    Číst dále...

     
  • 21.01.2018 15:31
    Tak to dopadne, když nevzdělaná hokynářka ze zelňáku propadne ...

    Číst dále...

Citát dne

„Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. – Bez všelijakých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“

Karel Havlíček Borovský ve svém časopise „SLOVAN“ 26.7.1850


SVOBODA  NENÍ  ZADARMO

„Lepší je být zbytečně vyzbrojen než beze zbraní bezmocný.“ Díky za dosavadní finanční podporu mé činnosti.

Po založení SODALES SOLONIS o.s., uvítáme podporu na číslo konta:
Raiffeisen Bank - 68689/5500
IBAN CZ 6555 0000000000000 68689
SWIFT: RZBCCZPP
Jan Šinágl,
předseda SODALES SOLONIS o.s.

Gustav Frištenský – nesmrtelná legenda

Fristensky GustavZ různých koutů tuzemska, ale i ze Švýcarska a USA se v sobotu, 5. srpna 2017, sjeli do Velké Bys­třice u Olomouce pří­slušníci rodu Friš­tenských na své - v pořadí již čtvrté - rodinné setkání. Svoji hlavni pozornost jsme upínali zejména k nej­vě­hlasnějšímu členu rodiny, zápasníkovi Gustavu Friš­tenskému. Všechny generace Frištenských mají společnou lásku ke sportu, ale jinak jsme rodina jako každá jiná. Letošní oslava měla specielní rámec: Připo­mí­nali jsme si 60. výročí Gus­ta­vova úmrtí (1957) v jeho domovském městečku Litovli na Moravě. Na zámečku ve Velké Bystřici se nás sešlo kolem stovky, oslavovali jsme celý den důstojně a s mnoha doprovodnými akcemi. Gustav by z nás měl radost.

S menšími přestávkami pobývám od roku 1968 v Americe. Při častých náv­ště­vách Česka jsem vždy mile překvapen pře­trvá­vajícím záj­mem o život mého prastrýce. Kdo vlastně byl Gu­stav Frištenský? Jak to vše za­ča­lo? Co ho navěky po­stavilo do síně čes­ké slávy? Co do­ká­zal?

Běhá jako Zátopek, chytá jako Plánička, silný je jako Friš­ten­ský. Namátkou tři slavná jména minulého století, která stále zůstávají v paměti lidí, a to ne­jenom příznivců sportu. Gu­stav byl jeden z nej­slavnějších spor­tovců, kteří získali světový vě­hlas a popularitu ještě v době Rakousko-Uherska a je jedním z mála velkých osobností, které se ještě za svého života stali legendou.

Gustav Frištenský, synek z venkovského grun­­tu v Kamhajku u Kolína, kde se narodil 18. května 1879. Řeckořímský zápasník, nejstarší ze čtyř bratří, také známých zápasníků, s krásnou tváří, kudrnatými vlasy a pro tuto dobu s neobvykle harmonickou postavou, byl na začátku 20. století považován za nejsilnějšího a nej­krásnějšího muže monarchie.

V únoru 1903 se v holandském Rotterdamu konalo mistrovství Evropy v zápase řecko­římském. Gustav obětoval všechny své úspory a odjel do této - pro něho - neznámé země. Po více než dvaceti hodinách strávených v sále divadla, kde se mistrovství konalo, Gustav - jako zcela neznámý a všemi podceňovaný 24letý mladíček - porazí poslední dva soupeře, bývalé mistry Evropy. O chvíli později přebírá zlatý pás a vavřínový věnec mistra Evropy.

Jako amatér(1898–1903) nebyl ve dvou tisí­cích zápasech ani jednou poražen. V roce 1911 odplouvá se ženou Miroslavou a bratrem Františkem, rovněž výborným zápasníkem, do Jižní Ameriky, v roce 1913 do Severní. I když Amerika se o evropský zápas nezajímala; měla totiž svůj vlastní zápasnický styl „catch-as- catch-can” neboli „chyť jak mů­žeš”, který dovoloval té­měř vše. Přitahoval tisíce di­váků a velké výdělky lákaly i evropské profesionály. Tady však jejich tituly nic ne­zna­me­naly.

Gustav vzal Ameriku há­kem, New York, Boston, Baltimore, Cleve­land, Chi­ca­go, Saint Louis, Montreal, a u no­hou mu ležely skalpy slav­ných amerických borců. Obdivu­hodně rychle ovládl styl zápasu, se kterým se teprve před několika týd­ny se­zná­mil. Po­ra­zil na šede­sát do­má­cích i za­hraničních pro­tiv­níků, ale tomu po­sled­nímu neče­kaně pod­lehl. Připravil se tak o utkání s profe­sio­nál­nim mistrem světa ve volném stylu, Ameri­ča­nem Frankem Gotchem. Zma­ře­ná šance Gu­stava hod­ně dlouho mrzela.

V USA vystu­po­vali bratři Friš­tenští mnoho­krát v so­kolských tělocvičnách, především v New Yorku, Chicagu a Clevelandu, kde byli nad­šeně vítáni jak českými, tak i slovenskými krajany. Manželky obou mistrů, oděny do mo­ravských krojů, zpívaly české národní písničky.

V roce 1918 se stal Gustav členem Tělocvičné jednoty Sokol v Litovli(foto: stará sokolovna v Litovli a Gustavova sokolská legitimace z roku 1939). Jeho manželka Miroslava již v roce 1905.

V roce 1929 se stal znovu mistrem Evropy, tentokrát profesionálů v Pra­ze. O dva roky později – to mu bylo již dvaapadesát let – obsadil na 1. mistrovství slovanských národů v pražské Lucerně druhé místo.

Jeho profesionelní kariéra trvala ne­uvě­ři­tel­ných 36 let, od roku 1903 do roku 1939. Odzápasil na 8.000 profesionálních bojů a z žíněnky odešel jen s minimálním počtem po­rážek. Pokaždé vzbudily údiv a byly spíše sou­hrnem ne­šťast­ných okolností než ne­uměním českého Goliáše. Jeho vystoupení sledovalo odhadem 25 miliónů diváků v Evropě, Asii a Americe. První zápas svedl v osmnácti, po­sled­ní v 72 letech a oba vyhrál.

Jak trénoval a jaký byl člověk? Cvičil denně vlastně až do konce života. Všechno si sám vymýšlel – činky, přístroje (nechával si je vy­rábět, jakési předchůdce dnešních zařízení fitcenter), cviky, zátěže, dokonce i stravu, která již tenkrát odpovídala ideálnímu jídelníčku dnešního vrcholového sportovce. Mimo to byl všestranný atlet. Zvedal s úspěchem činky (100 kg nadhozem 18 x, 110 kg jednoruč 1 x), byl mistrem Čech v hodu diskem, sprintoval 100 m za 14,8 sekund, jezdil na kole, vesloval a moc rád plaval.

Nikdy nekouřil a nepil a vždy se hrdě hlásil k svému češství. Zejména ve Vídni a v Americe důsledně dbal o správnou transkripci svého jmé­na – s háčkem a čárkou. Za nacistické okupace finančně podporoval rodiny vězněných a popravených vlastenců. Pak také sám za to poznal „slasti“ Pečkárny, Pankráce a dalších věznic nacismu. Pomáhal a radil mladým, ra­do­val se ze života omladiny. Sám sice byl ženatý, ale děti neměl.

Po válce žil velice skromně a bez stálých fi­nančních příjmů. Komunistický režim bývalé profesionály ne­odměňoval. Před­tím dvakrát (1938, 1948) přišel o své hospodářství, které ze svých těžce vy­zápasených prostředků finan­coval. Aby se uživil, prodal některé vy­bojované trofeje a nadále vystupoval v exhibičních zá­pasech. Slabou náplastí mu bylo udělení titulu zasloužilého mistra sportu v roce 1956. V an­ke­tě Rudého práva v roce 1966 o nej­lepšího česko­­slo­ven­ského spor­tov­ce všech dob se Gustav umístil na čestném sedmém místě.

Často sedával na za­hradě svého do­mu v Litovli pod lís­kovým keřem, kde se dříve rád regeneroval po ces­tách světem. Sazenici keře si při­vezl ze Sta­dic, pocházela prý pří­mo z lísky Přemysla Orá­­če. Keř s pamětní deskou tu stojí dodnes, stejně jako u vchodu domu, kde prožil velkou část svého života, dodnes visí původní kruhy, na kterých Gustav cvičil. O jeho dům – v ulici Gu­sta­va Frištenského - dnes peču­je rodina jeho synovce.

Gustav zemřel 8. dubna 1957 stár 78 let. “Vítěz v boji mnohém, udivíš kruh zemský, budiž na­vždy sbohem, Gustave Frištenský!“Toto čtyř­verší napsal básník Petr Bezruč ke Gustavovu úmrtí a zaslal ho toho dne jako epitaf z Kostelce na Hané. Tito dva mistři svých oborů, i když úplně rozdílných, byli dobrými přáteli.

Nad slavnou zápasnickou kariérou Gustava Friš­tenského se již navršilo hodně času, ale legenda o něm stále přetrvává. Dnes jeho osob­nost připomíná muzejní expozice Gustava Frištenského v Muzeu města Litovel, stejně jako jeho dvoumetrová bronzová socha v parku před litovelskou sokolovnou.

Další informace: www.gustavfristensky.cz (česky) a www.gustavfristensky.com (anglicky).

 

Frank Frištenský, prasynovec Gustava Friš­ten­ského, Durango, Colorado

P.S. Shromažďuji vzpomínky na prastrýce Gus­tava a pokud si některý z čtenářů z Věstníku na nějakou historku o něm vzpomene, rád ji uslyším. Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.">Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

SKV Sokol München, zVěstník 3/2017

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)
Share

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Kalendář událostí

st led 31 @13:00 -
KS Hradec Králové: Jiří Wonka žaluje Černíka
čt úno 01 @14:00 -
KS Praha Zdeněk Zajac
čt úno 22 @10:30 -
MS Praha: Albert Žirovnický rozsudek

Portál sinagl.cz byl vybrán do projektu WebArchiv

logo2
Ctění čtenáři, rádi bychom vám oznámili, že váš oblíbený portál byl vyhodnocen jako kvalitní zdroj informací a stránky byly zařazeny Národní knihovnou ČR do archivu webových stránek v rámci projektu WebArchiv.

Strojový překlad webu

Czech English French German

Reklama