… Generál Činčar Josef byl přibližně od května 1968 ve styku s velvyslanectvím SSSR v Praze a vojenskými činiteli v Moskvě kamž jakožto důstojník na předsednictvu vlády dojížděl. Některé důstojníky letectva s připravovanou okupací seznámil a společně připravovali podmínky pro zdárný proběhl okupace. Sám několik dní před 21.8, I968 odletěl do Moskvy. Řádně prošel pasovou kontrolou. Vrátil se dne 21.8. „hromadnými leteckými prostředky osvobozeneckých vojsk“ (zápis v jeho pase). … Gen. Kalický Pravoslav a tehdy plukovník později generál Zdeněk Kác, byli v noci na 21.8.1968 přítomni na štábu velitelství letectva a PVOS připraveni zajišťovat a přijmou okupační vojska na letišti Ruzyně. Kromě toho tito dva vysocí funkcionáři měli připraven „seznam“ příslušníků letectva určených k okamžité fyzické likvidaci ihned po převzetí moci dělnicko-rolnickou vládou. …
* * *
Vážený pane,
děkujeme Vám za velikonoční pozdravy i za posudek z r. 1974. Celkem nás to nepřekvapilo, protože Emil byl vždycky trochu infant terrible a když si vzal něco do hlavy, nedá se nikým a ničím zvládnout. Tedy ani ne režimem. Na Olympiádu do Helsinek odletěl a dodatečně, jistě víte z jakých důvodů a nebýt toho, že se nahoře na ministerstvu nebo u „bystrých oček“ našel někdo s rozumem - přišla by naše republika o tři zlaté medaile. Moc by mne zajímalo, kdo to byl, ale to se asi už nikdy nedovím.
Posudek si necháváme do našeho archivu, výstřižek, z novin Vám vracím, kdybyste ho náhodou potřeboval. Pokud se týká ostatního, nemáme námitek, budete-li chtít z toho něco uveřejnit. V r. 1974 pracoval Emil už 5 let u lopaty, ale to jistě víte.
Ještě jednou děkujeme za tu zajímavost a zdravíme Vás srdečně
Dana Zátopková v.r.
14.4.1997
* * *
plk. v zál. Emil Zátopek - nar. 19. 9. 1922 (posudek ze „SEZNAMU II“ - poř. č. 29
„Jmenovaný svými výjimečnými sportovními výkony dosáhl autority předního světového sportovce a nevýznamnějšího čs. sportovce všech dob. To napomohlo k jeho styku s významnými státními i veřejnými činiteli a k získáni takového množství informací různé závažnosti.
Po lednu na rozdíl od předcházejícího období se začal politicky angažovat. Stal se aktivním propagátorem polednové politiky. Neprokázal však schopnost hlubšího hodnocení získávání informací a jejich politických souvislostí. Podlehl pravicové extrémním názorům a stal se signatářem dokumentu „2000 slov“. Jeho aktivita se po srpnových událostech 1968 ještě zvýšila. Jeho názory z různých vystoupení např. ze shromážděni studentů právnické fakulty KU, mítinku v n. p. Letov. okresní konference ČSTV v Tachově, shromáždění mládeže na Žofíně a jinde, byly zveřejněny v hromadných sdělovacích prostře prostředcích a v některých případech zneužity i v zahraničním tisku a televizí.
Při své popularitě a mimořádné veřejné činnosti s osobní snahou vystupovat atraktivně; ve svých vystoupeních nejen dezinformoval veřejnost, ale porušil i služební tajemství, především;
- v rozšiřování nepravdivých zpráv o tzv. ,,generálském puči" a šíření pomluv o hlavních funkcionářích ČSLA,
- v šířeni nepravdivých zpráv o požadavku MNO písemné vyjádřit vyššími důstojníky loajalitu k SSSR,
- v seznamováni nepovolaných osob s utajovanými skutečnostmi <TR MNO č. 02 a 03/1969),
- ve zveřejňování údajů o čs. zahraničním obchodě a pomoci rozvojovým zemím,
- v porušováni řádu a předpisu, především ve styku s cizími státními příslušníky, zejména s novináři, 1
- v zlehčováni postaveni a úlohy CSLA ve spolčenosti,
Po propuštění z ČSLA svoje dřívější stanovísko přehodnotil a otevřeně odvolal v tisku. Tento jeho postoj kladně ocenil generální tajemník ÚV KSČ s. Husák.
* * *
Zakládající člen „OBRODA“, později VSR (Vojenský spolek rehabilitovaných) plk. v záloze PhDr. Tibor Hochsteiger, CsC, nar. 7.2.1927 (po roce 1990 generál). Posudek ze „Seznamu I.“ – poř. č. 66.
Propuštěn z armády v roce 1993. Při odchodu řekl: „Nastala II. fáze propouštění rehabilitovaných.“ I v armádě bývalí soudruzi postupně získávali moc a vliv. J.Š.
„Jako náčelník VHÚ (Vojenský historický útav) nese odpovědnost za nesprávný politický vývoj ústavu. Velká část vědeckých pracovníků zaujímá objektivistické a netřídní přístupy v historické vědě, podlehla levicovému oportunismu a antisovětismu. Jednotliví pracovníci ústavu byli aktivními exponenty pravice i mimo pracoviště.
Jmenovaný prošel od ledna 1968 rozporným vývojem. V počátku mu byl vytýkán dogmatismus a by! vystaven tlaku rehabilitace bývalých příslušníků vládního vojska. Současně však postupně přecházel na pozice pravice a toleroval pravicový oportunismus na ústavu v ZO KSČ. Pod vlivem deformací 50. let spatřoval v rozporu s požadavky květnového pléna ÚV KSČ hlavni nebezpečí zleva.
Podepsal poselství občanů předsednictvu ÚV KSČ před jednáním v Čierné nad Tisou.
V mimořádném čísle časopisu Historie a vojenství (srpen 1968) hodnotil vstup spojeneckých vojsk do ČSSR jako neslýchanou agresi v dějinách lidstva.
Nerespektoval požadavky rozkazu MNO a připustil účast příslušníků VHÚ na veřejných akcích vedoucích k narušování konsolidačního procesu a Moskevských dohod (Palach apod.).
V dalším vývoji nebyl ochoten podrobit činnost ústavu kritické analýze, přeceňoval stránku jeho činnosti a neřešil ani extrémní politické projevy svých podřízených. Hlavní příčina jeho selhání, spočívá v tom, že politicky ani odborně nestačil na vedeni ústavu, kádroval a přistupoval na kompromisy s pravičáky až se sám stal vykonavatelem jejich politiky.
* * *
Zakládající člen „OBRODA“, později VSR (Vojenský spolek rehabilitovaných), pplk. v záloze PhDr. Eduard Bejček, CsC, , nar. 29.1.1930 (po roce 1990 plk.). Posudek ze „Seznamu I.“ – poř. č. 1.
V krizovém období let 1968-1969 přešel na otevřeně pravicově oportunistická stanoviska, která uplatňoval v obsahu publikovaných článků, v přípravě i ve veřejné činnosti.
V článku publikovaném v Obraně lidu č. 28/68 „Hladina se rozčeřila“ pomlouval sovětské zřízení v otázlách svobod a totality.
Po vstupu spojeneckých vojsk do ČSSR v r. 1968 plně podlehl protisovětské hysterií a své názory uplatnil v materiálu: „Směrnice pro ideologickou práci v současné době“, vydané v r. 1968. V rozporu s požadavky rozkazu MNO obsahuje i tato směrnice zaměřeni na legální mediální práci proti vojskům pěti socialistických zemi.
Pravicově oportunistický a nacionalistický obsah směrnic byl doručen podřízeným vojensko-politickým orgánům a způsobil politické škody. Sám se zúčastnil aktivně na přenesení směrnice do vojsk.
Ani po Moskevských dohodách své jednáni nezměnil a pokračoval v ideologickém boji s protivníkem (SSSR a ostatní socialistické země).
Připravoval další materiál „Ideologická práce v etapě konsolidačního procesu a úsilí strany”. Jeho protisocialistický a nacionalistický obsah rozšiřoval ve vojscích (20. Motostřelecká divize).
Angažoval se v případu dvou neznámých mužů, kteří usilovali o přechod státní hranice do Rakouska za účelem předání televizního a rozhlasového materiálu „O řáděni sovětských jednotek v Praze“, Tím porušil platné zákony.
* * *
K čj. 011 020/3-9, ACSA Olomouc, MNO-HPS-15/1982, případ Petrovič
OPIS!
Veliteli VÚ - Podet listů: 3
Věc: Žádost o zproštěni z funkce
Atributem vyspělé socialistické společnosti, je poskytovat člověku dvě základní životní náplně.
a) práce - tj. prostředí, atmosféra, smysl, uspokojeni.
b) rodina - vlastni sociální seberealizace - tj. citové vyžití, rodinná výchova, uspokojování osobních zálib.
a) PRÁCE
V současné době nenacházím uspokojeni ve svém povoláni. Nespokojenost v zaměstnání není jevem přechodným, ale ve své představě o jakémsi reálném modelu armády vycházím ze šesti let studia na VVS a VAAZ. Toto studium mi vštěpilo zásady, principy a zákonitosti, kterými by nejen měla ozbrojená složka teoreticky se řídit, ale musí bezodkladně řídit se i v praxi. Ve skutečnosti však zůstává pouze při teorii.
Praxe je v příkrém rozpora a Marx.-leninským učením o armádě, morálce. Dochází ke znehodnocování principu vojenské politiky KSČ, nedílná velitelská pravomoc na stranických základech se jen stěží realizuje, stranické normy života se stávají formální - je potlačena zdravá kritika. V ČSLA je přímo živná půda pro formalismus, zmatek, neorganizovanost, nevyhovující plánování předmětů BPP.
Toto nevhodné plánováni, vychází z nejvyšších stupňů ČSLA (je chaotickým - nepatří za ČSLA - pokračuji), nebere v úvahu reálné možnosti vševojskových útvaru, což se projevuje chaotickým nakupením navzájem se lišících a mnohdy si i navzájem odporujících úkolů, které se negativně odrážejí hlavně na stupni prapor - pluk.
Mnoho akcí se organizuje na efekt, samostatné ukázky vyšších stupňů velení jsou pohledné, avšak málo komu poskytnou tvůrčí vnuknutí. Navíc jsou velice nákladné, ba doufám si říci, že nic nového nepřinesou (znamenalo by to bouřlivý obrat v myšlení - jinak velice pohodlného), jsou realizovány pro „čárku“, vojenský mechanismus běží postaru dál.
Mám averzí proti zkostnatělosti, nepružnosti a těžkopádnosti armádního systému. Proč si nebereme větší přiklad od sovětské armády? A když příklady, tak ne za každou cenu, a když příklady - tak je uskutečňovat na podmínky naší ČSLA, vzhledem k jejím specifickým zvláštnostem. Ztratil jsem úctu ke svým nejbližším představeným, kteří by si měli být neustále vědomi aspektu morálního kodexu komunisty, velitele politického pracovníka. Je požívání alkoholu, netaktnost, hrubiánství a velení z pozic kultu osobnosti, ješitnosti a moci tou pravou metodou leninského stylu práce?
Dospěli jsme daleko v naší výchovné práci, když si nadřízení „všimnou" podřízeného při vytýkáni „neustálých" nedostatků. Je to snad moje ješitnost, když reaguji na příliš citlivé a mnohdy i ukvapené jednáni mých nadřízených?
Je snad hanbou, pro čelní funkcionáře našeho útvaru drobné ocenění obětavé práce lidí? Rostou nám snad noví Stalinové?
Je však v pořádku i situace v oblastí materiálního zabezpečení, techniky náhradními díly, kdy pro jejich nedostatek je tvrdě narušována bojová pohotovost? Je důsledné zabezpečení pohraničních útvarů kádry?
b) RODINA A VLASTNÍ SOCIÁLNÍ SEBEREALIZACE
Mnoho vojáků z povolání slouží s láskou, citem, bez ohledu na čas, osobní pohodlí. Dělají to z vlastního přesvědčení. Jsou přesvědčení o správnosti věci, své povolání milují. Takové jí i moje krédo.
To je jedna stránka věci.
Druhá stránka věci - ČAS, který zákonitě negativně působí na rodinu. Jsem přesvědčen, že nemusím zdůrazňovat článek ústavy ČSSR o rodině - jako základu státu.
Je kontinuita mezi časem, stráveným ve službě, na cvičeních (mnohdy několikatýdenních) a rodinou???
Vždyť rodinný příslušníci jsou toliko lidé, kteří onemocní, dálkově studuji, mají své potřeby a mnohdy je přítomnost a pomoc otce, manžela, vojáka z povolání doma nezbytná, jenže ta nezbytnost je pouze vysněným přáním rodiny i otce.
Nebo snad snaha pomoci rodině je ubíhání od povinností???
Lze být dobrým vojákem, a dobrým otcem, manželem? Stojím před problémem, udržuj rozpadající se manželství. Toto manželství rozrušila - bez nadsázky - vojenská služba!!
Dá se toliko finančním příjmem vyčíslit, zhodnotit čas a námaha vojáka z povolání? Nesí v současné době chyba ve společenském náhledu na délku pracovní doby a funkční vytíženo! vojáka z povolání?
Jak dlouho tito lidé vydrží toto pracovní tempo, tuto vytíženost, odloučenost od rodin??!!
Dá se charakterizovat můj názor jako vyhýbání se odpovědností, je to snad pohodlnost I nestranickost přístupu? Já myslím, že nikoliv!
Nechci být mluvčím za druhé, ale nesmýšlejí obdobně jako já mnozí další? Tvrdím, že ano, mají však obavy z následku při zveřejněni svých myšlenek. Mám si i já snad myslet, že budu exemplárně řešen za svou „troufalost"?
I jako velitel mám právo uvažovat jako citlivý člověk, který se dožaduje svého soukromí.
ZÁVĚR - vzhledem k výše uvedeným okolnostem jsem si přestal vážit služby v ČSLA s těmito názory a postoji nemohu již déle setrvat v jejích řadách. Nemohu již stát v čele tankového praporu.
Své rozhodnuti jsem pečlivě zvážil, zhodnotil, jsem si vědom všech následku z toho pro mně vyplývajících. Mé rozhodnuti je konečné a nabývá účinnosti dnem 6.4.1981.
Vzhledem k tomu, že mám eminentní zájem na morálně politickém stavu vojáků z povolání tankového praporu, žádám, aby celá záležitost byla řešena energicky a bezodkladní. Jakékoliv časové průtahy jsem zcela bezpředmětné.
Pořízeno ve třech výtiscích. Originál a první kopie dávám k dispozici veliteli VÚ 8522, druhou kopii ponechávám pro svou potřebu.
V Chebu dne 6.4.1981
podpis - npor. PETROVIČ L.
npor. Petrovíč Ladislav
VÚ 8522 Cheb
* * *
Náčelníkovi PO (Politické oddělení) 20. Motostřelecké divize, VÚ 8038 Karlovy Vary, počet listů 2
Věc: Zdůvodněni žádosti o vystoupení z KSČ
1) Zásadně nesouhlasím s komplexním hodnocením, zpracovaném velitelem VÚ 8522 Cheb- kpt. Seidlem a posléze schváleném velitelem svazku a velitelem svazu.
Toto komplexní hodnocení je vykonstruované a opírá se o momenty, které v danou chvíli neměly podstatný význam. Tyto chyby a nedostatky, vyplývající z každodenního života vojsk, byly však zobecněny, zveličeny a v současné době - jak jo patrné z hodnocení - mají význam - prvořadý a aktuální za celé období, během kterého jsem hodnocen. Toto „hodnoceni" mě uráží, ponižuje, bylo zpracováno zcela zaujatě, se zjevným vyšším cílem msty ze strany zpracovatele. Jsem utvrzen v přesvědčení, že je to akt pošpiněni a odrovnání jako člověka.
Jsem si vědom toho, že toto komplexní hodnocení bylo zpracováno pod vlivem mé žádosti o zproštění z funkce z dubna 1981. Uznávám, že jsem volil nevhodnou formu a metodu své žádosti. Zamyslely se však kompetentní orgány a složky nad motivy a příčinami této žádostí? Drtivá většina argumentů mé žádosti byla opodstatněna objektivními okolnostmi. Jsem toho názoru, že pokud bude velitel pluku velet svými „osvědčenými metodami", nedá se vyloučit „sebevražedný" pokus mladých důstojníků, bránit se takovémuto stylu práce. Pevně věřím, že o těchto metodách (nemajících nic společného s náročností) vědí i jeho nadřízeni.
Jsem. pohoršen tím, jak může stranická čest a morálka dávat zpracovateli komplexního hodnoceni morální právo takto hodnotit člověka! Může snad být tak špatným velitelem ten, pod jehož velením tankový prapor obsazuje čelní příčky svazkového hodnoceni předmětů bojové a politické přípravy? Či se snad rozběhla vyšší kádrová mašinérie, jíž jsem nicotnou součástí?
Vzhledem k uvedeným okolnostem činím tato rozhodnutí:
Pokud bude člověk pykat za své pravdivé názory a přesvědčeni, pokud se nebude chtít smířit s tolik potřebnou diplomacií a přetvářkou, pak tento člověk nemůže být. komunistou. Raději budu dobrým nestraníkem, prospěšným naší společnosti, než komunistou s takzvaným pravdivým hodnocením. Členských schůzi KSČ se již nezúčastním, nechci dále platit příspěvkové známky KSČ. Na znak toho jsem členskou legitimací KSČ číslo 00035122 dne 25.7.1981 odevzdal předsedovi ZO KSČ.
Po daném hodnocení jsem ztratil lásku a úctu ke svému povolání.
O službu v ČSLA po tom všem již nemohu mít zájem. Nedokážu již vychovávat své podřízené, propad! jsem naprosté pasivitě, lhostejnosti a nezájmu k problémům vojenského života. Nemám dále morální právo být držitelem medailí. Současně odevzdávám dne 10.8.1981 veliteli VÚ 8522 všechny své medaile:
- bronzovou medaili Za bratrství ve zbrani, udělenou mi v roce 1980 za spojenecké cvičení,
- medaili Za službu vlasti, udělenou mi v roce 198 i.
Hodlám v co nejkratší době navázat nejužší legitimní písemné a osobní styky s otcovými příbuznými a sourozenci, žijícími v Socialistické federativní republice Jugoslávii. Tyto rodinné styky jsem v důsledku lásky ke svému povolání před lety přerušil.
Ač to zní sebevíce absurdně pro důstojníka ČSLA, využívám svého práva, daného mi ústavou této republiky ke svobodě náboženského vyznáni.
Začal jsem navštěvovat římskokatolické bohoslužby, věnují se hlubokému studiu náboženské literatury. Zabývám se studiem indického a orientálního náboženství. V náboženství a v lásce k bližnímu svému hledám odpovědi na složité otázky dnešního světa.
npor. Petrovič Ladislav v. r.
V Chebu dne 9.srpna 1981
* * *
Ing. Miloslav Krejča, Na Libuši 634, 391 65 Bechyně
Bechyně 27. března 1995
Městské statni zastupitelství v Praze, Legerova 13, 121 45 Praha 2
Vaším čj. KZn 80/95 oznamujete p. Chadimovi, 8 Parker Street, Curti ACT 2605, Austrálie, přijeti oznámeni na gen. Káce a Kalického o plánováni invaze a zajišťováni okupace v roce 1968. Jako doplněni předkládám:
1) Generál Činčar Josef byl přibližně od května 1968 ve styku s velvyslanectvím SSSR v Praze a vojenskými činiteli v Moskvě kamž jakožto důstojník na předsednictvu vlády dojížděl. Některé důstojníky letectva s připravovanou okupací seznámil a společně připravovali podmínky pro zdárný proběhl okupace. Sám několik dní před 21.8, I968 odletěl do Moskvy. Řádně prošel pasovou kontrolou. Vrátil se dne 21.8. „hromadnými leteckými prostředky osvobozeneckých vojsk“ (zápis v jeho pase).
2) Gen. Kalický Pravoslav a tehdy plukovník později generál Zdeněk Kác, byli v noci na 21.8.1968 přítomni na štábu velitelství letectva a PVOS připraveni zajišťovat a přijmou okupační vojska na letišti Ruzyně. Kromě toho tito dva vysocí funkcionáři měli připraven „seznam“ příslušníků letectva určených k okamžité fyzické likvidaci ihned po převzetí moci dělnicko-rolnickou vládou.
3) Tehdy podplukovník později generál Kopřiva Jindřich, byl přibližně v květnu 1968 - informován gen. Čimčare o připravované okupaci ČSSR. Od té doby byl ve styku s osobami na těchto přípravách zainteresovaných a s nimi spolupracoval na realizaci okupace.
Tudíž jakožto osoby jimž byla služebním zařazením uložena povinnost chránit svrchovanost státu, spojili se s cizí mocnosti s cílem obsazeni země, což je charakterizováno jako velezrada.
Podotýkám, že jsem v tomto smyslu informoval mjr. JUDr. Pígla M. z úřadu vyšetřováni pro ČR dne 10.1.1995.
Ing. Krejča Miloslav
* * *
Mjr. v záloze Jan Kokeš - nar. 11.6.1934 (posudek ze „Seznamu II.“ - poř. č. 117)
Jmenovaný se v polednovém období nekriticky ztotožnil s pravicově-oportunistickými i názory a stal sc jejich obhájcem. Jeho myšlení v tomto období bylo značně ovlivněno sdělovacími prostředky a extrémním vývojem na kulturní frontě.
Ve svých vystoupeních a diskusích a článcích, která zveřejňoval zaujímal mnohdy velmi rozporná stanoviska.
V oblastí výstavby strany byl stoupencem názorů obhajujících oportunistické pojetí - a v duchu akčního programu a tehdejšího návrhu nových stanov KSČ.
ČSLA prosazoval názory na odděleni politického aparátu od strany a stranických orgánů.
Plně se ztotožňoval s filosofickými názory Svitáka. Na členské schůzi sice odmítnul platformu „2 000 slov", ale v dalších diskusích je považoval za dokument obrody socialismu.
Lidové milice hodnotil jako cizí prvek v současné etapě výstavby socialismu v CSSR.
Aktivní pravicově-oportunistickou činnost prováděl přibližně až do vstupu vojsk do ČSSR v r. 1968.
V dalším období se jmenovaný neangažoval a nezaujímal ani protisovětská stanoviska. Změny v jeho politických postojích byly zřejmě ovlivněny situací jeho rodičů, kteří byli za správné politické postoje skandalizováni.
* * *
Dokumenty z vojenských archivů o kterých veřejnost neví, protože média, historici i AČR mlčí. Je to jen dalším důkazem, že jsme se s dědictvím totality a jejích pohrobků vůbec nevypořádali. Opět se derou k moci způsoby, které jsou jim vlastní. Mají ve své moci většinu médií, nemalý vliv v justici, policii, parlamentu a správě státu. Pouhé „cinkání klíči“ ještě nikdy nic nezměnilo. Jen pojmenování zla, jeho odsouzení a obžalování odpovědných. Němci se dokázali se svoji nacistickou minulostí vyrovnat a nastupující generace včetně dětí ví moc dobře co byl nacismus. České děti to ví také, ale o stejně zločinné komunistické ideologu a jejích zločinech neví takřka nic. Bude i 100.výročí založení republiky pokračováním lží, nebo ho dokážeme připomenout i pravdou a prokážeme tak naši vyspělost a že nejsme demokratickým státem jen „na papíře“?
Jan Šinágl, 8.1.2018
* * *
Voják, který 21.srpna 1968 aktivně konal "ve zbrani" – plk. Vladimír Chadalík
Záhadný let npor. Františka Kvapila s MiG-21F a tragickým koncem v SRN?!
Utajená akce „Krkonoše“ 1.12.1980: další pořad veřejnoprávní ČT, který z jejího archivu zmizel?!
http://www.rehabilitovani-vojaci.cz/
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.