… Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že řadě osob v obdobném právním postavení náhrada nemateriální újmy byla soudními rozsudky pravomocně přiznána a byla vyplacena. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze pro rozpor s jeho právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právem na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právem na odškodnění podle článku 36 odst. 3 Listiny a podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy. …
Tuto spornou otázku bude muset v případě Vladimíra Waise, nar. 1933, z Ústí nad Labem znovu posoudit Ústavní soud ČR. Ten tak učinil již v roce 2012, ale nyní se mu věc vrátila znovu na stůl. Podrobnosti k případu přinášejí webové stránky Ústavního soudu ČR www.usoud.cz:
Ústavní soud ČR, Brno, Joštova 8
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
19.09.2017 v 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2533/16
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016 č. j. 30 Cdo 4803/2015-171 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 č. j. 35 Co 48/2015-155
Stručná charakteristika: právo na odškodnění v rámci soudní rehabilitace
Označení navrhovatelů: Vladimír Wais
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v roce 1954 Nižším vojenským soudem v Brně uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti, protože z náboženských důvodů odepřel vykonávat vojenskou službu.
Stěžovatel byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl roku, stěžovatel byl ve vazbě a ve výkonu trestu od 1. 11. 1953 do 9. 5. 1955. Trest se započtením vazby byl tedy vykonán v rozsahu jednoho roku šesti měsíců a devíti dnů.
Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003 uvedený rozsudek z roku 1954 zrušen a stěžovatel byl zproštěn obžaloby a následně požádal o odškodnění.
Vzhledem k tomu, že mu Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany odmítl poskytnout náhradu za nemajetkovou újmu, podal stěžovatel žalobu na Českou republiku - Ministerstvo spravedlnosti. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 byla žaloba zamítnuta. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a Nejvyšší soud dovolání stěžovatele zamítl. Poté podal stěžovatel ústavní stížnost. Nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 3438/11 byl rozsudek Nejvyššího soudu zrušen.
V novém projednání bylo obvodním soudem žalobě vyhověno. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozhodnutí změnil tak, že konstatoval porušení stěžovatelových práv, avšak žaloba o finanční odškodnění byla zamítnuta. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že skutková podstata případu je nesporná a sporným zůstalo pouze to, zda stěžovateli náleží za více jak 18 měsíců nezákonného věznění náhrada nemateriální újmy pouze formou konstatování porušení jeho práv, anebo zda má právo na finanční náhradu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na to, že řadě osob v obdobném právním postavení náhrada nemateriální újmy byla soudními rozsudky pravomocně přiznána a byla vyplacena. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudku Městského soudu v Praze pro rozpor s jeho právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právem na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a právem na odškodnění podle článku 36 odst. 3 Listiny a podle čl. 5 odst. 5 Úmluvy.
Další zajímavosti ke kauze Vladimíra Waise viz v knize Tomáše Němečka „Padni komu padni – Život a případy Elišky Wagnerové“, 6. kapitola „Jednat tady a teď – případy Josefa Choděry a Vladimíra Waise“, str. 77-85.
L.Müller, 18.9.2017