Motto: „Ani ty nejabsurdnější události lidského života se nedějí bez souvislostí…“
Jan Antonín Baťa (7. 3. 1898, Uherské Hradiště – 23. 8. 1965, Sao Paulo, Brazílie) rozvíjel a obohacoval myšlenky a náměty svého nevlastního staršího bratra Tomáše Bati sn. (3. 4. 1876 –12. 7. 1932), který ho ve své závěti učinil právoplatným nástupcem a se kterým žil vždy ve shodě a ve vzájemném respektu.
Životem i prací ho provázela zvláštní smůla, jejímž hlavním motivem bylo celoživotní nezaviněné odtržení od rodné země, zapomenutí, nemožnost dokončení tvůrčích myšlenek a projektů. To vše bylo spojeno s jistou politickou neobratností doby, ve které se pokoušel své projekty realizovat, zejména ve vlasti. I za těchto podmínek vzniklo projektů mnoho (jinému by postačily na slavný a nezapomenutelný život), ne vždy za podpory oficiálních míst a dokonce i některých členů rodiny.
Většina projektů žije dodnes a inspiruje jiné odvahou svého tvůrce: Společenský dům ve Zlíně a Otrokovicích, Administrativní budova 21, Základní školy ve Zlíně a Otrokovicích, Památník Tomáše Bati, dobudování Otrokovic, včetně přemístění řady provozů, Filmové ateliéry Kudlov, Studiní ústavy, společnost Kotva pro zahraniční obchod, dobudování letiště v Otrokovicích, kde bylo k dispozici cca 50 letadel pro různé, zejména obchodní lety a těsně před odchodem ze země úspěšně začíná s budováním obchodního loďstva.
Je nezbytně nutné zhodnotit a zařadit do historického kontextu život a dílo Jana Antonína Bati. Oprostit výsledky jeho práci a úsilí od nánosu nepravd a domněnek, které se přes dlouhou dobu nakupily a v neodmyslitelné balanci dobra a zla stále ztěžují pochopení jeho osobnosti, zejména v rodné zemi a nejvíce v regionu, který tolik miloval.
Je smutné, že ani úplná rehabilitace a vymazání jeho jména z černé listiny nepostačily k zastavení neutuchajícího šíření a opakování animozit z minulosti. Podobné postoje jsou jen skluzavkou do nové totality.
Od roku 1932, kdy zahynul při letecké katastrofě jeho nevlastní bratr Tomáš Baťa, sn. zakladatel koncernu, je rozmach města Zlína a koncernu Baťa doma i v zahraničí spojen se jménem Jan Antonín Baťa, a to přinejmenším do roku 1939, pokud nechceme minout působení Tomáše Bati jn., který byl v okamžiku smrti svého otce ještě chlapec a na své budoucí působení se teprve připravoval.
Od intelektuála po dělníka - od dělníka po intelektuála - vytvářel Jan A. Baťa promyšlený systém spolupráce, pocit úcty k práci druhého, úcty k hodnotám duchovním i materiálním, vychovával ke zdravé ctižádosti každého, kdo způsob života a systém práce přijal, neboť Jan Antonín Baťa rozvinul další působení koncernu po celém světě, zachoval aktivity firem a ještě je rozšířil.
V Brazilii, která se stala jeho novým domovem, vybudoval města, dodnes funkční a ukázal velkolepý příklad podnikání i v agrární oblasti. O mnoho roků předběhl svou dobu, když vytvořil kolonizační projekty ve státech Sao Paulo a Mato Grosso do Sul. Bez použití veřejných peněz dokázal domestikovat a usadit ve zbudovaných městech brazilské občany, povětšině indiánského původu.
V roce 1957 byl navržen na Nobelovu cenu míru. Návrh vzešel od paní Eleonory Rooseveltové, vdovy po americkém prezidentu, a od generálního tajemníka OSN, Daga Hammarskjölda. Kandidatury se Jan A. Baťa vzdal ve prospěch generála Mariana Cándida Rondona. Jeho ušlechtilé gesto nebránilo dalším projektům a řešení otázek uprchlíků, slumů a jiných bolestí civilizace, s nimiž se v Brazílii setkal a které jsou aktuální stále.
Jeho vnučka Dolores Bata Arambasic nám v jednom z dopisů napsala:
„Děda nám zanechal nejkrásnější a nejvzácnější dědictví: lásku k rodné zemi, k vlastnímu lidu, také ke spolupracovníkům – v jeho době bylo v Baťově koncernu zaměstnáno 116 tisíc dělníků z celého světa. Jan A. Baťa zachránil 300 rodin svých židovských spolupracovníků před nacismem, když založil ve Zlíně firmu „KOTVA pro import a export“ a poslal je do zahraničních filiálek (Brazílie, Jižní Afrika, Jižní Amerika, USA a další) – do života bez války a bez smrti. Ještě dnes žijí v Brazílii potomci. Najdeme je zejména v Židovském klubu v Sao Paulu.“
Píše dále společně s dalším vnukem Jana A. Bati, Johnem Nashem:
„Než vypukla druhá světová válka, Baťovi se podařilo dosáhnout svého cíle. Společnost rozšířil z lokálního českého podniku o sedmnácti tisících zaměstnancích na celosvětový koncern s více než sto tisíci zaměstnanci. S velkou pracovitostí Jan A. Baťa a jeho spolupracovníci Češi a Brazilci postavili v brazilské džungli čtyři města: Bataguassu, Bataypora, Mariapolis a Batatuba, kde dodnes žije 35 165 obyvatel.“
Souhlasíme s výroky novinářů Petra Štěpánka a Jana Šinágla, kteří napsali:
„Podnikatelský věhlas Tomášů seniora ani juniora nebude o nic menší, dojde-li spravedlivého ocenění také jejich bratr a strýc Jan Antonín Baťa. Byl to totiž on, kdo navázal svým vizionářstvím na podnikatelského ducha bratra Tomáše a rozvinul ho do světově nevídaných rozměrů.“ (Petr Štěpánek)
„Je nejvyšší čas, aby zamlčování života a práce pro vlast tohoto výjimečného muže a vlastence ustalo. Jinak potvrdíme, že stále nejsme jeho odkazu hodni a zůstáváme stále malými. Národ neuznávající skutečné hrdiny nakonec žádné nebude mít a skončí v područí jiných.“ (Jan Šinágl)
Jsme vděčni za to, že nám byly nabídnuty hodnotné materiály – deníky a poznámky těch, kteří s Janem A. Baťou prožili část svého aktivního pracovního života a byli osobními svědky zrodu jeho myšlenek, plánů, ať realizovaných, či jen naznačených, a to nejen zde v České republice, ale také v Brazílii.
Čtenáři mají možnost číst vzpomínky v knihách, které již byly na základě autentických vzpomínek a deníků v nakladatelství vydány. Další chystáme, neboť teprve od roku 1989 se mozaika dokumentů začíná skládat. Nejvíce příležitostí budou mít mladí historikové, kteří mohou v blízké budoucnosti číst a zpracovávat archivní dokumenty Jana A. Bati. Pečují o ně jeho vnuci v Brazílii a v USA.
Irena Voštová & Miloš Bařinka
ATELIER IM, nakladatelství
13.3.2017
* * *
S Janem A. Baťou letadlem kolem světa
Nevšední osudy Baťova exportéra
* * *
P.S.
Chystá se další kniha (za dost náročných podmínek) o podílu J. A. Bati na záchraně židovských spoluobčanů v jeho koncernu.
Jan Šinágl, 13.3.2017
Read more...