Proč tomu tak je, že u nás se pěstuje formalismus místo přátelství s dnešními Němci, se skrytou nenávistí, zatím jsme-li v Německu máme dobrý pocit sounáležitosti. Je to stále o tom, že určité spolky u nás pěstují nenávist dokonce i ve stranách. Za každou cenu v Němcích vidět nacisty, násilníky, falešníky. Mstít se na bezbranných rodinách po válce mohli jen zbabělci zaslepení emocemi. Po únoru 1948, na "nepřátelích lidu" tedy na vlastních lidech, jsme dělali totéž, nechajíce se zverbovat sovětským totalitním režimem. V Norimberku probíhaly soudy u nás místo nich zášť, msta nenávist bez skrupulí. Jsme na tom tak špatně, že si to stále neumíme veřejně přiznávat tak jak to dělají Němci přes padesát let. U nás bylo jednodušší kopat do nevinných rodin nežli se babrat souzením. To co se tehdy po válce dělo s českými Němci, usazenými tu již od Přemyslovců u nás, je nehynoucí ostuda naše, když nedovedeme veřejně říkat MEA CULPA. Skutečná neformální omluva s pokorou za spáchané hrubosti. Taková omluva očišťuje. Taková omluva ukazuje, že jsme si veřejně vědomi svých pochybení. Ale my budeme spíše stále špinaví.
K.Mrzílek, 5.2.2017
* * *
Česká výstava v Mnichově: Nacistické pracovní tábory v ČSR v době II. světové války
Kolik jsme to zažili a zavinili Mnichovů?
Otřesná pravda o naší národní povaze, kterou si neradi, pokud vůbec, přiznáváme…