Josef Skohoutil (nar. 1928) z Prahy byl v roce 1950 odsouzen k 10 měsícům vězení za odepření vojenské služby. Po propuštění si na svobodě dlouho nepobyl. V roce 1954 byl zatčen a odsouzen k 15 letům za velezradu.
Počátkem 90. let byl plně rehabilitován a v srpnu 2012 požádal o osvědčení podle zákona č. 262/2011 Sb., neboť měl za to, že svými postoji dostatečně projevil odpor proti tehdejšímu režimu. Když ani po 14 měsících nebyla žádost projednána, požádal v říjnu 2013 o zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Ministerstvo obrany v listopadu 2013 odpovědělo, že délka řízení nepřiměřená není a že nic nedostane. V září 2015 se pan Skohoutil obrátil na Ministerstvo obrany znovu. Poukázal na to, že řízení stále trvá a že v obdobných kauzách soudy zadostiučinění žadatelům přiznaly. Proto požádal o nové projednání své žádosti z října 2013. Ministerstvo obrany neodpovědělo, a tak pan Skohoutil v listopadu 2015 předložil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 6. Jakmile to učinil, Ministerstvo obrany mu zadostiučinění ve výši 15.000,- Kč vyplatilo. Pan Skohoutil tedy navrhl, aby soud řízení zastavil. To se stalo v prosinci 2015. Soud přitom uložil Ministerstvu obrany, aby zaplatilo 7.260,- Kč na nákladech řízení. To se ale ministerským úředníkům nelíbilo a odvolali se. A Městský soud v Praze jim vyhověl. Řekl, že žalobce podal žalobu předčasně a naopak on musí na nákladech řízení zaplatit 300,- Kč Ministerstvu obrany.
Pan Skohoutil náklady sice zaplatil, ale považoval to za nespravedlivé a podal ústavní stížnost. V ní mj. uvedl, že v pěti jiných obsahově i časově shodných případech rozhodl Městský soud v Praze zcela opačně a potvrdil, že náklady řízení má platit Ministerstvo obrany, nikoli žalobci. (Josef Junek z Prahy, Vladimír Lívanec z Kladna, Siegmund Mach z Žacléře, Otto Neumann z Prahy a Eva Šmejkalová, vdova po Ladislavu Šmejkalovi, z Prahy. Ve všech případech šlo o svědky Jehovovy, perzekuované za minulého režimu.)
Ministerstvo obrany v replice na ústavní stížnost uvedlo, že v uvedených pěti případech samo podalo ústavní stížnosti a ty byly odmítnuty. Proto by měla být odmítnuta i stížnost Skohoutilova.
Ústavní soud zaslal repliku k vyjádření stěžovateli. Ten sdělil, že jeho důvody k podání ústavní stížnosti jsou zcela odlišné od těch ministerských a že argumentace ministerstva připomíná modlitbu: „Pane Bože, chcíplo mně prase. Prosím, dej ať chcípne i sousedovi“ (neboli „naše stížnosti byly odmítnuty, ať je odmítnuta i ta Skohoutilova“).
Jak Ústavní soud rozhodl, se dozvíme ve středu 16. 11. 2016 v 10:00 hodin. Nález vyhlásí a odůvodní soudce-zpravodaj doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. (Brno, Joštova 8, č. dv. 151)
Význam této kauzy nespočívá ve sporné částce 300,- Kč, ale v tom, že by měla napomoci k vytříbení postupů ministerských úředníků a k jednotnému rozhodování Městského soudu v Praze.
* * *
Nejvyšší soud:
Má přednost „obranyschopnost naší lidově demokratické republiky“,
nebo svědomí jednotlivce?
Rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně z 18. 1. 1955 byl odsouzen tehdy pětatřicetiletý František Peterka z Cerové-Lieskové ke dvěma letům vězení za to, že „odmítl nastoupiti a konati vojenskou službu /vojenské cvičení/ z náboženských důvodů a na svém záporném stanovisku setrval. … Svědkem Jehovovým se podle vlastních údajů stal v březnu 1954… Přestože … byl delší dobu ve vazbě, nebylo dosaženo přesvědčováním změny jeho stanoviska k vojenské službě.“
Soud tehdy dospěl k závěru, že „jednání obviněného směřuje proti plnění nejčestnější občanské povinnosti a oslabuje ve svých důsledcích obranyschopnost naší lidově demokratické republiky“.
Proti rozsudku podal stížnost ministr spravedlnosti JUDr. Robert Pelikán, Ph. D. Namítá, že bylo porušeno Peterkovo právo na svobodu svědomí, přičemž odkazuje zejména na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 42/02 (č. 106/2003 Sb.) ve věci Vladimíra Waise.
Nejvyšší soud bude muset nyní posoudit, zda má přednost „obranyschopnost naší lidově demokratické republiky“, anebo svědomí jednotlivce. Veřejné zasedání nařídil předseda senátu JUDr. Jan Bláha na středu 16. 11. 2016 v 11:00 hodin. (Brno, Burešova 20, č. dv. 128)
František Peterka v roce 1986 zemřel. Za pozůstalou rodinu se jednání zúčastní jeho dcery Jarmila Rožňáková a Zdenka Barcajová.
14. 11. 2016
Zapsal: L. Müller
Read more...