…a proč je batizmus všemi považován za vrchol podnikání, a nikdo to nechce zkusit?
Jak vznikl batizmus?
Batizmus ani nevznikl. On vyrostl. Mohl vyrůst proto, že už jako malý kluk byl Tomáš Baťa nesmírně houževnatý, pilný, cílevědomý. Od patnácti let dokonale znalý celé problematiky ševcovství, do nějž se narodil, a jemuž se učil, od dětských let chtěl být vždy první. A věděl, co má pro to dělat. Odvážnému štěstí přeje, a jemu se dařilo. Tehdejší ševcovská domácnost byla zcela zvláštní domácnost, kde zaměstnanci byli jejími členy. Tomášek se nesmírně zlobil, že jej pohlavkují, jako by byl jejich. Neměl-li mistr peníze, čekali na výplaty celé týdny trpělivě a pracovali tím usilovněji, za stravu a nocleh v domě mistra, jehož rodina občas hladověla s nimi.
Tomáška už coby dítě sotva chodící napadlo, z odpadu – odřezků kůže, jež se povalovaly po podlaze - udělat malé botičky. V šesti letech už si vyrobil kopýtko a vyráběl na něm botičky s dřevěnou podešví - pro panenky. Ty pak prodával – za pevné ceny - holčičkám pro panenky. A vedl si deníček příjmů. Byly to jeho peníze. Pomáhající otec mu je nechával. Tomáš – například - už v patnácti letech, začal problém hladu řešit originálně. Vzal mapu, vzal jízdní řád, vzal si od otce na cestu 50 zlatých, a jel do Prahy. Chodil po tržištích i po prodejnách a obchodních domech – a nabízel smlouvy na pravidelné dodávky bot – papučí a válenek. Neměl pořádný papír, jenom notýsek, z něhož vytrhával neuměle psané „smlouvy“. Inkoustovou tužkou. Neuměl dobře psát, neznal spisovnou češtinu, byl rodilý Valach. (Od 5. Do 8. třídy - jimiž ukončil své školní vzdělání - chodil do německé školy a nenáviděl školu). V pyšných obchodních domech ho vyháněli, ale jinde se klučina líbil svou odvahou, a smlouvy s ním uzavřeli. Byl to ojedinělý zjev i pobavení trhovců. Spával v čekárnách, jedl jen rohlíky, a 35 zlatých z těch 50 otci vrátil.
„Tehdy jsem držel hlad za rohy a už nepustil“, prohlásil později. Bylo mu 15 let. Nevlastní matka častěji, než kdy jindy ukládala do kredence tržby z pošty a otec, rozšiřujíc dílnu, jezdil do hospody na oběd v drožce. To, a mnoho dalších originálních příhod, například zbytečné utracených sestřiných 30 tisíc stříbrných do výroby papučí ve Vídni, kde pro ně nebylo odbytu, to byla první část Tomášova vzdělání. Osobního – podnikatelského, i všeobecného. Podnikal, narážel, podnikal…
Jeho zvláštností bylo, že každou chybu nosil tak dlouho v hlavě, že poučení z ní zpracoval do svých zásad a ty mu pak nedovolily takovou, ani podobnou chybu v životě opakovat
- - - - - - - - - - - - - - - - - -
Tomáši Baťovi v jeho osmi letech zemřela matka a brzy se odstěhovali za druhou otcovou ženou do Uherského Hradiště. Odtud podnikal své podnikatelské cesty, tam se odehrávaly všechny jeho raně podnikatelské pokusy. Když mu bylo osmnáct, přemluvil starší sourozence, ať si vyžádají od otce matčino dědictví a odejdou spolu podnikat do rodného Zlína. Skutečně si „Na Stuchlíkovém“, naproti radnice, na náměstí, pronajali několik místností a založili na jméno již dospělého Antonína (hranice 21 let), ševcovskou firmu. Jejich majetek čítal 600 až 800 korun, šicí stroj a ševcovské nářadí. Cítili se pány, nepracovali, řídili firmu o asi pěti desítkách domáckých dělníků. U kulečníku a malého piva trávili své podnikatelské časy.
(Sourozenci měli za to, že práce je pro zaměstnance, je nečestná, šéfové si mají užívat. Tak tomu přece bylo, viděli to kolem sebe. Ale zapomněli na administrativu.) Za rok měli místo 800 korun majetku, 8.800 korun dluhů. Stáli před bankrotem a Tomáš, uvážlivější a čipernější, jenž si na bratrovi už dřív vynutil vedení firmy, a v 19 letech zůstal s dluhem sám, Antonín šel na tříletou vojnu.
Tomáš odmítl bankrot. Dal se do práce, intenzívní až na doraz, kdy mu na spaní zbývala 1 – 2 hodiny, a postupně dluh splácel. Když se židovští finančníci ptali svých souvěrců po Zlíně, mají-li zařídit exekuci, či Tomášovi věřit, dostali dobré posudky. Uvěřili a nezklamali se. Nikde to není psáno, ale považuji za silně pravděpodobné, že židé Tomášovi našli odbytiště pro jeho výrobky. Víme jenom, že nosil zboží na nádraží a bral si tam tržby. To dokázali jedině židovští obchodníci!
Důležitý moment v tom čase neskutečné dřiny: Jeden dobře hospodařící dělník mu půjčoval, když neměl na výplaty, A Tomáš si všiml, že se mu věřitel plete (radami) do řízení firmy, maje starosti o své peníze. To si zapamatoval, a po deseti letech, začal uvažovat s nikde nevídanou účastí zaměstnanců na zisku – základu samosprávy dílen.
Pracovní dny vypadaly tak, že Tomáš večer vzal nůši bot na ramena, šel po břehu Dřevnice na Otrokovické nádraží, odeslal boty, vzal peníze a zase 12 kilometrů pěšky domů. Doma nakrájel filc na práci příštího dne, na hodinku ulehl, ráno předal filc dělníkům, rozdal tržbu na mzdy, pozapisoval do knih co bylo třeba, a pak až do večera šil. Umístil si šicí stroj daleko od okna, aby nebylo vidět, že pán pracuje. Ale že to byl výkon na dvacetiletého jinocha! V tom „fofru“, hlavě po cestách s nůší na zádech a zpět, přemýšlel o práci a napadlo ho omezit výrobu filcových papučí a zavést výrobu originální obuvi: kožený spodek, plátěný vrch a jeho kožené zpevnění ve špici a zdobení. Věděl, že potřebuje zvýšit produktivitu práce, aby využil velkou poptávku po těch baťovkách, Zajel do Frankfurtu a/M, koupil několik ručních strojků, a vyráběl ve velkém. Bota byla velmi levná, zájem byl obrovský – teď už držel za rohy i ty dluhy!
Když pak došel od bratra Antonína z vojny dojímavý dopis, že neposlechl Tomášova příkazu, nechal se „ukecat“, a podepsal zkrachovalému dodavateli nekrytou směnku na 20.000 korun, Tomáš to vzal sportovně. Teď už to nebyl problém. Tato etapa života – etapa klopotně překonaného krachu, a vynálezu „baťovek“, zkušenost s prvními stroji, to byla druhá část Tomášova originálního vzdělání. Z ní vyšel Tomáš jako zámožný továrník.
- - - - - - - - - - - - -
Začal rozvoj závodu, jejž Tomáš tvořil krok za krokem, podle svých starých i stále přibývajících, nových a nových, pečlivě vyhodnocovaných zkušeností. Od dětství v sobě střádal zkušenosti, zkoumal je, vybíral si, co kdy použije. Družný život ševcovské dílny otce, byl mu zdrojem sociálních myšlenek.
Ekonomická síla dílny je v kalkulacích, předpokladech, v jednoduchém účetnictví, jemuž osazenstvo dílny rozumí, sleduje, a zpracovává pro ně podklady. To Tomáš osobně budoval a zaváděl. Osazenstvo dílny zná předpoklady výroby, zná plán všech položek nákladů, protože je sleduje, hospodaří s nimi. Úspory nákladů jsou jedním ze zdrojů zisku dílny. Splnění předpokladu výroby je zdrojem plánovaného zisku dílny, překročení předpokladu zdrojem ještě vydatnějším. Dílna je tak zachvácena úsilím o splnění předpokladu výroby, že když se vyskytnou potíže, přijdou do práce v neděli, aby byl předpoklad splněn a překročen. Splnění předpokladu všech dílen je předpokladem bezporuchového chodu výroby a opět zdrojem zisku, tentokrát závodu. I na něm se dílny – rozuměj, jejich spolupracovníci, podílejí. O sociálním, společenskopolitickém významu účasti na zisku pojednáme zvlášť, v knize, kterou připravuji.
Tomáš rozšiřoval firmu taky horizontálně, při každé příležitosti. Dodavatel cihel chytračil, brzdil dodávky, aby získal lepší cenu a u Baťů vznikaly prostoje. Tomáš postavil pár set metrů od závodu cihelnu, a cihly putovaly na stavby lanovkou až k rukám zedníků.
Už předtím, učiniv zkušenost, že dodavatel stavby tovární budovy je drahý, založil si stavební závod a stavěl za třetinu nákladů. Aby zajistil dělníkům oběd na pracovištích, koupil statky a z vlastních surovin vařil jídla ve vlastních kuchyních. Postavil jídelny, s velmi levnými jídly. V první světové válce tak firma velmi pomohla firma městu v boji s hladem. Nejen na pracovišti se jedlo, ale i na obchodním domě, na Společenském domě, a přes ulici prodával hotová jídla. Zařídil i konzumy, kde byly k dostání všechny životní potřeby, až o třetinu levnější, než v obchodech.
Toto už byl poznatek od Henry Forda z USA, kam si Tomáš zajel v roce 1905 s několika dělníky - ševci a strojaři. Spoléhání na stroje bylo Tomášovou vášní. Každý koupený stroj podrobil s dělníky a strojaři kritice a upravili jej tak, aby byl co nejvýkonnější a dělníku přizpůsobený. Tak se stalo, že zanedlouho měl svůj strojírenský závod, kde začal stroje i vyrábět a prodávat. Vypracovali systém pravidelné výměny strojů, aby opotřebené byly včas generálkované a vylepšené o nejnovější poznatky dělníků.
V USA byl unesen velkými výdělky,.. a hlavně velkými výkony dělníků: skutečně, desateronásobně překračujícími výkony nejlepších Evropanů. V USA si Tomáš ujasnil, jak má vést rozvoj svého podnikání. Byl v USA celkem třikrát, a vybudoval Ameriku ve Zlíně, a všude, kde budoval své závody.
Vynechejme podrobnosti o tom, co získal v USA a řekněme si, že zde si učinil obraz o svém podnikání ve Zlíně. USA byla takovou třetí části Tomášova vzdělání.
Zde můžeme ukončit výčet Tomášova vzdělání, jež podníceno jeho talentem, dalo mu duševní obraz příštího podnikání.
Můžeme prohlásit, že teprve talentovaný muž disponující vzděláním, podobným Tomášovu, mohl by se vydat na svou podnikatelskou cestu a dosáhnout podobných výšin, jakých dosáhl Tomáš a jeho, jím od dětství vychovaný pokračovatel Jan Antonín Baťa. Jedině Jan by s to, pokračovat s obrovským zdarem v Tomášově díle. Jeho výběr, toť opět Tomášův velice zdařilý organizační tah.
Do Jana by lidé, kteří ho znali, neřekli, co v něm je. Tomáš jej nechal v Lynn (Massachusetts, USA) řídit závod a sám jej řídil pomocí dopisní konference. Jan tam zkrachoval, i když mu Tomáš v dopisech ulehčoval na úkolech i na celkovém výsledku. A utekl i ze závodu. Tomáš ale věděl, že udělal chybu, když ho řídil těmi dopisy. Jan neřídil, Jan poslouchal Tomáše. Jako jinde ředitel podniku poslouchá pokyny představenstva a.s. Z toho Tomáš usoudil, že sám je vinen neúspěchem Jana a zavolal ho zpět do závodu. V závěti, rok před svou smrtí, ho ustanovil svým pokračovatelem. Jeho, ne svého syna Tomíka. U toho poznal, že mu řízení firmy nesedí, že je po strýci Antonínovi. Raduje se ze života, je veselým společníkem, ale v práci se rád nechá řídit. Proto se nemohl dosud najít člověk ten, jenž by mohl jít cestou Tomáše Bati.
Několik jich to prý, podle ředitele Vavrečky, zkoušelo. Nikdo neuspěl. Nikdo neměl sociální cítění s dělníky, jež pocházelo z rodné dílny. Nikdo neříkal dělníkům říkal spolupracovníci. Nikdo nedefinoval podnikání jako SLUŽBU VEŘEJNOSTI. I práci v dílnách a kdekoli, jako službu veřejnosti. Nikdo nepoučil své lidi, že ne on, jako majitel, ale zákazníci dávají peníze na jejich mzdy. Skutečně je naučil milovat zákazníky a podle toho vypadala kvalita práce.
Tento článek Vám nemohl dát ucelený obraz o zjevu jménem Tomáš Baťa. Jsou desítky knih o Tomáši Baťovi. Ty je nutno číst s otevřenou hlavou i srdcem, abyste dobře chápali. Vybírejte si takové, které napsal sám Baťa a jeho spolupracovníci.
10. 11. 2016 Vrbík, Zlín
* * *
Odpověď na moji žádost dle infZ k rukám guvernéra ČNA Jiřího Rusnoka, ve věci prodeje zlata
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.