„Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany.“
Jan A. Baťa po Mnichovu 1938 (Výňatky z knihy J. A. B. – Těžké časy, str. 125)
(Předesílám, že se jedná o dobu těsně po odstoupení pohraničí, kdy ještě nebyl president ani předseda vlády a prezident Beneš byl po abdikaci ještě doma.)
Z právě prošlých událostí máme dokonalé poučení o tom, jak se ve státě věci dělat nemají a nesmějí. Musíme hledat a najít nové cesty. Snad nemuselo být ani posledních událostí, kdybychom byli měli odvahu provádět práce, které jsem navrhl ve své knize Budujeme stát pro 40 milionů. V práci se shodnou lidé i různých národností, kteří v politice se neshodnou nikdy.
(To je narážka na národnostní třenice mezi Čechy a Němci v krizi od roku 1934, kdy Němci byli mnohem víc nezaměstnaní, než Češi a Češi byli přijímaní do práce často přednostně před Němci. Předtím byli Němci téměř jednoznačně proti Hitlerovi. Svědčí o tom i útěky Hitlerových odpůrců z Německa do demokratické ČSR)
Při nejmenším můžeme si být jisti, že nám neschází ničeho pod sluncem k tomu, abychom v tomto zmenšeném státě mohli slušně, lidsky žít. Musí ovšem přestat to řádění hlav, naplněných nejrůznější ideologií, které jsou ochotny poučovat národy o tom, jak se dělá politika a demokracie, i těch kteří chtějí prosazovat svoje názory náboženské, a teorie rasové, i davové.
Je třeba pustit se, místo do politiky, do budování našeho státu.
Je třeba stavět na nové demokracii. Na demokracii, jež bude vybírat lidi, a ne politické strany.
Po věky se budou lidé vysmívat politickému romantizmu, který vydal miliardy na zbrojení a na pevnosti na rady mocností, které projevily v případě nebezpečí nezájem.
To co tu píši, není nové. Mnohokráte v posledních letech jsem psal totéž. Tehdy nebylo lidí, kteří by na to chtěli slyšet. Během práce v táborech, do kterých budou podle zákona povoláni všichni ti dosud podporovaní nezaměstnaní, budou učitelé a instruktoři učit ve volném čase táborníky novým povoláním, aby po službě v táboře mohli se uchytit v práci v nových odvětvích průmyslu.
(Takový pracovní tábor měla firma Baťa v Lutonině u Zlína. Lidé stavěli trať Vizovice – Púchov a ve volném čase se učili práci strojních ševců, i další povolání.)
Přestali jsme být pevností demokracie proti diktaturám. Musíme se pokusit být mostem výměny zboží mezi severem a jihem, východem a západem.
23. 8. 2016 Stanislav Vrbík, Zlín
* * *
„Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků…“
Jan Antonín Baťa v dopise z Brazílie
„Věřte sobě a věřte práci. Jděte za prací bezohledně.“
„Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu…“ (J. A. Baťa na smrtelné posteli v roce 1965, citát, ve kterém se vrací k soudnímu sporu se svým synovcem Tomášem J. Baťou)
* * *
Česká stopa v Brazílii: Prezident Kubitschek i Jan Antonín Baťa
Reakce vnuka J.A.Bati na nepravdy, opomenutí a vyložené lži v Prague Daily Monitor
Replika a finální verze článku JUDr. Jiřího Šetiny na obranu odkazu a památky Jana Antonína Bati
S JANEM ANTONÍNEM BAŤOU LETADLEM A LODÍ SVĚTEM
Jan Šinágl, 23.8.2016