Přináším pátý z deseti článků, které vycházejí každou neděli. Poslední desátý, vyjde 3.dubna 2016, v den narození zakladatele firmy Baťa Tomáše Bati, v jehož díle tak úspěšně pokračoval jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.
Konto zaměstnance jako investiční vklad do firmy
Ve 4. článku série ke 140. výročí narození Tomáše Bati jsme se seznámili se systémem účasti na zisku ve fázi příjmové, kdy se podíly připisují každý týden při výplatách lidem na konta. To je první část systému podílnictví na zisku. Pro přesnost je třeba uvést, že majiteli kont nebyli všichni zaměstnanci. Do konce třicátých let to byla asi třetina výrobních zaměstnanců. Byli to všichni vedoucí až po mistry a dělníci, kteří nejvíc ovlivňovali chod dílen. Počítalo se, že bude ubývat těch, co stojí mimo, a to jednak zvyšováním náročnosti práce zaváděním nové techniky a jednak úbytkem dělníků, jež budou technikou nahrazeni.
V dalším článku si povíme, proč je dělník či zaměstnanec u Baťů jako majitel konta kapitalistou a proč rozšířením tohoto baťovského způsobu podnikání by se světová společnost, rozdělená dosud na bohaté kapitalisty a chudé dělníky, na boháče a chudé, sjednotila ve společnost zámožných, bez společenských tříd. Skončil by tím politický neklid, kdy politické strany stejně jako dnes, burcováním, lhaním a populárními sliby lákaly na svou stranu voličstvo, hnaly lidi do revolucí a nevznikaly by neúnosné politické poměry a „boje za…,“ až po takovou VŘSR.
Dostal se mi do ruk článek Hospodářských novin z 5. 3. 2007. Píše se tam neuvěřitelné:
„I do Česka už dorazil model „amerického snu“, ve kterém mají mít zaměstnanci firmy podíl na zisku celé společnosti.“ Tak 100 let poté, co Čech Tomáš Baťa převzal z USA myšlenku účasti zaměstnanců na zisku společnosti a za 10 let na ní vybudoval nový beztřídní společenský systém – tutéž původní myšlenku v panenské podobě - tisknou české noviny jako novinku – příchod amerického snu.
Co tedy Tomáš Baťa způsobil účastí zaměstnanců na zisku?
Zaměstnanec (kdysi proletář), se stal zámožným podnikatelem geniálním nápadem kapitalisty, jenž jej postavil na svou společenskou roveň.
Jak k tomu došlo?
„... Já však hledal takový způsob účasti na zisku, aby jím bylo lze vybudovat samosprávu dílen…“ „ Pravého úspěchu docílíme, až naučíme lidi řídit svoji práci, a to bude tím snadnější, čím větší prospěch z toho budou mít…“ „ Vypočítáváme vám účast na zisku, dosaženého v dílně, v níž pracujete. Sledujeme tímto krokem, aby boty byly ještě lacinější a dělníci ještě více vydělávali…“ „V účasti na zisku nalezli jsme cestu, jak dopomoci zaměstnancům k majetku…“ „Velké množství zámožných zaměstnanců přinese zvodu netušený rozmach.“
Částky na kontech zaměstnanců z podílů na zisku stále rostly a právem se jim říkalo kapitál. Proč peníze kapitál a kontaři kapitalisti? Byly to peníze určené ke smluvnímu spolupodnikání ve firmě a účelem tohoto podnikání byl očekávaný a též dosahovaný zisk ve formě 10% úroku místo dividend. Proto kapitál.
Zaměstnancům firmy se vkládal kapitál na osobní konto ve firmě, aby bylo využíváno k financování firmy. Tím v ní spolupodnikali a dosahovali dalšího zisku. Tím, že rostoucí částka na kontě se zhodnocovala připisováním desetiprocentního úroku. Tedy zaměstnanec se stává dvouapůlnásobkem průměrné mzdy a svým podílem na zisku zámožným občanem a solidním podnikatelem. Zabezpečeným, blahobytným člověkem. Jeho rodina může i po odchodu živitele z továrny žít z výnosů (úroků) vloženého kapitálu, jako kterákoliv jiná kapitalistická rodina.
To je tedy společenská přeměna, to je projekt opravdové sociální revoluce, jejž lidstvo nepřijalo. Místo toho světové politické strany, a nejen levicové, zvedly proti Baťům boj. Pro jedny byl konkurentem, pro druhé překážel ve výnosném boji za práva dělnické třídy, pro odbory byl nepřítel, co bere poctivým dělníkům práci. Státy vydávaly tzv. Protibaťovské zákony, novináři si vymýšleli obvinění z dumpingu a vykořisťování dětské práce, podnikatelé se neodvážili napodobovat batizmus, poněvadž šlo o zázrak, a ten se každému nepodaří.
My, Češi a Slováci jsme měli Baťu doma. Zlínský zázrak ani našim předkům neučaroval. Místo aby roznesli Baťovu pokojnou sociální revoluci do světa, jásali nad znárodněním světové jedničky - firmy Baťa a licoměrným odsouzením Jana Bati. Zůstali jsme pohodlnými, úspěch nikomu neodpouštějícími, zakyslými a bezstarostnými pasažéry na Titaniku.
Zájem o batizmus a nedávnou historii může být prvním krokem ke změně.
28. 2. 2016 Vrbík
* * *
I.díl: Ke 140. výročí narození Tomáše Bati
II.díl: Ke 140. výročí narození Tomáše Bati
Read more...