Níže otřesná korespondence s ministry JUDr. Karlem Čermákem a JUDr. Danielou Kovářovou
… Přestupek Přemysla Pittera měl spočívat v tom. že dne 2. října 1924 na veřejné přednášce na Strossmayerově náměstí v Praze VII „sdělováním smyšlených a převrácených skutků poslaneckou sněmovnu republiky československé křivě vinil z určitého nečestného činu, který by ji mohl v obecním mínění v opovržení uvésti nebo snížiti“.
Konkrétně Přemysl Pitter pronesl výrok: „Podívejte se jen do parlamentu, tam, v krčmě se nejdříve opijí a pak dělají zákony, které jsou ovšem pro kočku a jež se pak obcházejí, oni idealisté, kteří do krčmy nechodí, nic nezmohou, jelikož jsou tam nulami.“
Soud odmítl obhajobu Přemysla Pittera, že ,,nemínil výrokem vážnost parlamentu respektive všech jejich členů zlehčiti, že se výrok jeho týkal pouze některých členů parlamentu a že se mu nejednalo o urážku, nýbrž jako ve všech jeho přednáškách o mravní obrodu“.
Soud obhajobu nepřijal z toho důvodu, že zmíněný výrok „způsobil i mezí posluchači vzrušení“. Soud „nabyl přesvědčení, že byť i obžalovaný slovem krčma měl na mysli parlamentní restauraci, že mluvil o poslancích povšechně, víně je, že se opíjí a pak jdou dělat zákony“.
Přemysl Pitter nabídl důkaz, že ,,jednotliví poslanci skutečně v parlamentní restauraci se opíjí a pak jdou hlasovat“. Soud to však odmítl jako irelevantní, neboť „nebyl by tím podán důkaz pravdy o jeho povšechném tvrzení “.
* * *
odesílatel:
JUDr. Lubomír Müller, advokát
adresát:
JUDr. Karel Čermák, ministr spravedlnosti
5. ledna 2004
Věc: Podnět ke stížnosti pro porušení zákona – zemř. Přemysl Pitter (1895-1976)
Vážený pane ministře,
dovolte mi prosím, abych Vám předložil podnět ke stížnosti pro porušení zákona ve věci zemř. Přemysla Pittera (1895-1976).
Nejprve bych chtěl připomenout, že Přemysl Pitter má za své zásluhy pamětní desku na zámku Štiřín, který spravuje Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Už z tohoto důvodu Vás prosím, abyste podnětu věnoval zvláštní pozornost.
K věci uvádím:
Rozsudkem Zemského trestního soudu v Praze ze dne 24. března 1925 sp. zn. Tk XXVI 1410/24-112 byl Přemysl Pitter uznán vinným
1. zločinem svádění nebo pomáhání k vojenským zločinům nebo nadržování jim podle § 21 č. 1 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (dále jen zločin) a
2. přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 488 tehdejšího trestního zákona a čl. V. zákona č. 8/1862 ř. z. ex. 1863 po stránce objektivní (dále jen přestupek).
Za to byl Přemysl Pitter odsouzen k trestu žaláře na dva měsíce a k náhradě nákladů trestního řízení.
Zločinu se měl Přemysl Pitter dopustit tím, že zaslal do vyšetřovací vazby u Divizního soudu v Josefově Štěpánu Košťálovi dne 23. ledna 1924 a 15. května 1924 dopisy, jimiž „hleděl vojína toho navésti ke zločinu porušení subordinace, tudíž ku zločinu vojenskému“.
Mám za to, že se Přemysl Pitter tohoto zločinu dopustit nemohl, neboť – jak je v rozsudku uvedeno –, Štěpán Košťál se měl zločinu porušení subordinace dopustit již 14. ledna 1924, když „neuposlechl ani opětné výzvy rotmistra Karla Janka... rozkazu kapitána Adama, aby šel do kuchyně pomáhati kuchaři odvolávaje se na své náboženské přesvědčení“.
(Štěpán Košťál byl dne 22. února 1924 odsouzen, takže zejména dopis z 15. května 1924 ho nemohl navádět k zmíněnému zločinu porušení subordinace. Nicméně i dopis z 23. ledna 1924 byl napsán až poté, co Štěpán Košťál odepřel vojenskou službu vykonávat.)
Navíc nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 11. března 2003 sp. zn. I. ÚS 671/01 ve věci Josefa Nagye a ze dne 26. března 2003 sp. zn. Pl. ÚS 42/02 ve věci Vladimíra Waise potvrdily, že občan měl právo na odepření vojenské služby už na základě § 121 Ústavy z roku 1920. Dopisy Přemysla Pittera tedy nemohly mít povahu zločinu ani z tohoto hlediska.
Přestupek Přemysla Pittera měl spočívat v tom, že dne 2. října 1924 na veřejné přednášce na Strossmayerově náměstí v Praze VII. „sdělováním smyšlených a převrácených skutků poslaneckou sněmovnu republiky československé křivě vinil z určitého nečestného činu, který by ji mohl v obecním mínění v opovržení uvésti nebo snížiti“.
Konkrétně Přemysl Pitter „pronesl výrok: ,Podívejte se jen do parlamentu, tam v krčmě se nejdříve opijí a pak dělají zákony, které jsou ovšem pro kočku a jež se pak obcházejí, oni idealisté, kteří do krčmy nechodí, nic nezmohou, jelikož jsou tam nulami.‘“
Soud odmítl obhajobu Přemysla Pittera, že „nemínil výrokem vážnost parlamentu respektive všech jejich členů zlehčiti, že se výrok jeho týkal pouze některých členů parlamentu a že se mu nejednalo o urážku, nýbrž jako ve všech jeho přednáškách o mravní obrodu“. Soud obhajobu nepřijal z toho důvodu, že zmíněný výrok „způsobil i mezi posluchači vzrušení“. Soud „nabyl přesvědčení, že byť i obžalovaný slovem krčma měl na mysli parlamentní restauraci, že mluvil o poslancích povšechně, vině je, že se opíjí a pak jdou dělat zákony“.
Přemysl Pitter nabídl důkaz, že „jednotliví poslanci skutečně v parlamentní restauraci se opíjí a pak jdou hlasovat“. Soud to však odmítl jako irelevantní, neboť „nebyl by tím podán důkaz pravdy o jeho povšechném tvrzení“.
Soud tedy připsal slovům Přemysla Pittera svůj vlastní výklad, aniž blíže zkoumal pravdivost či nepravdivost jeho výroku.
Navíc soud zcela přehlédl právo na svobodu projevu, jak byla garantována v § 117 odst. 1 Ústavy z roku 1920. Proto Vás prosím, abyste ve prospěch zemř. Přemysla Pittera podal stížnost pro porušení zákona, a to proti rozsudku bývalého Zemského trestního soudu v Praze ze dne 24. března 1925 sp. zn. Tk XXVI 1410/24-112.
S úctou
JUDr. Lubomír Müller
Přílohy:
Dopis Ministerstva spravedlnosti Vojenské kanceláři prezidenta republiky z 9. 6. 1925
Rozsudek Zemského trestního soudu v Praze z 24. 3. 1925
* * *
Odesílatel:
Ministerstvo spravedlnosti ČR
Adresát:
JUDr. Lubomír Müller, advokát
7. 5. 2004
Věc: obv. zemř. Přemysl Pitter - podnět ke stížnosti pro porušení zákona z 5.1. 2004
Ministerstvo spravedlnosti oznamuje; že po přezkoumání spisového materiálu nebyly ve výše uvedené, věcí shledány důvody k podáni stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr. řádu.
JUDr. Jiří Brož v.r.
Ředitel odboru dohledu a stížnosti
* * *
Odesílatel:
JUDr. Lubomír Müller
Adresát:
JUDr. Daniela Kovářová, ministryně spravedlnosti
26. 8. 2009
Sp. zn.: 473/2008-OD-DOH; 328/2004-OOD-SPZ
Věc: Podnět ke stížnosti pro porušení zákona – zemř. Přemysl Pitter (odsouzení z r. 1925)
Vážená paní ministryně,
dovolte mi prosím, abych reagoval na dopis Vašeho prvního náměstka pana JUDr. Marka Görgese ze dne 10. 8. 2009 sp. zn. 473/2008-OD-DOH, a to ve vztahu k případu zemř. Přemysla Pittera.
Na rozdíl od předchozí korespondence s ministerskými úředníky již není absolutně vylučováno podání stížnosti pro porušení zákona vzhledem k případům před 25. 2. 1948.
Místo toho pan první náměstek píše: „Odmítání vojenské služby v době zvýšeného ohrožení bezpečnosti naší republiky, ať už na počátku její samotné existence nebo bezprostředně po skončení II. světové války, kdy armáda likvidovala četné ozbrojené skupiny terorizující obyvatelstvo, výrazně zvyšuje závažnost takového jednání. Právě zcela jiná situace společnosti v době spáchání trestných činů a existence plně demokratické justice až do únorového převratu vede k závěru, že starší případy nelze přezkoumávat dnešními principy základních práv a svobod, jak jsou postupně specifikovány judikaturou Ústavního soudu.“
K tomu bych chtěl uvést:
Rozsudkem Zemského trestního soudu v Praze ze dne 24. 3. 1925 sp. zn. Tk XXVI 1410/24-112 byl Přemysl Pitter uznán vinným
3. zločinem svádění nebo pomáhání k vojenským zločinům nebo nadržování jim podle § 21 č. 1 zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (dále jen zločin) a
4. přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 488 tehdejšího trestního zákona a čl. V. zákona č. 8/1862 ř.z. ex. 1863 po stránce objektivní (dále jen přestupek).
Pan Pitter nebyl odsouzen pro odepření vojenské služby jako takové. Nebyl odsouzen ani „na počátku … samotné existence“ naší republiky, neboť ta vznikla už v roce 1918.
Sama „existence plně demokratické justice“ přitom není zárukou, že by nemohlo docházet k jednotlivým excesům. Jinak by nebylo nutné podávat stížnosti pro porušení zákona proti rozhodnutím, která jsou vydávána v současné době.
Pokud jde o srovnání tehdejších a dnešních principů základních práv a svobod, je třeba připomenout, že v době odsouzení pana Pittera platila Ústava z roku 1920, která v zásadě obsahovala stejný rozsah práv jako Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948.
V případě Přemysla Pittera však jde o víc než o dvouměsíční žalář a náhradu nákladů trestního řízení.
Přemyslu Pitterovi byl totiž v roce 1991 udělen Řád T. G. Masaryka. Navíc na státním zámku ve Štiříně (patří Ministerstvu zahraničí ČR) má Přemysl Pitter pamětní desku.
Dochází tedy k poněkud paradoxní situaci, kdy stát vyznamenává člověka, který je stále ještě pravomocně odsouzen.
Prosím proto, aby byl znovu zvážen můj podnět ze dne 5. 1. 2004, v němž vysvětluji, že se Přemysl Pitter uvedeného zločinu ani přestupku dopustit nemohl.
S úctou
JUDr. Lubomír Müller
* * *
Adresát:
JUDr. Lubomír Müller
Odesílatel:
Ministerstvo spravedlnosti ČR
3. 9. 2009
Věc: vyrozumění k podání ze dne 26.8.2009
Vážený pane doktore,
K Vašemu podání ze dne 26.8.2009, jež obsahuje opětovné podněty k podání stížnosti pro porušení zákona ve věcech zemř. obv. Miklóše, Pittera a Biehaje, které již byly zdejším úřadem přezkoumány a odloženy, Vám z pověření ministryně spravedlnosti sděluji, že její rozhodnutí v těchto věcech je konečné. Vaše další případné podněty směřující do uvedených případů nebude z uvedených důvodů reagováno.
Z Vašich opakovaných podnětů není patrné, (do jaké míry jej jejich podávání Vaší osobní iniciativou a) jak rozhodný je postoj samotných odsouzených, resp. ve výše uvedených případech postoj pozůstalých. Účelem stížnosti pro porušení zákona není přepisovat minulost. Udělení státního vyznamenání panu Pitterovi v roce 1991 nemá na zákonnost odsouzení z roku 1925 vliv.
S pozdravem
JUDr. Vladimír Chrástecký, v. r.
ředitel odboru dohledu
* * *
J.Š. 15.10.2015
* * *
Read more...