Vzpomínka na Tomáše Baťu k 83. výročí jeho tragické smrti 12.července 1932
„Naučí-li otec svého šestiletého syna, aby si dovedl poctivě a rozumně vydělat 2 koruny, má to větší cenu, než kdyby sám vydělal 200 korun. Jenom tehdy, když dosáhneme, aby si už mladí lidé dovedli vydělat a správně obhospodařovat vlastní peníze, vychováme v nich hodnoty, které povedou k nezávislosti hospodářské, a tím také ke svobodě občanské a politické.“ (Jan Antonín Baťa na dílo svého nevlastního bratra Tomáše Bati navázal a přivedl firmu do nebývalého rozkvětu. Video níže by mělo i dnes být promítáno na všech stupních škol. J.Š.)
Když si Tomáš Baťa ve svých začátcích koupil „ojetý “parní stroj, neuměl jej prodávající technik uvést do provozu. Pára syčela z četných spojů a tlak páry nerozhýbal kola. I rozzlobil se investor Baťa, vyhrnul si rukávy a po dni a noci práce dal vše popořádku.
Zkrotil páru
Po letech, kdy už znal lidi jako své boty, poznal, že lidem je vrozena touha po zisku, což se projevuje v úpadku mravnosti - sklonům ke krádežím, podvodům s kvalitou, závisti a nesnášenlivosti mezi lidmi. Však to známe – dnes je to dovedeno ad absurdum. I přemýšlel mladý pan továrník (tituloval se švec ze Zlína), jak umravnit svoje zaměstnance (tituloval je spolupracovníci) a zainteresovat je na cílevědomé přátelské spolupráci. „Jednoho jitra probudil jsem se s veselou písničkou na rtech“… po večeru, v němž dokončil jsem práci (o účasti na zisku), jež nám pak sama, (návdavkem) dala způsob, jak vybudovat dokonalou samosprávu dílen pomocí (této) účasti zaměstnanců na zisku. Tehdy Tomáš s obrovským, dějinným úspěchem, zkrotil touhu lidí po zisku a využil ji k ohromnému zvýšení hospodářského výsledku.
Zkrotil, usměrnil a využil touhu člověka po zisku.
A co je ještě ohromnější, to je vymazání závisti a nesnášenlivosti, navození přátelské a čestné spolupráce všech se všemi. (Tam, kde je dokonalý pořádek a dodržují se pravidla, tam je i čestná a přátelská spolupráce i soužití.)
Mohl tak smluvním podílem spolupracovníka na zisku dílny udělat ze spolupracovníků investory – spolupodnikatele. Lidi svobodné, nezávislé, spokojené, a smazat třídní rozdíl mezi podnikatelem a zaměstnanci - teď už spolupodnikateli. (Pařížský ústav výzkumu práce to ohodnotil prací Edmonda Landauera jako cestu k odstranění společenských tříd a tím vyřešení tohoto nejpalčivějšího problému, jenž trápí celé lidstvo. A Baťův obdivovatel Amerïčan Filene: Baťa vytvořil nový typ průmyslové společnosti.) Chcete-li, našel cestu ke komunizmu přátelskou spoluprací. Bez vraždění, týrání lidí, hladomorů a válek. Bylo to jako Kolumbovo vejce v hledání cesty k socializmu a komunizmu. Tak „vypálil rybník marxizmu a bolševizmu“. Že jsme se bolševizmu stejně dočkali, je chyba naší národní mentality a levičáka Beneše. Především znárodnění a připoutání k SSSR. Vždyť ta bolševická cesta se po vítězství ve válce prosadila za jásotu závistivého lidu, a jaký byl Baťa Tomáš, Baťa Jan, a kde dneska jsme.
Tomáše Baťu zastavila tragická smrt 12. července 1932 v jeho cestě za rozšířením své sociální vize na celou republiku a celý svět. Zoufale a smutně vyznívá jeho zmařená naděje: „Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy – možná. Budovy, komíny, stroje – to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všem, kteří přijdou po nás“.
Říjen, 2014, Stanislav Vrbík, Zlín
Bonbónek: (Bavorsko) - Skutečná síla a slabost společností spočívá v mentalitě občanů.
* * *
Milan Zelený: Čtyři města, most, továrny… jak Jan A. Baťa měnil Brazílii
* * *
LIDSKÉHO ŠTĚSTÍ
ARCHITEKT
PROJEKTANT I STAVITEL
Tak lze nejvýstižněji zkratkou charakterizovat novátora, myslitele, tvůrce a filantropa
T O M Á Š E B A Ť U
Z jeho myšlenek
Já bohatství pro sebe nepotřebuji. Každé nově získané jmění rozmnožuje pouze mou povinnost rozšířit životní úroveň mých zaměstnanců. Nikoli svoji.
------
Pokládám za svou podnikatelskou povinnost platit lidem tolik, aby ve svých 40letech mohli odejít z továrny a podnikat, nebo žít ze svých úspor místo práce svých holých rukou.
------
Podnikání je službou veřejnosti. Práce je službou veřejnosti
V našem závodě se každý může snadno poučit o jeho správě a vedení. Výrobních tajemství u nás není. Vynakládáme mnoho peněz i námahy na nové výzkumy, ale obyčejně než nový vynález prakticky použijeme, přijdeme na lepší. Proto nemáme ani jednoho patentu, jímž bychom chránili svoje vynálezy. Ani obchodních tajemství nemáme. Kalkulace, účty ztrát a zisku, které v závodech, řízených po starém způsobu mívají uzamčeny šéfové, v našem závodě jsou v rukách dělníků a zřízenců. Dělníci společně s dílenskými mistry vypočítávají své podíly účasti na zisku, ale i podíly, jež připadají závodu, a tak dělníci jsou informováni dříve, než ředitelna, s jakým výsledkem se pracovalo.
V našem závodě, jako v každém obchodě, je třeba tří činitelů ku zdaru práce:
Za prvé, dobré správy závodu.
Za druhé, dobrých, závodům věrných a oddaných přívrženců.
Za třetí, přízně zákaznictva.
Nevěrné a nespokojené dělnictvo a nespokojení zákazníci jsou jistou zkázou každého podniku. Chceme-li, aby nás naši zákazníci a dělníci milovali, nám důvěřovali a byli nám věrni, musíme je sami nejdříve milovat, musíme pro ně věrně a oddaně pracovat. Proto my rozdělujeme veškeré zisky, plynoucí z nových objevů a úspor mezi zaměstnance a zákazníky. Závodům necháváme jen tolik, kolik je třeba k jejich rozvoji a rozkvětu.
------
„Naučí-li otec svého šestiletého syna, aby si dovedl poctivě a rozumně vydělat 2 koruny, má to větší cenu, než kdyby sám vydělal 200 korun. Jenom tehdy, když dosáhneme, aby si už mladí lidé dovedli vydělat a správně obhospodařovat vlastní peníze, vychováme v nich hodnoty, které povedou k nezávislosti hospodářské, a tím také ke svobodě občanské a politické.“
-------
„Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy – možná. Budovy, komíny, stroje – to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všem, kteří přijdou po nás“.
Zde mluví Tomáš Baťa o svém systému jednak dokonalého uspořádání závodů, které pracují ve všech ohledech jako dokonale udržovaný orloj. Ale předevšíim o svém systému sociálním. Zůstalo tajemstvím pro celý svět, že batizmus odvrhl marxizmus - leninizmus a všechny další levičácké „vědecké“ systémy budování komunizmu terorem a rozvratem mravů kamsi na smetiště dějin.
Jádro batizmu je v praktickém odstranění společenských („antagonických“) tříd prostou účastí zaměstnanců na zisku a investováním části zaměstnancova rychle rostoucího podílu do – takhle už svého – závodu jako svůj vlastní kapitál. Ten nese takovému podnikateli a současně pracujícímu odborníkovi dividendu ve formě zaručeného 10% výnosu. Pokud jde o správu svého kapitálu, byl každý „spolušéfem“ svého pracoviště v systému samosprávy dílen. Ty si všechny výrobní vstupy skutečně nakupovaly a svou výrobu prodávaly následující dílně.
Tak se zaměstnanci stali spolupodnikateli se vším všudy. Rychle se z nich stali zámožní lidé. Zatímco u většiny „starokapitalistů“ chodili po týdenní práci domů lidé s několika desetikorunami, baťovci obyčejně s více než s pěti stovkami. (Nikoli ovšem hned po nástupu do firmy.) Nejen dividendu z kapitálu, ale i z podnikové spořitelny brali desetiprocentní úrok.
Jako vzpomínku na Tomáše Baťu k 83. Výročí jeho tragické smrti 12. 7. 1932
sestavil Stanislav Vrbík, Zlín, 7. 7. 2015
* * *
J.Š.12.7.2015
Read more...