Jan Šinágl angažovaný občan, nezávislý publicista

V Oseku si připomněli 80 let od neštěstí v dole Nelson - Polovině dětí, které byly německé národnosti, byly při poválečném odsunu peníze odebrány. Odcházely ze svých domovů a měly ještě trauma z toho, že přišly o peníze po svých mrtvých otcích – „Židé můj osud“, z vyprávění paní Aleny Vovsové, aneb jak se žilo a jak to chodilo před nacistickou okupací, za okupace – i u Neurathů a Hendrichů – a po okupaci…

…Nenávist se v Češích pěstuje už od roku 1918, je ve všech učebnicích a asi dodneška. … Prostě nikdy nebude ČR západní, ale max. střední Evropa spíš východní. … Někde a někdy umí Češi jít velmi hluboko do historie, pokud jde o pomstu a nahrabání majetku v jejich prospěch, jinak se musí udělat tlustá čára, pokud by to bylo v neprospěch. … Fakt se po přečtení této knihy stydím za to, že jsem Čech – i když já osobně jsem kus Němce a cítím se stejně více tak - i povahou a vůbec. … Měli by to Češi číst a náhled na Karla S. by byl jiný – ale asi ne, dnes je zájem o bulvár a ne o toto – prostě „Neřeš to“ – to je smazaná historie, jenže : Pořád, když se řekne Němec, tak je to vždy oheň na střeše, když šlechtic, tak se vidí dějepis ze základky atp. Nikdo nevidí Babičku a paní kněžnu atd., ale vidí dráby, vrchnost. Taky nevidí kulturní hodnoty, které vytvořila šlechta a nakonec se chodíme dívat na jejich zámky a hrady – kam jinam bychom chodili ??

Vážený pane

Ještě jednou děkuji za bleskovou odpověď. Jen aby jste si byl jist, že se to stalo, posílám jen pár skenovaných dokumentů. Je toho samozřejmě více, vyprovokovalo mne to k tomu, že jsem se zase zavrtal do chaotického mého archivu po rodičích.

Otec – Nemilany - ryze německá vesnice – rolník, dojíždí do mlýna do ryze české vesnice Holice u Olomouce. Tam se potkává s mojí matkou /účetní ve mlýně).

1.1.1938 byla svatba a od té doby bydlí v Nemilanech mezi Němci. Takže otec byl jakýsi vyvrhel, měl mít bohatou německou nevěstu, bral si chudou a ještě ne selku.

Okupace – zase zle - měli veterináře Čecha – špatně, otec do války i když mu otec (můj dědeček) padl v I.světové a normálně by nešel. Těžce raněn. Po válce - válečný zajatec bez příslušnosti a domova (musím najít průkaz) - pracuje u mé matky na statku, jehož zkonfiskovanou polovinu matka odkoupí.

Zůstali při odsunu tady - sestra 1942, já 1944 – byla zde přece jen jakási jistota pro malé děti. Jak to vypadalo v Německu po odsunu (i při divokém odsunu tady - lágry atp.) vím z vyprávění německých rodin (babička, tety a další vzdálenější).

Po válce se do Nemilan nastěhovali převážně Volynští Čechové, kteří dostávali německé statky a Němčour byl trnem v oku. Zloba, která je snad možná jen u Čechů (ale proč??) byla pořád – od zákazu voleb (to bylo nejmenší), přes povolení porážky prasete, přes hákové kříže namalované na kabátech mé sestry a mně, výhružkami - Germána zabiju vidlema, domovní prohlídky, kulaci s 8 ha (atd. atd.) Pak škola, na gymnázium – tak to museli rodiče vždy vstoupit do JZD, sestře nařízeno, že musí zůstat v zemědělství, nakonec vystudovala Veterinární laborantku - to se přece jen týkalo zemědělství a já byl na Gymplu. Mně ovšem na VŠ nevzali –mám špatný kádrový profil a příbuzné na Západě (za to však mohl Beneš a ne já) – otázka zněla, jestli by to tak bylo, kdyby byli ti dobří Němci z NDR. Tak jsem rok pracoval jako pomocný dělník a odčinil jsem křivdu, kterou jsem dělnické třídě způsobil. Vystudoval jsem, ale kádrový profil byl neustále špatný, také jsem to neustále přiživoval.

V Nemilanech jsme nezůstali – nebylo možné soužití s přistěhovalci, navíc naše hospodářství bylo snad vybavené nejlepší z vesnice (napáječky pro dobytek, stroje vč. mlátičky).

V roce 1964 jsem ve svých 20ti letech poprvé viděl babičku, tety a ostatní příbuzné a taky viděl jak to u kapitalistů vypadá, což jsem na VŠ kamarádům povykládal a ejhle, dostalo se mně varování.

Německy jsem se začal učit až na Gymplu, doma se nemluvilo - po válce jen jedno německé slovo bylo na minimálně facku a určitě by bylo, že naši vychovávají Němce a ne Čecha.

Snad stačí, jsem rád, že jsem to ze sebe vysypal, musím ten archiv uspořádat. Jinak jsme se sestrou napsali na Svaz Němců do Šumperka s výčtem majetku v roce 1996. Ale to je vše – je mně jasné, že pokud „ nebude Beneš pohnán před Haagský soud“ (viz kníže KS) a nebudou zrušeny Dekrety, tak je to vše beznadějně rozkradeno.

K Benešovi – tam odtud pramení fanatická nenávist k Němcům a asi tady bude vždy – viz volby prezidenta. Beneš vyzýval k fyzické likvidaci – to sám víte a píšete o tom.

Četl jsem ještě zajímavou knihu :

UROZENÍ NACIONALISTÉ

od Eagle Glassheima – překlad Lubomír Kotačka 2012 - tady jde mráz po těle – jen pár mých vlastních poznámek ke knize

Nenávist se v Češích pěstuje už od roku 1918, je ve všech učebnicích a asi dodneška.

Prostě nikdy nebude ČR západní, ale max. střední Evropa spíš východní.

Někde a někdy umí Češi jít velmi hluboko do historie, pokud jde o pomstu a nahrabání majetku v jejich prospěch, jinak se musí udělat tlustá čára, pokud by to bylo v neprospěch.

Fakt se po přečtení této knihy stydím za to, že jsem Čech – i když já osobně jsem kus Němce a cítím se stejně více tak - i povahou a vůbec.

Měli by to Češi číst a náhled na Karla S. by byl jiný – ale asi ne, dnes je zájem o bulvár a ne o toto – prostě „Neřeš to“ – to je smazaná historie, jenže : Pořád, když se řekne Němec, tak je to vždy oheň na střeše, když šlechtic, tak se vidí dějepis ze základky atp. Nikdo nevidí Babičku a paní kněžnu atd., ale vidí dráby, vrchnost. Taky nevidí kulturní hodnoty, které vytvořila šlechta a nakonec se chodíme dívat na jejich zámky a hrady – kam jinam bychom chodili ??

Taky nevím jak se mám dívat na Antikomunistický odboj – jak, když KSČM pořád existuje - no není to Kocourkov, navíc komunisté vyhození v 68 byli taky ukřivděni. No kde my jsme ??? A co jsme zač ???

Také náš stát mně připomíná JIH PROTI SEVERU – tam mimo jiné – znárodnili železnici, jezdili zdarma, rozkradli vše a tím byl konec – to je jako náš stát, kde vládli kdo mohli.

Ing. Sach Leopold, Olomouc15.11.2013

* * *

Dne 14.11.2013 11:18, Leo Sach napsal(a):

Vážený pane

moc si vážím Vašich Buletinů, které dostávám a děkuji za ně. Názorově jsme na stejné lodi a proto si dovoluji tento dotaz: Jsem ročník 1944, otec Němec, matka Češka - Benešovy dekrety = vyvlastnění 8 ha pole, půl domu, ten matka doplatila - otec její válečný zajatec bez jakýchkoliv práv a domova (národnosti a občanství). Vlastně rodiče za Německa zle a po válce ještě hůř vč. mně a sestry. Dost často se zase mluví o vracení - jak to tedy je? Platí Beneš anebo je někde skulina, třeba se přihlásit do určitého termínu atp. Pokud budete mít chvilku.

Držím Vám pořád palce

Sach Leopold, Olomouc

* * *

Vážený pane

jsem rád, že jste si ve Vašem časovém zaneprázdnění našel čas na můj dopis. Trochu jsem listoval chaosem v mém archívu a tak doplňuji v příloze. Příběh je pravdivý a nemám co zastírat.

Děkuji za vše

Ing.Sach Leopold, Olomouc

15.11.2013

* * *

V Oseku si připomněli 80 let od neštěstí v dole Nelson

… Po neštěstí se ve sbírkách pro vdovy, sirotky či staré rodiče horníků vybraly více než tři miliony korun. "Sbírky pořádali například i Voskovec a Werich, přispěl i T.G. Masaryk, což se donedávna moc nevědělo," doplnil Koukal. Děti obětí dostaly peníze na vkladní knížky, aby byly zabezpečené v dospělosti. Podle Koukala ale část z nich o prostředky přišla. "Polovině dětí, které byly německé národnosti, byly při poválečném odsunu peníze odebrány. Odcházely ze svých domovů a měly ještě trauma z toho, že přišly o peníze po svých mrtvých otcích," dodal Koukal. …

* * *

Židé můj osud – z vyprávění paní Heleny Vovsové, aneb jak se žilo a jak to chodilo před nacistickou okupací, za okupace – i u Neurathů a Hendrichů – a po okupaci…

…Malá Zilke Heydrich byla všetečné dítě, o vše se zajímala. Heydrichovy kluci si s ní nehráli, kamarádili se synem hajného Pikarta Jardou, Marta byla malá, a tak se Zilke courala parkem. Děti měly zakázáno si od nás cokoli brát. Zolle však loudila i ve vězeňské kuchyni. Nedala mi pokoj, a tak někdy dostala kus mojí svačiny, třeba

1944 1946 chleba s medovým máslem. Jednou když jsem sekala trávu, dala jsem ji amoletu. Nenechala si to však pro sebe. Utíkala za Heydrichovou a volala: "Mami, koukej, co mám.“ Byla jsem pokárána a Zilke mi

musela amoletu vrátit. Smála se. …

…Po válce se tatínek stal národním správcem horního zámku. Byli zde ubytováni sovětští vojáci a později tu byla léčebna pro bývalé partyzány. Se sovětskými vojáky tu bylo ubytováno asi 30 žen, většina ze Sudet. Sovětští vojáci si pak jakožto vítězové pro ně chodili. Po těch nocích to tu vypadalo strašně. Pomáhala jsem Gertě a jejímu

tříletému synkovi Günterovi. Ještě dnes, když vidím těhotnou, dělá se mi špatně. Proto jsem asi neměla děti, které mám ráda. Když pak vidím maminky s kočárkem, tiše jim závidím. Sovětští vojáci byli ubytováváni i v domácnostech. Dostalo se i na nás. Ubytovali u nás leteckého důstojníka. Byl pořád smutný, málomluvný a po celou dobu mi vykal. Když odjížděl a loučil se s tatínkem, najednou řekl: "Táta, daj mi Galinu." Táta nesouhlasil a důstojníkova odpověď zněla: "Ani za cigarety, nět? …

* * *

Jan Šinágl, 5.1.2014

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)