Obdrží cenu ruských novinářů, pojmenovanou po Anně Politkovské, Julius Fučík?! To jsme se dozvěděli z veřejnoprávní ČT v hlavních večerních zprávách v den tohoto 45.výročí! O Ryszardu Siwieczovi ani slovo…?!
8. září roku 1968, se během dožínkových oslav na varšavském Stadionu Desetiletí – (v současné době Národním Stadionu – nově postaveném.) se sebeupálil, v přítomnosti předsedů strany, diplomatů a sta tisíce diváků, Ryszard Siwiec. Byla to oběť a gesto odporu proti účasti Polska v ozbrojené intervenci Varšavského Paktu v Československu. Čin Ryszarda Siwce je gestem nebývalé odvahy – zdůrazňují historici.
Polský Instytut Pamięci Narodowé (polská obdoba českého ÚSTR), pobočka v Řešově, zpracoval internetowé stránky, které jsou částí projektu, připomínajícího památku velkého Poláka: www.ryszardsiwiec.com. Přesvědčení Ryszarda Siwce nejlépe tlumočí jeho vlastní slova, nahraná 7. září 1968, den před jeho odjezdem do Varšavy. Celou nahrávku lze vyslechnout NÍŽE.
Předseda IPN Łukasz Kamiński v rozhovoru s Polským Rozhlasem zdůraznil, že Ryszard Siwiec si nepřál jen protestovat, nýbrž i také otřást svědomím. Gesto odporu - dle názoru předsedy IPN – mělo lidi podnítit k odporu proti komunismu.
Když čteme text Siwcova poselství - hovoří Łukasz Kamiński – musí v nás vybudit reflexi, zda neapeluje na naše svědomí náhodou i dnes.
Ryszard Siwiec zemřel následkem rozsáhlých popálenin 12.září. Na magnetofonovém pásku, nahraném dva dny před sebeupálením, nám dramaticky sdělil své poselství. Už ve vlaku napsal své ženě dopis na rozloučenou:
"Milovaná Marysio, neplač. Škoda sil, budou Ti potřeba. Jsem si jist, že jsem 60 let žil pro tuto chvíli. Odpusť mi, že nebylo lze jinak. Umírám proto, aby nezahynula pravda, lidství a svoboda, a to je menší zlo než smrt milionů. Nejezdi do Varšavy. Mně již nepomůže nikdo. Dojíždíme do Varšavy, píšu ve vlaku, proto křivě. Je mi tak dobře, cítím vnitřní klid jak nikdy v životě".
Bohužel, poslední Siwcova korespondence se dostala na poště do rukou SB (polské StB), a jeho žena dopis dostala teprve po 20 letech.
Ryszard Siwiec byl vojákem Armii Krajowé. V poválečných letech odmítl přijmout místo učitele, aby se nezúčastnil procesu indoktrinace mládeže a pracoval jako účetní. Psal a kolportoval protitotalitní letáky.
„Ryszard Siwiec vychovával pět děti. Jak vzpomíná jeho rodina, byl humanista, katolík a vroucí vlastenec, kultivující národní tradice. Jeho vášní byla literatura. Jeho sbírka knih čítala kolem 3.000 svazků. Měl rovněž okázalou kolekci fajfek. Byl sportovec, jezdil dokonale na lyžích a plaval. Před válkou hrál hokej v prvním mužstvu „Černých” za Lvov (Lvov je na Ukrajině, území, anektované SSSR). Po mnoho let na svém soukromém psacím stroji „Erica” psal letáky, a podepisoval je pseudonymem Jan Polak. Do poštovních schránek je vhazovala dcerka Elżbieta, studující ve Vratislavi. Ryszard Siwiec se nesmířil s politickou situací, jaká v Polsku nastala po příchodu Sovětů. Odmítal komunistickou ideologii a totalitní systém, čehož dramatické události z 8.září 968, byly posledním důkazem.” – čteme na stránkách www.ryszardsiwiec.com .
Polsko se k památce Ryszarda Siwce vrací pozdě - řekl Wit Siwiec, host TVP Info (informačně-zpravodajský program polské televize, obdoba české ČT24, nejsnadněji českým divákům dostupný ze satelitu Astra 1 19° Východ na transpondéru 59, frekvence 10862 polarizace H, jinak také v místech, kam dosáhne signál terrestrické televize, v rámci prvního multiplexu DVB-T).
Češi protest sebeupálením uctili stejně i u svého krajana Jana Palacha v době, kdy byl čin Riszarda Siwce v Polsku utajován. Wit Siwiec připomněl, že v letech komunismu v Polsku bylo o protestu jeho otce přikázáno mlčet. Také matka, starající se o osud pěti dětí je zavazovala k mlčení. Řekla jim, že se stala „nehoda”…
Andrzej Arseniuk, tiskový mluvčí IPN zdůrazňuje, že paměť o Ryszardu Siwcovi je jedním z hlavních úkolů, které na září IPN naplánoval. V měsíčníku historie „pamięć.pl” vycházejí články, věnované osobnosti Ryszarda Siwce; ke každému čísly bude připojena kniha „Całopalny”, vyprávějící o R. Siwcovi a jeho protestu. Dopis s knihou se dostane do všech všeobecně vzdělávacích středních škol v Polsku. Od 9.září začne rozesílání CD realizovaného oblastním oddělením IPN v Řešově s multimediální výstavou „Krzyk szarego człowieka. Ryszard Siwiec 1909–1968” (česky „Výkřik řadového člověka) do všeobecně vzdělávacích středních škol Podkarpatského vojvodství (Řešov je jeho hlavním městem). Dále 10.září se bude na Kazimierzowském hradě Přemyšli konat prezentace projektu „Krzyk szarego człowieka. Ryszard Siwiec 1909–1968”, spojená s promítáním filmu „Usłyszcie mój krzyk” v režii Macieje Drygase. V dalších měsících bude prezentováno divadelní představení „Samospalenie” Krzysztofa Szekalského v provedení Przemysława Bluszcze. S událostmi výročí budou spojeny také prezentace rytin „Krzyk szarego człowieka. Ryszard Siwiec 1909–1968”; připomenut bude také album Petra Blažka „Ryszard Siwiec 1909–1968”, vydaný IPN v roce 2010.
Viz video a nahrávka na: http://niezalezna.pl/45752-krzyk-odwagi-mija-45-lat-od-samospalenia-ryszarda-siwca-posluchaj-nagrania
* * *
Delšího komentáře netřeba. Polsko nezapomnělo. Také v hlavním zpravodajském programu prvního programu Polské televize (TVP1) byl věnován vzpomínce na Ryszarda Siwce mezi jinými zprávami poměrně dlouhý časový úsek. Také na portále pana Šinágla byla památce Ryszarda Siwce opakovaně věnována vzpomínka i v minulých letech.
Vlad. Kebrle, 8.9.2013 (pozn. v závorce Vl.K.)
ČT 24 7.9.2013: Křik prostého člověka. Uběhlo 45 let od sebeupálení Ryszarda Siwiece
ČRo 8.9.2013: Poláci vzpomínali na Ryszarda Siwiece, který se před 45 lety upálil na protest proti okupaci ČSSR
* * *
V hlavních večerních zprávách veřejnoprávní ČT jsem v den 45. výročí sebeupálení Riszarda Siwce - 8.září – nezaznamenal ani slovo, zato Reportáž psanou na oprátce, kdy si Svaz novinářů Ruska (SNR) připomněl památku novináře Julia Fučíka, kterého před 70 lety popravili nacisté…?! To, že měl udělit SNR cenu, pojmenovanou po zavražděné novinářce Anně Politkovské, jako prvnímu Juliusovi Fučíkovi, by bylo opravdu na zvracení a urážkou jak Anny Politkovské tak i urážkou Riszarda Siwce. Jejich charakter a mravní postoje jsou na hony vzdáleny charakteru Julius Fučíka. Rusko nám tak opět ukazuje, že se mnoho nezměnilo.
Jan Šinágl, 9.9.2013