K 81. výročí smrti Tomáše Bati. V tomto článku se zaměříme na dosti opomíjenou Tomášovu vlastnost, a tou je nevídaná schopnost změnit myšlení člověka
Byla to právě tato jeho osobní schopnost, jež způsobila dojmem, že ten člověk je bůh i ďábel, že u něj není nic nemožno. Způsobila, že se mu práce dařila, jako Paganinimu hra na housle. (Sám odpovídal, když mu levice nadávala do milionářů: Bez milionů neměl bych práci pro své lidi. Byl bych jako houslista bez nástroje“.)
Dařila se mu tak lehce, protože dokázal pro své novoty získat a nadchnout všechny, ač původně téměř všichni, ať fachmani, nebo inženýři, všichni byli zpočátku hluboce přesvědčeni: Toto ale opravdu nepůjde, šéfe. A on je shromáždil, připravil se materiál a začali. Nikdy se nestalo, že by skončili nezdarem. Trpělivě se vyptával nesouhlasících, aby nejprve poznal všechny detaily problému. Nepřetržitým řetězem otázek poznával detaily, i chyby v myšlení lidí. Tak si upřesnil řešení, i postup realizace prostřednictvím změny smýšlení zainteresovaných osob, které se nenápadně měnily, až začaly nadšeně spolupracovat a považovat dílo změny za své.
Velmi zajímavý byl případ koželužny s výrobním procesem, nezměněným po staletí. Když Tomáš shromážděným koželuhům prohlásil, že se koželužna musí připojit k systému práce podle předpokladů, (To znamená, že budou vypracovány denní předpoklady na půl roku a koželužna na každý den dodá rozpisem určené množství kůží v požadovaném sortimentu, kvalitě, barvě atd., a to s minimálním množstvím v meziskladu.), všichni dělníci, mistři, vedoucí, laboranti až rozhořčeně prohlašovali: „To není možné, to vůbec nejde, kůžím nikdo neporučí“.
Koželužny byly opravdu nejméně vhodným provozem pro nějakou rytmiku a pravidelnost práce. Surové, smrdící kůže stažené z dobytka často na jiném konci světa procházely máčením v několika činících roztocích, v jámách byla nestejná doba loužení. Všude kaluže, vlhkost, mokro a chlad. Dřina při manipulaci, vesměs ruční. Ruční odírání chlupů ruční ořezávání blan a tuku. Desítky různých požadavků na způsob činění, barvení, žehlení…
Plánování bylo možné jen rámcově, podle úbytku kůží ve skladu. Šéf nenaléhal. Hovořil, vysvětloval, vyžadoval námitky a důvody. Nepozorovaně se přešlo od debaty, proč to nejde k otázkám, co a jak by se muselo změnit, aby se to umožnilo.
A začalo se pracovat. V pokusné dílně se vše v reálu zkoušelo a taky se reálně vyrábělo, až se mohlo ohlásit – všechno je připraveno. „Ten tvrdohlavý Baťa zase dokázal, že možné je všechno, co si usmyslí.“ Ukázalo se, že problém vůbec nebyl v technice a organizaci koželužství, ale ve sveřepé konzervativnosti lidí.
Zbývalo vyřešit, jak zajistit odpovědnost za kvalitu, když se technologie různě překrývala a chyba se projevila až na konci procesu. K vyřešení došlo až po deseti letech, v r. 1926.
Lapidárně řečeno, zavedlo se tolik samostatných koželužen – hospodářských jednotek, kolik bylo finálních druhů kůží. Každá si své problémy řešila sama.
Baťa tak změnil koželužství na celém světě – jeho experti byli zváni pomáhat všude.
Tím se dovršila decentralizace závodu, složeného z účetně samostatných středisek, řízených podle tzv. předpokladů výroby na pololetí dopředu. Každá dílna věděla, detailně do posledního floku, kolik čeho vždy ráno nakoupí od předchozí dílny a co prodá (za pevné ceny) té následující. Vadné kusy dílna vyřadila a vrátila.
Technologický řetěz od nákupu surové kůže až po prodej bot ve světě fungoval jak dobře seřízený stroj. Máme tu obraz závodu, jenž je podoben slunečnicovému poli, v němž každá slunečnice sama se otáčí za sluncem, nasává stvořitelem naprogramované živiny a vodu, a přináší úrodu.
Traduje se, že komunistický ministr hospodářství Jaromír Dolanský organizoval s baťovci, jež shromáždil ve Zlíně ještě ve 40. letech, vypracování systému SPH (Socialistické plánované hospodářství), v němž se mělo využít hlavně právě tohoto Baťova systému předpokladů pro řízení národních podniků. Mladším dravcům v ÚV KSČ, co lezli nahoru pochlebováním všemu sovětskému, bylo proti mysli jméno Baťa a dosáhli toho, že místo SPH se zavedla v ČSR pravidla chozrasčotu. Ke zklamání mnoha ekonomických odborníků v SSSR, kteří viděli v SPH naději i pro sebe.
Někteří členové onoho kolektivu, připravujícího SPH, pokud se dožili 90. Let, vydali své podrobné publikace o Baťovu způsobu řízení. (Josef Nádvorník a kolektiv, Stanislav Křeček, Vratislav Garlík…).
14. července 2013 Stanislav Vrbík, Zlín
Příště o dostupné baťovské literatuře