Pan Alois Šauer byl živnostníkem v obci Vroutek 101 poblíž Podbořan. V červnu 1945 byl pro svůj majetek pravděpodobně zavražděn. Dodnes nebylo místo jeho posledního odpočinku zjištěno a jeho úmrtí nebylo zapsáno do matriční knihy, což mělo zřejmě navodit dojem, že Alois nikdy nežil. Poté byl na jeho poněmčené jméno Schauer, stal se někým jiným, vystaven falešný konfiskační výměr a jeho majetku se zmocnil tehdejší MNV ve Vroutku.
Vdova po Aloisi, paní Marie, v roce 1949 dosáhla revize údajné konfiskace a Zemský národní výbor v Praze vydal rozhodnutí, ve kterém je doslova zapsáno, že “předmětný majetek nepodléhá konfiskaci a ani konfiskován nebyl”! Přesto se aktéři tohoto zločinu nechtěli ukořistěného majetku nevzdát a trpělivě čekali až zemře poslední přímý potomek Šauerů. Tomu se ale na onen svět nechtělo a proto byl ze svého rodného domu, kde z vůle MNV žil v bývalé pekárně, vystěhován do jiného domu ve Vroutku, který obývali noví obyvatelé Sudet cikánského původu. Jak jinak, po čase pobytu v nezvyklém prostředí a mezi cizími lidmi, se pan Josef částečně zbláznil. Aby toho nebylo málo a zmizel z očí, byla panu Josefovi přikázána práce nočního hlídače dobytka v jedné obci poblíž Lubence. Tam také byl na Nový rok 1967 nalezen mrtvý a na kost zmrzlý na pastvině uprostřed stáda krav.
Dodnes vzpomínají někteří občané Vroutku na pana Josefa jako na dobrého člověka a šikovného řezníka a uličku okolo domu 101 stále nazývají uličkou “U Šauerů”.
Po roce 1989 a po 12 let trvajícím zmanipulovaném soudním sporu o majetek se věc konečně dostala před soud odvolací. Čtyři dny před prvním jednáním odvolacího soudu však žalobkyně náhle umírá v nemocnici, kde byla hospitalizována s podezřením na otravu a zřejmě i týrání.
Přesto, že je dodnes Alois Šauer, 67 let po své smrti, stále zapsán v knize vlastnictví vedené u katastr. úřadu v Žatci jako faktický vlastník nemovitostí ve Vroutku 101 a 310, úřady a soudy v Lounském okrese odmítají tento fakt vzít na vědomí a majetek Aloise vydat jeho potomkům.
Dnes majetek Aloise Šauera užívá, zjevně bez právního důvodu, MěÚ ve Vroutku a nerušeně v něm provozuje Domov pro seniory. Nikomu to nevadí. Nevadí to ani soudu a státnímu zástupci a ani PČR. Zřejmě byla zvolena stejná taktika vyčkávání jako v případě rodiny Šauerů.
Karel Samolák, 31.7.2012
Komentáře