… “Levicová ideologie má na svědomí 99% všeho zla a lidského utrpení na zeměkouli za posledních 100 let - včetně utrpení způsobeného islámem, protože historicky levice islám podporovala (viz historická podpora Sovětského svazu Arabům a s tím spojeného terorismu). Dle Alexandra Solženicyna má levicovost (komunismus a s ním spojené ideologie) na svědomí 200 milionů mrtvých (nacismus a fašismus "pouze" okolo 20 milionů mrtvých). Levicovost je mentální úchylka detrimentální civilizovanému jedinci a potažmo společnosti na stejné úrovni jako je třeba pedofilie a nebo kanibalismus.” …

Článek Miloše Šuchmy, předsedy ČSSK (České a Slovenské Sdružení v Kanadě), fotografie dokumentaristy Martina Vadase a výstižný článek Rosse Hedvicka.

“Zlo triumfuje tehdy, když dobří lidé nic nedělají.”

Citát výše je ze smutečního oznámení k pohřbu Ctirada Mašína, který zemřel v sobotu 13. srpna 2011 a vzpomínka k oslavě jeho života spolu s vojenskými poctami se konala ve středu 24. srpna 2011 v 16 hod. v pohřebním domě  A. Ripepi & Sons v Middleburg Heights, čtvrti Clevelandu ve státě Ohio.

Účelem tohoto článku není hodnotit činy a statečnost Ctirada Mašína a celé jeho skupiny v jedné z nejhorších dob komunistické diktatury, protože o tom bylo již napsáno stovky stránek a několik knih.

Ostatně k věci jsem se několikráte vyjádřil, např. v elektronickém časopise CzechFolks.com Plus a australském časopise Australan v článku “Prezidentské zastavení, anebo zbabělost?” jako repliku na článek Josefa Čermáka, který byl uveřejněn v kanadských novinách Satellite pod názvem “Prezidentské zastavení u pátého přikázání”– (doporučuji komentář Martina Vadase. Je-li autorem komentáře pod jménem Jan Waldauf známý představitel SOKOLa, jsem jeho postojem velmi překvapen. Už ne tak u vydavatelky australského časopisu AUSTRALAN, paní Brabary Semenov – odmítá uveřejnit cokoliv ode mne, snad I proto, že je velkou kamarádkou Martina Michala a Heleny Vondráčkové, které organizovala její australské turné…?). Článek vzbudil pozornost 12 komentářů, což je v CzechFolks.com Plus hodně, než byla diskuse ukončena. Bohužel článek neuveřejnil Satellite, údajně, že byl poslán pozdě, jak sdělil redaktor, bývalý Chartista Aleš Březina, který byl v Kanadě sponzorován organizací, která vyznamenala skupinu bratří Mašínů Masarykovou cenou v roce 2005 na kongrese Českého a slovenského sdružení v Kanadě v Halifaxu, Nové Skotsko, a kdy jsem byl jedním z hlavních navrhovatelů ceny na předchozím kongresu v roce 2004 ve Whistleru, Britská Kolumbie jako předseda této organizace.

Se Ctiradem Mašínem, jakož i jeho bratrem Josefem a minulý rok zemřelým Milanem Paumerem jsem udržoval přátelské, dá se říci kamarádské vztahy. Naposledy jsem se se Ctiradem Mašínem setkal v  červnu 2010 v Clevelandu, kdy jsme se tam zastavili na zpáteční cestě  z kongresu ve Winnipegu, Manitoba. Ctirad byl těsně po operaci vyoperování nádoru na krku, možná jako předzvěst leukémie, na kterou zemřel. Možná, že následkem věznění v jáchymovských dolech a jeho zaměstnání v jeho firmě s prací s oleji. Naposledy jsem s ním telefonoval 26. července, kdy mně naprosto věcně řekl, že umírá a celou záležitost bral jako skutečnost. Protože ale podstupoval transfuse krve, cítil se dlouhou dobu docela dobře. Říkal mně, že řekl doktorce, aby se nesnažila ho zachránit, že se dožil nadprůměrného věku a že v životě  byl v mnohem těžších situacích. Řekl jsem mu, že bych do Clevelandu přijel v září. Oba jsme se na setkání těšili. Nevěděl jsem, že místo na osobní setkání, přijedu na pohřeb.

Když jsme se v sobotu 13. srpna dověděl, že ten den Ctirad zemřel, bylo to pro mne překvapení, ale ne zcela vzhledem k jeho zdravotní situaci. Přítel z Clevelandu mně řekl, že ještě v pátek 5. srpna u nich seděl na zahradě a vypadal normálně. Druhý den se mu ale přitížilo, musel být odvezen do nemocnice, kde týden na to zemřel.

Den předtím jsme přijeli z rodinné dovolené z Lake George, což je 6 hodin cesty  a nyní mně čekalo 9 hodin cesty do Clevelandu, kdy manželka se necítila nejlépe. V každém případě jsem zajistil velkou kytici bílých lilií k pohřbu za naší organiaci a několik členů naší organizace mně řeklo, že bych měl jet. Konec konců co je 10 hodin jízdy proti 28 dnům, kdy skupina Mašínů prošla celé Východní Německo za drastických podmínek, kdy je honilo 24.000 německých policistů a východoněmeckých i sovětských vojáků. Neskutečné se podařilo, dostali se do západního Berlína, i když Milan Paumer s prostřeleným břichem. Ctirad mně říkal, že svítících kulek lítalo kolem tolik, že to bylo jako ohňostroj.

A tak jsme v úterý 23. srpna vyjeli, přespali u známých, které jsme dlouho neviděli a ve středu v 15:55 jsme byli v pohřebním domě. Věděl jsem, že přijede ministr obrany Alexander Vondra a český velvyslanec Petr Gandalovič, ale nečekal jsem, že Alexander Vondra vzal do vojenského speciálu “na otočku” dalších asi 30 lidí nejen z jeho ministerstva, senátory T. Grulicha, J. Štetinu a bývalého místopředsedu Senátu J Lišku, ale historiky z Ústavu pro stadium totalitních režimů, Vojenského historického ústavu a řadu novinářů z televize a českých deníků. Byl tam také známý nezávislý televizní  režisér Martin Vadas, nezávislý novinář Jan Šinágl a další. Nevím zda Martin Vadas byl vzat to letadla, ale vím podle svědectví Jana Šinágla, že tomu byla cesta odmítnuta, údajně pro nedostatek místa v  letadle. Že pan Šinágl si musel platit cestu soukromě za 45.000 Kč a nebyl vzat do letadla považuji  za neochotu Ministerstva obrany, protože Jan Šinágl zdokumentoval velmi pěkné video a audio zpravodajství z pohřbu, rozsáhlejší než zprávy vyslaných a placených novinářů. Ti z čtenářů, kteří chtějí přispět Janu Šináglovi na cestu do Clevelandu i na jeho informační činnost můžete tak učinit převodem na SODALES SOLONIS o.s., na číslo účtu: Raiffeisen Bank - 68689/5500, IBAN CZ 6555 0000000000000 68689.

Vedle rakve potažené americkou vlajkou stála čestná vojenská stráž, současné fotografie Ctirada Mašína i fotografie z mladších vojenských let v americké armádě. Rakev byla obklopena věnci předsedy vlády, ministra zahraničních věcí, ministra obrany a mnoha dalších z rodiny, přátel včetně kytice ČSSK.

Vlastní pořad začal v 17 hod. písní “Amazing Grace”, následované  motlitbou a projevem amerického kněze Neala Kookotheho. V zastoupení faráře Farního sboru Českobratrské církve evangelické v Boskovicích pak přednesl projev Jan Zeno Dus, farář Českobratrské církve evangelické. Ve svém projevu mimo jiné řekl:

“Jak často v naší zemi lidé jednali pod pohnutkou budování dobra a míru a jejich úsilí jen napomohlo k ještě většímu znevolnění společnosti a rozšlapání základních lidksých práva a svobod… Nic z pozemských statků, nic z opravdu cenného, jako např. svoboda není zadarmo. Víme dobře, že země může být osvobozena, leč opravdovou svobodu to zdaleka nemusí znamenat, pokud pro ni nic neuděláme, něco neobětujeme. K tomuto poznání jsme se díky takovým lidem jako Radek dopracovali po mnoha desetiletích, přitom nemalá část společnosti to dosud nedokáže přijmout. Je nám bližší ujišťování, že totalitní režim podpopala svou pasivitou mlčící většina. Konkrétní zkušenost i biblická moudrost ovšem hovoří jinak. Boží slovo je přímé: Člověče nestačí jen sledovat, odkud fouká, nestačí se spokojit s tím, co je zrovna pro tebe dobré, je nutné pro dobro horlit, jít za ním, vzdát se i vlastního zabezpečení, pokud se jiným děje křivda. Radek Mašín takto přímý byl. Rovný chlap, který pro dobro české společnosti zakusil gestapácké metody StB, uranové doly, ztrátu osobní svobody, pohradání ze strany těch, kteří se ex post pohoršují nad ztracenými životy příslušníků komunistické policie či milice. A tak je na místě, aby i v této chvíli zazněly otázky, které mnozí opakují na adresu odbojářů: Proč to dělali, když neměli šanci něco zásadního změnit? Proč riskovali životy své i svých blízkých? Museli sáhnout i ke zbraním? Jistě, že nemuseli. Ovšem poznali, že na každé vyklizení pozic dobra znamená, že na uprázdněné místo se prodere zlo. A zlo se tehdy činilo – v podobě poprav a věznění nevinných, krádeže majetku, devastace životního prostředí i duší. Ti, kteří se tomu postavili, jakkoliv v té chvíli bez šance nám pomohli komunistické běsnění nazvat pravým jménem. Bránit se i se zbraní v ruce, je-li v ohrožení celá společnost. Spojené státy americké, nová vlast bratří Mašínů a Milana Paumera má tuto zkušenost zakódovanou přímo v genech.  V Prohlášení nezávislosti amerických kolonií je zapsáno :  «Jestliže dlouhý  sled zlořádu a uchvacování…se rozvíjí do podoby podřízenosti naprosté despocii, je právem občanů, je jejich povinností svrhnout takovou vládu a obstarat nové strážce své budoucí bezpečnosti.»

Díky Josefe Mašíne, díky Vladimíre Hradče, díky Zbyňku Janato, Václave Švédo, Ctibore Nováku, Milane Paumere, díky Radku Mašíne – díky vám máme důvod vzpomínat na hrůzy komunistického běsnění i s hrdostí. Jsou to konkrétní lidé, tváře, z nichž září tak vzácná nepodrobenost, hrdost a vnitřní krása. Lidé, kteří nám i dalším generacím pomáhají tlumočit a rozumět biblickému zaslíbení : I kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslavení. Amen”

V dalším projevu vystoupil Bob Obdržálek, blízký přítel Ctirada Mašína, který vzpomněl jejich přátelství. Bob Obdržálek byl take účastníkem kongresu ČSSK v Halifaxu, kde bratří Mašínové a Milan Paumer převzali ocenění ČSSK. Během posledních dnů Ctirada Mašína, Bob Obdržálek neváhal 4 x přijet až ze státu Maine, 14 hodin cesty.

Potom se ujala projevu Martina Pavelková, která vyučuje etiku na univerzitě v Českých Budějovicích, která s kolegyní  z university asi měsíc strávily se Ctiradem Mašínem. Důvodem byl jejich obdiv k Ctiradovi, protože se s jeho životem seznámily ještě v Čechách z mnoha článků a literatury. Projev Pavlíny Pavelkové byl velmi osobní, protože zažila poslední chvíle Ctiaradova života, kdy obdivovala jeho statečnost a humor , s kterým překvapoval nejen jí, ale i personal vojenské nemocnice. Na dotaz přátel, kteří ho navštěvovali a ptali se jak se mu daří odpovídal: „Mám TMB.“ (Too Many Birthdays – příliškrát narozeniny). Ctirad byl připraven na smrt a byl nad věcí.  Myslím, že její projev byl jedním z nejdojemnějších a je potěšitelné, že takto mladé ženy, vysokoškolské učitelky etiky správně pochopily činy Ctirada Mašína a celé jejich skupiny. Pokud bude více Martin Pavelkových, nemám obavy z názorů a budoucnosti jejich generace.

Dalším řečníkem byl dr. Petr Blažek, mladý historik z Ústavu studia totalitních režimů, který se zabývá třetím odbojem. Dobře si ho pamatuji z Bratislavy z listopadu 2005, kde byl řečníkem na konferenci slovenského Ústavu paměti národa ještě za života jeho ředitele Jána Langoše a kde byli přítomni take Josef Mašín a Milan Paumer. Petr Blažek  a pronesl historickou retrospektivu činů skupiny bratří Mašínů.

Rovněž následující řečník byl historik pplk. dr. Eduard Stehlík z Vojenského historického ústavu, který je dobře znám nejen v prostředí historiků, ale i veřejnosti. Z jeho projevu bylo významné a citlivé přečtení posledního dopisu Josefa Mašína dětem, otce Ctirada, Josefa a Zdeny Mašínových,  který spolu s Balabánem a Morávkem tvořili za válku skupinu “Tří králů”, která byla jednou z nejúčinějších odbojových skupin na území okupovaného Protektorátu. Dlouho je gestapo nemohlo dopadnout, až Josef Mašín byl v přestřelce zraněn a zajat 13.května 1941, mučen, nic neprozradil a byl 30.6.1942. popraven, aniž by to jeho rodina věděla. Shodou okolností se po válce, v červenci 1946, dostal do rukou Zdeny Mašínové kus složeného toaletního papíru, což byl poslední dopis od jejího manžela, který ukryl do škvíry ve stěně své cely.  Zde je z dopisu:

Drahé moje děti!

Posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám, a to mne nejvíce tíží, neboť jste dosud ještě malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě pochopíte. Bojoval jsem za naši drahou vlast a národ proti odvěkým našim nepřátelům – Němcům, kteří naši vlast a národ chtějí porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byli podrobenými otroky, nýbrž abyste zůstali svobodnými a volnými občany. Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa jest první povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou tak musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí. Zůstanete zde nyní jen se svou mamičkou. Musíte ji poslouchat, abyste jí ulehčili její těžký úkol a starost o Vás. Ty, Radko, jsi nejstarší, vím, že jsi rozumný a vážný chlapec. Buď oporou a rádcem Pepovi a Nenušce! Ty musíš zastupovati mne. Spoléhám na Tebe. Ty, Pepíčku, musíš pomáhat mamičce a Radkovi. Starejte se o Nenušu a nikdy ji neopusťte! Jest nešťastný chudáček, jenž bude potřebovat Vaší péče. Mějte se vzájemně rádi a nikdy se neopouštějte, pomáhejte si vždy a ve všem s láskou a porozuměním! Učte se pilně, abyste byli vzdělanými a prospěšnými lidmi. Buďte vždy svědomití a čestní! A nyní Ty, moje drahá Nenušo – moje sladká holčičko. Buď šťastná a nezapomínej na svého tatíčka, který Tě měl tolik rád. Tím končím, moje nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni!

Váš milující otec

Jejich otec obětoval svůj život v boji za svobodu. Byl přesvědčen, že člověk je určen svou povahou. Až do hořkého konce odmítal slevit ze svých zásad. Svým synům odkázal své vlastenectví a smysl pro povinnost a čest.

Ministr obrany Alexander Vondra pak po projevu, ve kterém zdůraznil význam statečnosti skupiny bratří Mašínů a jejich odhodlání bojovat proti komunistickému režimu vyznamenal Ctirada Mašína In memoriam vyznamenáním “Zlaté lípy”, což je nejvyšší vyznamenání  rezortu obrany.

Josef Mašín poděkoval jménem celé rodiny ministrovi obrany za vyznamenání pro bratra Ctirada a všem přítomným za vyjádření soustrasti a účasti na pohřbu.

Kněz Neal Kookothe na závěr obřadu v pohřební místnosti pak provedl u rakve benedikci. Byly zahrány hymny Spojených států amerických a České republiky.

Za zvuků písně amerických Zelených baretů (Green Barets), u nichž Ctirad Mašín spolu s bratrem Josefem a Milanem Paumerem sloužil byla rakev přemístěna před budovu, kde se konalo čestné vojenské zakončení, předání vyznamenání Ctirada Mašína bratrovi Josefovi a složení americké vlajky (vlajka bude uložena ve Vojenském historickém muzeu v Praze). Vojenský trumpetista zahrál poslední pozdrav a čestná jednotka vypálila 3 salvy na počest. Rakev pak byla naložena do auta a Ctirad Mašín bude pochován na vojenském hřbitově v Riverside, Kalifornie v pátek 2. září 2011.

Po tomto čestním vojenském zakončení byli všichni hosté pozváni do přilehlé budovy k občerstvení.

Ministr tam osobně pak vyznamenal Josefa Mašína stejným vyznamenáním, které bude take dáno In memoriam všem dalším členům odbojové skupiny. Připojil jsem se za České a slovenské sdružení v Kanadě gratulací, zmíněním našeho vyznamenání celé skupiny v roce 2005 a poděkováním za jejich přátelství.  Josef Mašín poděkoval a zdůraznil, že ČSSK vlastně byla první organizace, která jejich skupinu vyznamenala.

Předseda vlády omluvil svojí nepřítomnost a v kondolenčním dopise Josefovi a Zdene Mašinovým napsal, že ho smrt Ctirada Mašína hluboce za­sáhla. „Jeho odchodem ztrácí ČR muže, jenž prokázaným hr­dinstvím i pevnými mravními postoji může být příkladem naší současné společnosti" uvedl Nečas.

Podle něj vyznamenání Zla­tou lípou, které dostal Josef a In memoriam Ctirad Mašin ve stře­du při pohřbu v americkém Clevelandu od ministra obrany Ale­xandra Vondry, je „výraz úcty ke statečnosti", se kterou se Mašíni postavili komunistickému reži­mu.

„Lidé se rodí a na svět přichá­zejí jako svobodní lidé. A právě jako svobodní lidé mají právo proti zotročování svému i své vlasti bojovat. Vy jste to doká­zali a z boje proti komunistické totalitě jste vyšli vítězně. I pro­to Vám patří čestné místo v no­vodobých dějinách naší země," napsal Nečas.

Dlouhý dopis take napsal bývalý předseda vlády Mirek Topolánka a předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová.

Do kondolenční knihy jsem za ČSSK napsal:

“Vše co je třeba pro porážku zla udělat  je, aby dobří lidé nebyli lhostejní. Radek Mašín byl jedním z nich. Byl statečný, nekompromisní za všech okolností. Když lidé v České republice, Spojených státech amerických a všude na světě budou jako on, pak bude lepší svět. České a slovenské sdružení v Kanadě vyznamenalo Radka Mašína, jeho bratra Josefa a jejich kolegy Masarykovou cenou během kongresu v Halifaxu, Nové Skotsko v červnu 2005. Jsme na to hrdi. Radek Mašín nikdy nebude zapomenut!”

Miloš Šuchma, 3.9.2011, Kanada

Fotografie dokumentaristy Martina Vadase

* * *

Ross Hedvicek: Hedvíčkova doktrína

… “Levicová ideologie má na svědomí 99% všeho zla a lidského utrpení na zeměkouli za posledních 100 let - včetně utrpení způsobeného islámem, protože historicky levice islám podporovala (viz historická podpora Sovětského svazu Arabům a s tím spojeného terorismu). Dle Alexandra Solženicyna má levicovost (komunismus a s ním spojené ideologie) na svědomí 200 milionů mrtvých (nacismus a fašismus "pouze" okolo 20 milionů mrtvých). Levicovost je mentální úchylka detrimentální civilizovanému jedinci a potažmo společnosti na stejné úrovni jako je třeba pedofilie a nebo kanibalismus.” …

* * *

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v levém sloupci zcela dole)