… Pokud se plán realisuje, hrozí, že odsouzený svůj slib splní a po převozu procesně použitelným způsobem vyjmenuje osoby, kterým v době své aktivní 
podnikatelské dráhy platil za beztrestnost. Nejhorší variantou by bylo, že by na všechno existovaly i důkazy, a pokud je tomu opravdu tak, pak, troufáme si tvrdit, by mythy opředený Mrázkův archiv byl oproti archivu Krejčířovu než příslovečným jahodovým pudingem. …
Kam s ním?
Doba, jež bývá – hrubě nespravedlivě – nazývána temným středověkem, měla, pokud se trestní politiky státu týče, jasnou a nezpochybnitelnou logiku, vedenou fundamentální a praxí prověřenou právní zásadou mladý viselec na stáří nekrade. Popravy byly relativně levné, pobyty ve vazbě krátké a spravedlnost vzorně efektivní a odstrašující. Novověk přinesl humanismus, moderní penologii a s ní myšlenku, že zločince je možné napravit již na tomto a nikoli až na onom světě. Výsledek je, tak jako u většiny novot, tristní, zato růst nákladů enormní.
Věznění zločinců je neefektivní a nákladnou kratochvílí, vyhlídka na to, že se z nich po propuštění stanou vzorní občané a daňoví poplatníci a nikoli ještě větší ničemové než na počátku inkarcerace, mírně řečeno nevalná, a každý stát by se proto svých vězňů nejraději zbavil. Totéž platí i o Jihoafrické republice, které k vlastní nelibosti nezbývá než věznit nejslavnějšího žijícího českého gangstera Radovana Krejčíře. Proto, když selhal Krejčířův pokus o útěk z tamního kriminálu, zavládlo v oné zemi rozčarování; to však nyní vystřídala opatrná naděje, an vězeň prohlásil, že by se chtěl nechat vydat do České republiky, a soud tomuto procesu dal nyní zelenou.
Pokud se plán realisuje, hrozí, že odsouzený svůj slib splní a po převozu procesně použitelným způsobem vyjmenuje osoby, kterým v době své aktivní podnikatelské dráhy platil za beztrestnost. Nejhorší variantou by bylo, že by na všechno existovaly i důkazy, a pokud je tomu opravdu tak, pak, troufáme si tvrdit, by mythy opředený Mrázkův archiv byl oproti archivu Krejčířovu než příslovečným jahodovým puddingem.
Ale netřeba zoufat, milí orgáni činní v trestném řízení: naděje v podobných případech umírá poslední. Umělecky to už před desítkami let vyjádřili klasikové trestněprávního genru, kteří ve filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, věrně popsali nejen roli soudního znalce, ale geniálně ztvárnili i nadcházející události v kause Krejčíř.
http://paragraphos.pecina.cz/2018/03/kam-s-nim.html
* * *
My z vás už tu blázna uděláme
Neužívejte marihuanu. A když už ji užíváte, rozhodně tak nečiňte v kostýmu piráta s tvrzením, že jste maskotem České pirátské strany, protože tyto skutečnosti cumulative postačují české justici v dojemném souznění s neméně kvalitní českou psychiatrií k tomu, aby vás nedobrovolně hospitalisovala, ačkoli žádným duševním onemocněním netrpíte. Bývá s tím pak u Ústavního soudu velké mrzení.
Okolnosti případu J. H., v onom nálezu traktované, jsou úsměvné, avšak stav psychiatrie v této zemi úsměv nevzbuzuje, jak jsme se mohli přesvědčit v jednom z právě řešených případů. I tam šlo o zjevně nedůvodnou nedobrovolnou hospitalisaci v bohnické psychiatrické nemocnici, a co předvedla tamní lékařka – ty uvozovky jsou věru nezbytné – MUDr. Martina Michálková, se nám v retrospektivě jeví ještě neuvěřitelnější než pirátská episoda pana J. H. Když např. nedobrovolně hospitalisovaná pacientka prohlásila, že by chtěla udělit plnou moc svému advokátovi, bylo v Bohnicích svoláno cosi na způsob lékařského koncilia, aby bylo posouzeno, zda to její zdravotní stav umožňuje a zda jí to nemocnice dovolí, a stejné obstrukce provázela i snaha advokáta pacientku navštívit. Jako trest za to, že si pacientka chtěla zvolit advokáta, jí bylo okamžitě zakázáno používat mobilní telefon: prostě, česká psychiatrie tak, jak ji všichni známe a máme ji rádi. Případ jde nyní rovněž k Ústavnímu soudu. Na ukázku předkládáme obecenstvu něco z procesní korespondence: [1], [2]. (Doporučuji oba dopisy přečíst! J.Š.)
http://paragraphos.pecina.cz/2018/03/my-z-vas-tu-uz-blazna-udelame.html
* * *
Vystrčením to začíná aneb Veterán neunikl
S nepřáteli naší křehké demokracie nelze mít soucit: to jednou rekvalifikujete vystrčení holého zadku veterána Martina Zapletala na projíždějící konvoj spojenecké americké armády na přestupek, a delikvent si pak myslí, že si může ve veřejném prostoru říkat, co ho napadne. Kdepak, svoboda slova není bezbřehá, přátelé, říkat smíme zásadně jen to, co si myslí naše vláda. Usnesení, výpověď. (Doporučuji přečíst si zejména výpověď! J.Š.)
http://paragraphos.pecina.cz/2018/03/vystrcenim-to-zacina-aneb-veteran.html
* * *
Fikce vhození
O tzv. fikci náhradního doručení na tomto blogu píšeme opakovaně: je to institut, který by v rámci jakékoli smysluplné justiční reformy musel být zrušen, a to se zpětnou účinností, protože jde o naprosté popření práva na spravedlivý proces, o persifláž práva a výsměch spravedlnosti.
Dnes, jda kolem tabla s dopisními schránkami, jsem s nemalým děsem zjistil, že svými klienty neskonale milovaná Česká pošta dokázala tuto fikci posunout na novou, vyšší úroveň. Protože mezi schránkami nenašel doručovatel tu se jménem adresáta, oddělil dodejku a obálku se zeleným pruhem, mimochodem od exekutora z Litoměřic, připíchl na nástěnku vedle schránek. Nevidět to na vlastní oči, nevěřil bych tomu: byla tu uplatněna nejen fikce doručení, ale fikce vhození zásilky do neexistující schránky osoby, která v domě s největší pravděpodobností nebydlí – pokud kdy vůbec bydlela. Pošta i soud mají vyřízeno, problém má povinný, který by, pokud by se snad chtěl této zvůli pošetile bránit, musel prokázat, že mu doručovatel zásilku do schránky nevhodil.
http://paragraphos.pecina.cz/2018/03/fikce-vhozeni.html
* * *
J.Š.18.3.2018
Read more...