Vytisknout
Kategorie: Postřehy a komentáře

Bohužel neumím arabsky, abych vyloučil, že se jedná o další z rafinovaných „fakes“. Nicméně stojí i tak za shlédnutí a zamyšlení. Více k tématu níže.

* * *

Zákaz pokrývky hlavy se vrátil do školního řádu

* * *

Graf Uprchlici 1998 2013V této souvislosti připomínám nedávný pořad, tuším ARD, o problematice burky a turismu ve Švýcarsku. Rakousko už od léta 2018 generálně nošení burky zakázalo. Ve Švýcarsku pouze kanton Tessin. Vzhledem k tomu, že počet turistů z islámských zemích masivně narůstá, vznikají petice na podporu referenda o zákazu po celém Švýcarsku.

Připomínám, že se jedná o bohaté turisty, kteří oceňují přírodu, hory, sníh, jsou nadšeni. Bylo úsměvné, kdy jedna slavná arabská herečka prohlásila s úsměvem: „Sluníčko nemusím, toho mám doma dost, včetně větru a prachu“. Stejně tak je pro Evropany úsměvné jejich požadavek vyjednávat o ceně a neochota platit dané ceny. Je to jejich přirozenost a narušuje jim to radost z kupování. Jiná země jiný mrav.

V dokumentu zazněly zajímavé názory s obou stran pro a proti, jak ze strany Švýcarů, tak ze strany Arabů. Věc má přirozeně nejen rozměr vysokého příjmu z turistiky, ale i svá negativa – od speciálních přání v hotelích ve věci stravy, nerespektování pravidel silničního provozu, až po místní a „bílé“ turisty, které nošení burek ruší. Názor jednoho arabského turisty s rodinou: „Pokud by zde Arabové žili, měli by se přizpůsobit zvyklostem země, ale pokud zde jsou pouze na pár dní na dovolené, neměli by být omezováni.“ S tím bych souhlasil. Je to stejný princip, jako nejsou nuceni „bílé“ turistky nosit burku v arabských zemích. Samozřejmě je to jeden z příkladů. U alkoholu to lze vnímat z jiného pohledu, stejně jako návštěvu mešit. Nic nemůže být ideální, ale je třeba hledat rozumné cesty.

Největší riziko bych viděl v přílišném nárůstu „arabského turismu“, kde by měla být určena rozumná hranice a stanoveny jasná pravidla. Burky jsou převážně černé, včetně oblečení. Působí dost nepřirozeně v krásné švýcarské krajině, nejsou-li rozptýleni a jsou-li jich na jednom místě najednou desítky či stovky.

Lidé se mají poznávat, vzájemně obohacovat, ale neměly by se stěhovat jedna kultura do druhé v masové míře, zvláště pokud jde o zcela odlišné kultury či náboženství. USA to dosud zvládaly díky své velikosti území a hlavně jedné společné řeči, která spojuje a pomáhá udržet ducha země.

I muslimové nás oprávněně kritizují za nezřízený konzum, obchod se sexem, pornografií, kdy častým následkem je ohrožení kvality rodin, jejich rozpad, snižování počtu dětí a ohrožování jejich mravní výchovy. To určuje i demografický vývoj, který není příznivý. Pokud nebudeme mít potomstvo, tak na naše místa přijdou ti, kteří si ho dokázali zachovat. Zákony přírody jsou neúprosné a spravedlivé – jak ty duchovní, tak i neduchovní. Počet psychických onemocnění a přírodních katastrof narůstá. Vrací se nám nerespektování základních pravidel přírody a její moudrosti, kdy stále nechceme připustit, kdo je tu skutečně ten největší a nejmocnější „pán“.

Svět se mění, starý se nevrátí, ale dohodnout se lze vždy mezi slušnými lidmi. Těch je všude většina. Síly je třeba až když dohody nejsou možné, kdy různí extrémisté populisticky situaci využívají k získání či posílení své moci.

Je bezpochyby, že klimatické podmínky se mění, dochází voda, potraviny, lidé se dávají do pohybu i kvůli válečným konfliktům. Věřme, že svět bude schopen nadcházející výzvy společně zvládnout, jinak by mohly být následky dalšího světového konfliktu nedozírné, byť historie lidstva ukazuje, že lidstvo dokáže i ty nejhorší konflikty nakonec překonat.

Dnes tu máme poprvé jaderné zbraně. To by mělo být pro nás "mementem mori", výzvou každému k aktivní účastí na veřejném životě a toto hrozící nebezpečí pomáhat odvracet.

 

Jan Šinágl, 16.3.2018     

1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 1.00 (1 Vote)