Pozdravil ji slavný zpěvák a srdce Ledecké zaplesalo. Důkaz, že mě miluje, hlásila

"Nemůžu říct, že by Česko pro mě nic neudělalo, ale mám těch rodin více. Proto jsem ani na stupni neměla vlajku. Cítím to tak, že jsem hrdá na to, že tady mám tolik fanoušků. Ale během mé kariéry mi pomáhali Švýcaři, Italové, Američané i Rakušané a měla jsem trenéry z různých zemí. Takže cítím, že tak trochu patřím všem."

Máme opět sportovce, reprezentanta a nezpochybnitelnou osobnost skutečně světového formátu. Byla jí i Věra Čáslavská. Svět si jich váží. Kéž bychom to také dokázali - nejenom vítáním a oslavami.

Kolik je sportovců, kteří šíří slávu naší země, ale kteří se vypracovali především díky podpoře svých blízkých? Kolik peněz na podporu sportu skutečně dorazilo kam mělo? Zeptejte se rodičů kolik je stojí sportovní kariéra jejich dětí od hokejistů, tenistů a dalších sportovních odvětví. Jak pomohl stát Martině Sáblíkové či Martině Erbanové? Proč se musela odstěhovat do Holandska?

Mnohdy finanční prostředky určené pro sport podporují více svazy a funkcionáře než účel, ke kterému byly určeny? O to více se potom v médiích funkcionáři „bijí v prsa“ svými „zásluhami“, na kterých mají jen malý podíl, pokud vůbec? Mohli jsme mít mnohem více úspěchů v jednotlivcích i kolektivních sportech. Kolik talentů mezi našimi dětmi a mládeží se nemohlo věnovat sportu a rozvinout svůj talent jenom proto, že si rodiče nemohli dovolit je podporovat?

Z hlediska podpory masového sportu se nabízí i otázka proč tolik dětí podléhá alkoholu, kouření a drogám, kdy patříme ke špičce v Evropě i ve světě a kdy následky budou stát další miliardy? Investice do sportování mládeže je jednou z nejlepších, které vyspělé země podporují, protože se jim mnohonásobně vrátí.

Držme palce nové vládě, která se i zde snaží napravovat neschopnost předchozích vlád, které o zájmech země a občanů uměly jen hezky mluvit.

Je dobře, že Milan Hnilička byl jmenován vládním zmocněncem pro sport, aby se konečně zabránilo mrhání obrovskými finančními prostředky na podporu sportu.

Vzpomeňme také v těchto únorových dnech sportovců, kteří za zločinného komunistického režimu skončili v komunistických kriminálech, nebo odešli do svobodných zemí – mistři světa v hokeji na čele s nezapomenutelným brankářem Bóžou Modrým, Stanislavem Konopáskem (rodák z Hořovic), Vlastimila Bubníka, Vladimíra Zábrodského, Vladimíra Kobranova, Václava Roziňáka, hokejistu a tenistu Jaroslava Drobného (první vítěz Wimbledonu jako občan Egypta), sourozence Romanovi, Hanku Maškovou, Ondreje Nepelu, Václava Nedomanského, Martinu Navrátilovou, Milenu Dufkovou, Ivana Lendla, Martinu Hingisovou, bratry Pospíšilovi a mnoho dalších, kteří šířili slávu našeho sportu v zemích, které si jich vážily…

Vzpomeňme i na Věru Čáslavskou, která po OH v Mexiku v roce 1968 odmítla nabídku Hollywoodu a doma byla „odměněna“ prací uklizečky. Později ji prodali komunisté do Mexika „za uhlí na Kubu“ jak říkávala, kde trénovala mladé mexické gymnastky.  

Jan Šinágl, 27.2.2018

* * *

Aktualizováno 3.3.2018:

Je úspěch Ester Ledecké skutečně úspěchem České republiky?

… Nikdo jí nevěnoval náležitou pozornost a Česká televize její triumf ani živě nevysílala. …

Přežitek národní hrdosti

Její otec Janek Ledecký v rozhovoru řekl: „My si žijeme vlastní život. Ester si samozřejmě strašně váží podpory domácích fanoušků a příznivců, úplně stejně si ale váží fanoušků ze zahraničí. Nemá pocit, že by tady té republice byla něco dlužná nebo že by s ní měla společného něco víc než to, že se tady narodila a mluví česky.“…

… Neměli bychom proto fandit všem a být rádi, že vyhrál ten nejlepší, ať Čech, Němec či Rus? Možná bychom měli úspěch Ester Ledecké považovat zejména za úspěch talentované mladé ženy, která tvrdě makala, nedala na rady expertů, že si musí vybrat pouze jeden sport, stála si za svým a vše si vybojovala. A je jedno, zda je, nebo není Češka. Byli bychom však z jejího vítězství stejně nadšení, kdyby byla třeba Kanaďanka?

P.S.

Až se budeme umět stejně upřímně radovat a oceňovat vynikající výkon sportovců z jiných zemí, stejně jako dnes oceňuje celý svět Ester Ledeckou, budeme vyspělou, kultivovanou zemí. Zatím se chováme jako východní provincie, která ze Západu přijala jen materiální výhody a požitky. Komunistická devastace kultivovanosti a vyspělosti se stále projevuje. Byl jsem na Staroměstském náměstí a po pár minutách odešel.

Moderátor, místo aby předal mikrofon Ledecké mlčel, udělal z přivítání provinciální frašku, zakončenou státní hymnou, jak jsme viděli v televizi. Akce působila jako pohřeb i díky sboru, který hymnu zpíval.

Pozvání nějakého mluvčího Magistrátu na tuto akci bylo také neuvěřitelné – žádný úsměv, nadšení, monotonií, nudný hlas, zakončeno dotazem moderátorky co mohou návštěvníci očekávat. Odpověď: „Přijďte, možná uvidíte, možná ne.“

Jaký rozdíl, kdy v hlavním vysílacím čase vysílala přímo německá veřejnoprávní ARD besedu ze studia s olympioniky, živé vyprávění, veselé příhody a ukázky jak např. dnešní olympijští vítězové v bobech jako pětiletí začínali na dětských „bobech“ a padali do sněhu. ARD nenapadne, aby každý den vysílala informace kolik Němců vstřelilo gól v NHL… Inu není nad „Staromák“! J.Š. 

* * *        

Národní divadlo Brno dnes začne hrát inscenaci o Čáslavské

Národní divadlo Brno dnes v Redutě poprvé odehraje novou inscenaci Věra inspirovanou osudem a životními zvraty legendární sportovní gymnastky Věry Čáslavské. Ambicí dramatičky Simony Petrů nebylo napsat životopis či historicky věrné dokumentární divadlo. Spíše se prostřednictvím skutečné postavy snaží postihnout obecnější témata českých dějin a vyvolat dialog. ČRo, 2.3.2018

* * *

Světová premiéra byla zdařilá. Jedno slovo, které provázelo celou včerejší akci je ODVAHA. Přikládám 4 fotografie. Samozřejmě v Událostech ČT ani slovo. JŠ.