Vracím se z nákupu a dívám se po nalepených letácích na sklech nákupního centra co kde dávají, jak kde mají otevřeno. Náhle mezi nimi vidím kvalitně vyvedenou nálepku s barevnou fotografií štůčku modrého toaletního papíru, ze kterého visí útržky každý s vytištěným kruhem žlutých hvězd znázorňujících znak Evropské Unie. Každému dojde k čemu se mají útržky ve vhodné době použít.

Říkám si. Tehdy za normalizace se o komunistech hodně psalo. Nejen v novinách. Ale i na skrytých místech bujela lidová tvořivost. Kresby, verše, citáty, malbičky, ve školních a veřejných záchodech a nejvíce snad na vysokoškolském učení. Tam se o to komunisté „starali“. Skupiny, komise s fotografy, zapisovateli a byla slyšet pohoršlivá kritika na adresu studentů, že pomlouvají výdobytky socialismu. Říkám si, že komunistům to dnes asi nevadí. Řeknou, že to patří do demokracie. Dodávám do bezbřehé demokracie bez mantinelů,

Do uskupení evropských států jsme vstoupili, aby Evropa byla bez válek, abychom tvořili celek, který dokáže společně vytvářet hodnoty a z mnoha dalších důvodů. Ne abychom opět švejkovali, nebo uráželi vznikající nové možností pro příští generace. Při listopadovém převratu 1989 ve střední a východní Evropě jsme se sice účastnili, ale jako vždy, na chvostu.

Tehdy zesměšňování normalizace, to byla lidová tvořivost vycházející z nespokojenosti, český způsob dělat si srandu z režimu, který nastoupil s puškami na ramenou. Ale dnes, když někdo profesionálně vyrábí špule toaletního papíru ve velkém a na každém útržku je znak Evropské Unie?

Těch fabrik na toaletní papír není u nás tolik. Proč zesměšňovat to o co po staletí Evropa usilovala a až ve dvacátém století po Kristu dosáhla? Mělo by nám to být jedno? Státům na východě jednota Evropy vadí. Sami však usilují o semknutost, jednotu, ba co víc o moc. Ta barevná nálepka s profesionálním provedením už není lidová tvořivost, ale předem připravované akce pro územní expanzi. Někdo musí zaplatit vytisknutí. Domluvit se s vedením závodu. Někdo musí návrh „umělecky“ zpracovat. Tehdejší lidová tvořivost nestála skoro nic. Fungovaly jen kontroly orgánů STB, která si vše zjišťovala fotografovala, zapisovala, postihovala. Nynější nalepovací letáčky profesionálně vyvedené bylo vyrobeno jistě množství a muselo stát peníze. Kdosi na to zřejmě má, nebo peníze dostává. Někdo také nalepuje.

Ten rozdíl mezi lidovou tvořivostí a současným profesionálně vyráběným propagandistickým materiálem ukazuje na odlišnost minulé lidové spontaneity, živelného nesouhlasu lidí proti placené profesionální činnosti, která chce podchytit část české veřejnosti, využít naší mentality hrocením nenávisti k evropskému celku. Jsme částí celku 27 států a nejsme na tom špatně. Nezaměstnanost je nízká, zboží v obchodech na pultech dlouho nevydrží, euru se bráníme i když podnikatelé jsou opačného názoru. Množství českých rekreantů do zahraničí roste. Přesto naše mentalita má vždy na co nadávat, zvláště když informace z jiných států EU a z Bruselu jsou v médiích minimalizovány jakoby přicházely odkudsi z vesmírné dálky.

Zahraniční redaktor Luboš Palata upozorňuje, že Česká republika je uzavřená oproti ostatním evropským státům. Píše: „Rakušané dostávají z okolního světa daleko více, lepší a častější z právy nežli Češi. Kvalitní informace třeba ze Slovenska o tom jak Slováci na euru velmi vydělali. Přímé a častější informace z EU skoro chybí. Čeští novináři se o zásadní informace příliš nezajímají. Co se chystá v budoucnu, se veřejnost dozví jen minimálně, útržkovitě. Jezdí-li někdo pravidelně do Bruselu a do Štrasburku pohlíží na něho kolegové jako na podivína. Nechtějí vidět, že se tam řeší zásadní témata důležitá také pro nás pro Českou republiku. Nevědomost lidí přirozeně pomáhá politikům v ohlupování veřejnosti. V době normalizace se z novinářů stali pouzí propagandisté, a normalizace zlikvidovala prakticky celou jednu novinářskou generaci.“

Novinář Palata dodává, že zhruba před patnácti lety přestala být v Česku práce v tištěných médiích prací prestižní, kde by rostl tlak na kvalitní práci. Plyne z toho, že větší část novinářů už tehdy začala psát na základě pouhých elektronických zdrojů, pouze s občasnou návštěvou země, o kterou se mají zajímat intenzivně, to znamená být přitom.

Země trollů nespí. Neměli bychom ani my dokud jsme členy Evropské unie, pokud se nechceme probudit jako klín pro územní expanzi státu, kde kdysi zítra znamenalo včera.

K.Mrzílek, 12.1.2018