Bylo by dobré, aby se na školách objevil slogan: Ministerstvo školství varuje rodiče, přemíra vzdělanosti může vašim dětem škodit.
Nedávno jsem se dočetl, že podle výzkumu klesá IQ. obyvatel Skandinávie, a to navzdory všude vychvalovanému systému vzdělávání. Ve Finsku už dokonce přiznali, že ekonomickou recesi země do značné míry zavinil nekoncepční systém školství. Jistý renomovaný architekt v rozhovoru přiznal, že ročně vychází z našich vysokých škol několik stovek architektů. Vyučených zedníků však mnohem méně. Napadlo mne, kdo bude projekty těch architektů realizovat? Běženci pracovat neumějí a nechtějí. Něco snad zastanou Ukrajinci, jenže ty k nám úřady nechtějí pouštět. Respektive dělají to tak složitě, aby šli raději jinam.
Naštěstí z vysokých škol vychází značné množství psychologů. Prý jich podle statistik absolvuje asi desetkrát tolik co pokrývačů. Takže výhledově nebude mít kdo opravovat střechy a poteče nám na hlavy, ale nebude nám to vadit, protože každý budeme mít svého osobního psychoanalytika, který nám vysvětlí, že v moderní Evropě je to přirozená cena za pokrok v lidských právech.
Co s tím?
Buď se začneme učit sami opravovat všechno, jako za socialismu, nebo nám konečně dojde, že se musí výchova mladé generace přizpůsobit potřebám společnosti a studovat budou jen ti nejlepší. Rovnost není v tom, že si mohu dělat, co chci, ale na co mi stačí schopnosti. Věřte mi, znám řadu spokojených řemeslníků, kteří dělají svou práci rádi a žijí šťastně. Ale znám i neúspěšné vysokoškoláky, kteří zatrpkli, protože se nemohou uplatnit. Nikoli proto, že by byli diskriminováni, ale proto, že je rodiče měli s ohledem na jejich intelekt dát raději na řemeslo. Dneska by asi byli také šťastní a úspěšní.
METRO, Sloupek, Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik, 4.1.2018