… Znáte to, čím víc se v tom hrabete… tím víc to lidem zapáchá. Tehdy jsem ale ani já netušila, že jednou přijde éra politiků, kteří budou z úst vypouštět nehoráznosti, obscénní vulgarity, lži a kompromitující skandály jen proto, aby odvedli pozornost od toho, co se stalo včera jim a co si lidé nesmějí pamatovat. …

Nevěřili byste, kolik škod si napácháte sami při neodborných pokusech vyvrátit účelově šířenou lež. Lidé v tom nejsou zběhlí, mají obvykle zcela mylnou představu o tom, jak média fungují a jak jsou jejich obsahy vyhodnocovány v lidském mozku.

Hoaxem napadení politikové jsou většinou tak posedlí vysvětlováním pravdy, že zapomenou na pravidla, kterými se dnes řídí toky informací. Umanutým opakováním správných faktů a vyvracením lží tyto lži vracejí zpětně do oběhu a u nepozorného těkajícího publika způsobují zapamatování lži, její obtištění do hlubšího vědomí a zvýšenou pozornost vůči této lži.

Je tu mnoho pravd!

Místo pravdy zasévají sami o sobě pochybnost. A o tu jde v propagandě především. Půda propagandy je zrádný močál, kde neplatí, že pravda vyjde nakonec sama na povrch a prosadí se. Je to svět polostínů, polopravd, kde temné bahno našeho vědomí nasává informace podle zcela jiných klíčů, než je jejich pravdivostní hodnota a fakticita. Je to místo zmatené logiky, žádné nuly a jedničky zde neplatí. Smyslem dnešních falešných zpráv (na rozdíl od například hitlerovského Německa) není kupodivu prosazení lži, ale prosazení světového názoru, že pravda neexistuje. „Musí existovat pluralita pravd,“ řekla v dubnu 2017 ředitelka pařížské redakce ruského propagandistického kanálu Sputnik Natalija Noviková. Inflace pravd. Lež se mezi ně vejde také. Nas mnógo.

Ukázku z knihy Průmysl lži publikujeme se svolením vydavatele i autorky

Množství „pravd“ je jen jedna z metod, jak vytvořit zmatení hodnot. Druhou, neméně oblíbenou, je metoda „smradlavé bomby“, tedy výroba skandálu. Když jsem jako novinářský elév na počátku své kariéry udělala v redakci nějakou chybu, utěšovala mne moje zkušenější kolegyně: „Nic není starší než včerejší noviny.“ Chtěla tím říct, že lidé nemají schopnost si pamatovat obsah novin déle než několik málo hodin. Pak vše vytěsní novými zážitky.

Americké know-how

S touto jednoduchou pravdou jsem posléze mnohokrát operovala, už na druhé straně barikády v dresu „píáristy“, když jsem se pokoušela rozmluvit politikům přehnaně obšírné reakce na nepravdy nebo nepřesnosti v novinách. Znáte to, čím víc se v tom hrabete… tím víc to lidem zapáchá. Tehdy jsem ale ani já netušila, že jednou přijde éra politiků, kteří budou z úst vypouštět nehoráznosti, obscénní vulgarity, lži a kompromitující skandály jen proto, aby odvedli pozornost od toho, co se stalo včera jim a co si lidé nesmějí pamatovat.

Nový den potřebuje novou dávku silných emocí. V den, kdy to pro Donalda Trumpa začalo s jeho ruskými konexemi vypadat nahnutě, přispěchala na pomoc věrná Wikileaks a přišel skandál se sledovacími metodami CIA a podezřením, že se na nás špioni koukají přes chytrou televizi. V den, kdy vzniklo podezření, že český prezident porušil ústavu, raději předem udělil milost několikanásobnému nájemnému odsouzenému vrahovi.

Novináři stáli s technikou na slunci několik dní před věznicí, aby se platící divák nabažil svého spektáklu a podíval se, v jaké kondici a s jakými názory opouští dotyčný zločinec kriminál. Na ústavu se rychle zapomnělo. Tohle je jen vrchol ledovce. Ostatně metodu „vrtěti psem“ nevynalezli Rusové, ale americké „píárové“ firmy. Rusové se to jen naučili používat nejlépe ze všech.

Začátek byl v Brdech

Češi si v roce 2013 zvolili naprosto zjevného kandidáta Kremlu a konzumují kremelská média v tak hojné míře, že dnes nemá smysl jim vysvětlovat, že v zemi žádné muslimy nemají, a jsou uměle udržováni ve strachu z EU a Islámského státu.

Kdyby se před volbami ve Francii odehrál ještě jeden Bataclan, byla by nyní Le Penová prezidentkou a Francie by se pokoušela vystoupit z EU, což by fakticky znamenalo její zánik a poté možná i počátek rozpadu NATO.

A to mluvím jen o nacionalistických, nikoli separatistických hnutích. Britové zešíleli v bulvární horečce jménem brexit, která je přijde zatraceně finančně draho a vyplatila se jen pěti miliardářům, kteří brexitovou kampaň financovali.

Tektonické desky našich archetypálních útržků genetické paměti (válka s Turkem bude, na koníčka si vyskočím, šavlenka zaleskne se) se daly do pohybu a spějí k zemětřesení.

První nasazení metod ruské propagandy v Česku přišlo v době, kdy byly sociální sítě ještě v plenkách. Jeho startovacím momentem bylo pro Rusy umístění amerického radaru v Brdech. Všichni si pamatujeme masivní kampaň neziskových organizací, které za pomoci nevybíravého ná- tlaku z ruské politické strany nakonec uspěly. Akce STOP ZÁKLADNÁM byla ještě šitá podle staré americké zkušenosti ze sedmdesátých let, kde Rusové velmi zabodovali s podporou tzv. mírového hnutí mezi mladými lidmi. Přímým vzorem pro kampaň byla akce německých Zelených NE ZÁKLADNÁM z roku 2007, ani název nebylo nutno měnit.

Zpochybnění odzbrojovacího procesu, uvolnění válečného napětí, tohle si všichni ještě pamatujeme z časopisu Dikobraz: „Váleční štváči z Wallstreetu“. V roce 2007 se hnutí STOP ZÁKLADNÁM a NE ZÁKLADNÁM etablovalo i uvnitř politických lokálních buněk stran, jako byly ČSSD, KSČM a další. Konaly se pochody, platily se inzeráty, šířily se hoaxy – tehdy ještě pouze mailem – a taky začal systematický veřejný mobbing lidí, kteří se těmto zdánlivě nezávislým iniciativám postavili do cesty. Výhrůžky, denunciace, stalking. Dnes se tomu říká „trolení“. Z této akce vytěžili Rusové obrovskou akční základnu lidí, proruských dobrovolníků a sympatizantů, kteří byli ochotni se angažovat „proti americké hrozbě“. Adresy, telefonní čísla, maily.

Z těchto dat těží dodnes, lovili zde své dobrovolníky pro práci trollů na sociálních sítích, zakládají skrze ně „domobranu“, lokální buňky k šíření letáků, snowballmailů a k pořádání akcí a koncertů na novodobější téma, na „muslimskou invazi“ (americká je mezitím už z módy). Provozovatelé jejich online marketingu dokonce tehdy zkoušeli vyrobit a naprogramovat vlastní kanály na sociálních sítích. Ze zkratky NEZA (Ne Základnám) vznikly ruské deriváty NEZABOOK, NEZATUBE, NEZATWITTER atd.

Bojiště Česko, Evropa, USA

Informace těchto neziskových organizací byly mezinárodně velmi dobře vyživeny ruskou zpravodajskou činností, takže přinášely stále nová a nová „odhalení“. Mobilizace této antiamerické vrstvy obyvatel proběhla velmi dobře a vytvořila perfektní network pro rok 2013 – prezidentskou kampaň. Prezidentské volby 2013 vtrhly do Čech s naprosto novým typem komunikace. Sociální sítě, četné přeposílané maily, pomluvy, polopravdy, nenávist, organizovaný křik ve veřejném prostoru.

Svět tomu nevěnoval pozornost. Češi si zvolili jakéhosi vulgárního prezidenta, který se obklopil poradci, co podnikají s Rusy. No a co? Kdo s nimi dnes nepodniká? Ta malá česká skvrna na mapě Evropy posloužila jako laboratoř něčeho nového, velkolepě organizovaného. Nastalo rozdělení společnosti na nepřátele. Venkov proti městu. Všichni proti „Praze“. Vysoká škola života proti univerzitním povalečům. Vlastenci proti zaprodancům Západu, sluníčkářům, muslimákům…

„Těmahle rukama“ proti nemakačenkům v pražské kavárně. V holubičích Čechách zavládla zuřivá nenávist uvnitř leckteré rodiny. V čele státu stanul prokremelský kandidát. Zbývalo připravit skutečné bojiště: Evropu a Ameriku. Miloš Zeman je pionýrem mezi apoštoly doby postfaktické.

Autorka začínala svou profesní dráhu v 90. letech jako žurnalistka a vedoucí zahraniční rubriky v deníku Lidová demokracie. Poté byla krátký čas asistentkou generálního ředitele a prvním zaměstnancem TV NOVA. V roce 1993 působila jako poradkyně místopředsedy PSP ČR. Od roku 1996 je odbornou konzultantkou v oblasti komunikace a masmédií. Vyučuje nonverbální komunikaci, práci se sociálními sítěmi, psaní projevů a veřejnou prezentaci. V letech 2005 -2010 působila v IT jako specialistka na kvalitu a testování software ve Vídni. Od roku 2011 do voleb 2013 pak jako tisková mluvčí a supervizorka volebních kampaní KDU-ČSL. Mezi lety 2014 -2016 pracovala jako specialistka v Public Relations pro předsedu právního výboru Evropského parlamentu Pavla Svobodu. Od roku 2016 žije v Kanadě.

https://hlidacipes.org/milos-zeman-pionyrem-apostoly-doby-postfakticke/