Lidský zdroj, kterému nechybí společná vůle jít za svou vizí, pěstovat vzájemnost ve své rozmanitosti a dobrovolně směřovat s evropskými státy za společným cílem, to je naše cesta, naše demokracie.

Bezbřehá „demokracie“ je špatná demokracie. Tam kde strany jdou proti sobě dokonce o 180 stupňů. Některé směřují ke křesťanskodemokratickému západu, jiné na východ k autoritativním totalitním až despotickým režimům. Taková „pseudodemokracie“ neví co chce, nemá vizi, směřuje nikam. Lehce se nechá ovládat těmi kdo disponují finančními částkami a ovlivňují ty, kteří jsou ochotni úplatu přijímat, sloužit a podvádět veřejnost.

Hráči v hokeji si vedou každý jinak, všichni přitom táhnou jedním směrem. Jsou svorní ač každý hraje po svém. V politice taková součinnost se může nazývat demokratickým jednáním. Za první republiky po vzniku ČSR, když se do parlamentu etablovali komunisté poslanec Gottwald říkal: „My se jezdíme do Moskvy učit jak vaší demokracii zakroutit krkem.“ Sněmovna to snášela, protože demokracie byla silná a presidentem jištěná.

Současný president jezdí na Východ ba ještě dál a ty klacky české demokracii hází pod nohy seč je. Je to president rozkolník. Jistě si je vědom, že má být vzorem, svorníkem podporovat sounáležitost. Je mu to jedno a má z toho plezír.

Naše demokracie trpí, nejen presidentem, ale také námi občany, že se necháme rozdělovat. Kdo ví jak dlouho ještě vydrží. Stále platí věta spisovatele Hubače: „I když jsme povstali, narovnat jsme se nedokázali“.

Mnozí z nás vzpomínají na minulou komunistickou minulost, s tím, že kdo se do ničeho neplet „tak to šlo“.

Zapomínají na vynucené přijímání názorů, uliční výbory, kádrové posudky, povinnou večerní školu Marx-leninismu, kde jediná omluva, jak se říkalo, byla: „Ležím v rakvi“. Manifestační volby na 99% do kývacího „parlamentu“. Nahánění do manifestačních průvodů, ve kterých se sborově jásalo s úředně vybranými hesly.

Navrátivší se cestovatelé Hanzelka a Zikmund při pohledu na stovky Marxů, Stalinů a Leninů, Gottwaldů na transparentech komentovalii: „To jsou Čapkovi roboti!“ Místo aby se nakupovalo, shánělo se. Veksláci prodávali valuty, tuzex bony těm, kterým se po několika letech prošení a žádání u banky podařilo získat malý Devizový příslib valut a další žádost je čekala na policii o Výjezdní doložku s obavou zda ji vůbec dostanou. Ve zprávách panoval neustálý všeobecný optimismus míchaný se zápornými zprávami ze západu. Zamlčovalo se kde co. Výběr na vysoké školy byl dle sociálního původu. Protěžování dělnických dětí na školách, které musely vždy projít i když některé na to neměly. Represivní, násilnické, zpočátku i despotické tyranské chování bezpečnostních orgánů k vyslýchaným. Dodnes je památný „domeček“ na Hradčanech, kde jednání vyslýchajících bylo obzvlášť kruté. Chování k navrátivším se spojeneckým letcům bylo degradování, ostouzení, fyzické násilí, takže z vězení se vracely často trosky, aby zemřely doma. Podobně mučení jediného našeho leteckého maršála generála Karla Janouška dosáhlo takové meze, že jej raději pustili, aby zemřel doma.

Vzpomeňme Leonida Brežněva, když nechal dovézt předsedu KSČ Alexandra Dubčeka do Kremlu a třásaje sním řekl: „Sašo, Sašo jednota to je naše síla.“ Měl pravdu až na to, že jednota se samopaly a tanky, není jednota vycházející z rozhodnutí občanů, ale jednota, upachtěná ohnutými hřbety, falešnou morálkou, tanky, násilím a podvedenými občany. Dubček dostal pořádnou pusu a my občané tanky.

Bohužel východní Slované měli smůlu. Až od Pacifiku v minulosti se šířila mongolská knuta, která znala jen násilí a po několik staletí vládla bezmála až po východní Evropu. Není divu, že východní Slované tyto staleté vlivy přejali. Jak carové, komunisté po několikasetletém vlivu mentalitu Džingis chána, Kublaj chána, Zlaté hordy, tak, že dnes podobné manýry mají podložené Marx-leninskou ideologií. Pochopit tyto vlastnosti vyplývající z historie lze, souhlasit však nelze.

Západ a my nejzápadnější Slované jsme žili v té dávné době již po tisíc let nejen pod vlivem křesťanství, ale z Listiny svobod, kterou byla už tehdejší absolutní královská moc v roce 1100 touto listinou podřízena zákonům a v roce 1215 pod tlakem tehdejší šlechty a měšťanů zpečetěna Magnou chartou, která i když během staletí prošla mnohými peripetiemi platí dodnes pro svobodné rozhodování občanů. O této skutečnosti si východní Slované mohou do dneška jen zdát. Carové, Komunistická strana mají ve svém rozhodování dodnes mentalitu vycházející ze své minulosti, která je zcela rozdílná křesťanské Evropě.

Současný český president kolaboruje jako tehdy Gottwald, jenomže česká demokracie má dnes kazy na kráse. Objevily se strany mající tendenci Zemana podporovat, občany a poslaneckou sněmovnu rozdělovat, vytvářet stav, který nikam nesměřuje. Chaos, bezbřehý režim, kde nevládne idea, ale moc a peníze.

Jinak řečeno „demokracie“, které chybí mantinely. Uplatňování práva se stává rozbředlým útvarem. Místo diskuse, která má ústit v relativně společný názor, tajně přesvědčují peníze a intriky. Současnému presidentovi je to zcela jedno. Společnost pozbývá morálku, pořádek, bují korupce, soudnictví prodlužuje lhůty do mnoha roků.

Jsou i tací co řeknou: „No a? Jíst je co, na chaty a ven se jezdit může, takže přežili jsme Protektorát, bolševiky tak co?“ Ti druzí jsou zde ale stále i po tom co prováděli udělali si tlustou čáru a věnují se vyzbrojeným přátelům Rusku a Číně. A nejsou proti, abychom se stali Trojským koněm Evropské Unie.

Lidský zdroj, kterému nechybí společná vůle jít za svou vizí, pěstovat vzájemnost ve své rozmanitosti a dobrovolně směřovat s evropskými státy za společným cílem, to je naše cesta, naše demokracie.

K.Mrzílek, 25.11.2017

* * *

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ Václav Havel

J.Š.25.11.2017