… Evropský soud pro lidská práva přitom ve své judikatuře striktně vyžaduje, aby v podobných situacích byla za prokázání, že nedošlo k mučení a jinému nelidskému zacházení, odpovědná policie, a jestliže ta neměla videozáznam prokazující průběh zákroku, ač ho mít mohla a měla, nelze než dovodit, že toto přenesené důkazní břemeno neunesla. Proč NSS i ÚS policii chrání i v případech tak zjevných abusů, není patrné. Zřejmě si soudci u ní chtějí objednat víc brutality a v jejím důsledku větší nápad podobných případů. …
* * *
Další rasantní zásah do svobodného přístupu k informacím provedl čtvrtý senát Ústavního soudu ve složení Vladimír Sládeček, Jaromír Jirsa a soudce zpravodaj Jan Musil. Dnes vyhlášený nález znamená, že již neplatí precisně odůvodněný rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 55/2012-62, ale povinné subjekty budou smět odepřít informace o platu a odměnách svých zaměstnanců, kdykoli to podle jejich názoru bude vhodné s ohledem na jimi samotnými provedený a Nejvyšším správním soudem formulovaná kriteria nerespektující test proporcionality; jeho výsledek v 99 % případů si mí čtenáři jistě dokáží představit sami…
Nejhorší na nálezu je fakt, že nově bude posuzováno, zda má žadatel na informace právo s ohledem na své postavení, tedy zda jde o novináře nebo neziskovou organisaci a ne o pouhou nekvalifikovanou fysickou osobu, což vrací praxi při poskytování informací o 20 let zpět do období, kdy každý, kdo chtěl něco vědět, musel úředníkovi prokázat, že na poskytnutí informace má právní zájem. Velkým přínosem informačního zákona č. 106/1999 Sb. bylo zavedení rovnosti žadatelů; tato rovnost však dnes padla a každý, kdo chce informace určitého druhu, bude muset opět prokazovat, k čemu je potřebuje a že je jejich poskytnutí ve veřejném zájmu. Zatím pouze, chce-li se dozvědět výši odměn, ale nepochybujeme, že stejný princip bude vbrzku uplatněn universálně a zákon o svobodném přístupu k informacím se tak stane nepoužitelným, obsoletním právním předpisem.
http://paragraphos.pecina.cz/2017/11/ustavni-soud-dale-omezil-svobodny.html
* * *
Asi uklouzli v koupelně
Policejní kamera je věc křehká, choulostivá a velmi poruchová – k selhání dochází nezřídka i u většího počtu přístrojů současně (rekord, jak si pamětníci vzpomenou, drží současná náhlá porucha šesti kamer při zásahu v jistém klubu na pražském Žižkově v polovině 90. let). Neméně citlivý je policejní kameraman; ten, aby si náhodou neudělal bebí, nesmí se svým aparátem nikam, kde je nebezpečno.
Na toto thema judikoval minulý týden i Ústavní soud (Vojtěch Šimíček, Jiří Zemánek a disentující Ludvík David), který odmítl zrušit nepřesvědčivý rozsudek Nejvyššího správního soudu týkající se zákroku proti skupině osob demonstrativně obsadivších někdejší squat Milada. Poškození, z nichž čtyři podali zásahovou žalobu, vykazovali sice známky bití, ale podle ústavních i nejvyšších správních jurisprudentů není vůbec jisto, kde ke svým zraněním přišli.
Evropský soud pro lidská práva přitom ve své judikatuře striktně vyžaduje, aby v podobných situacích byla za prokázání, že nedošlo k mučení a jinému nelidskému zacházení, odpovědná policie, a jestliže ta neměla videozáznam prokazující průběh zákroku, ač ho mít mohla a měla, nelze než dovodit, že toto přenesené důkazní břemeno neunesla.
Proč NSS i ÚS policii chrání i v případech tak zjevných abusů, není patrné. Zřejmě si soudci u ní chtějí objednat víc brutality a v jejím důsledku větší nápad podobných případů.
http://paragraphos.pecina.cz/2017/11/asi-uklouzli-v-koupelne.html
J.Š.5.11.2017