Zdraví z boží lékárny je bestseller, která nemůže chybět v knihovničce snad žádného milovníka alternativní medicíny. Jeho autorkou je světoznámá léčitelka a bylinkářka Maria Treben, která pocházela z Čech. Knihu vydala v roce 1978, ale na české pulty se dostala až v porevolučním roce 1991. Mnoha Čechům se stala inspirací a pomocí, jak zlepšit své zdraví. Autorce samé se však osobní chuť k životu vytratila odchodem jejího milovaného muže Ernsta. Zemřela nedlouho po jeho smrti 26. července 1991.
Maria Treben, za svobodna Maria Günzel, se narodila v roce 1907 v Žatci jako prostřední ze tří dcer majitele tiskárny Ignaze Günzela. Odmalička trávila prázdniny v rodině hajného a tamní prostředí v ní začalo rozvíjet lásku k přírodě a cit pro rostliny. Časem je uměla téměř všechny pojmenovat.
Jako malé děvče jí jakási stařenka poradila, aby si své slabé a vypadávající vlasy omyla odvarem z kořene lopuchu. Maria ale odvar uvařila příliš silný a její vlasy se staly tak pevnými a nepoddajnými, že je musela ostříhat.
Když bylo Marii deset let, její tatínek Ignaz zemřel při nehodě. O dva roky později, roku 1919, se maminka Anna s dcerami přestěhovala do Prahy. Zde Maria nejprve vystudovala lyceum, poté pracovala v redakci německých novin Prager Tagblatt a zároveň jako osobní tajemnice spisovatele, překladatele a skladatele Maxe Broda.
Roku 1939 se provdala za inženýra Ernsta Gottfrieda Trebena, se kterým se seznámila na představení pražské opery, kterou ráda navštěvovala. Po svatbě se novomanželé přestěhovali do Ernstova rodného domu v Kaplici u Novohradských hor, kde se jim později narodil jejich jediný syn Kurt.
V roce 1945 byl manžel Ernst uvězněn. Maria musela dva roky žít se synkem v německých uprchlických táborech. Tam skoro zemřela na tyfus a záchranou jí byl vlaštovičník a jiné byliny, které jí pomohly od žloutenky a dalších nemocí. Díky svým znalostem vyléčila i syna pomocí mateřídoušky. Maria byla silná žena. V jakkoli těžkém období si dokázala zachovat přátelskou a veselou povahu. Byla pracovitá a věřila v lepší budoucnost.
S manželem se setkala až koncem roku 1947 a přestěhovali se pak do Griechkirchenu v Rakousku. V té době se jí dostává do ruky recept na výrobu švédských kapek podle starého rukopisu Clause Samsta. Maria tinkturu považovala za všelék.
Měla pocit, že ji vnitřní hlasy nabádají, aby lidem pomáhala a radila v oblasti bylin. Po smrti maminky Anny v roce 1961, kdy tyto vnitřní hlasy zesílily, se setkala s velkým rakouským biologem Richardem Weilfortem. Zasvětil ji do léčebných účinků známých bylin. Maria začala studovat staré knihy o bylinách, mluvila s venkovany, vyráběla první esence na základě starých receptů. Pronikala stále hlouběji do tajů léčivých bylin.
První přednášku uskutečnila během pobytu v lázních, v nichž byly prováděny procedury podle faráře Kneippa. Kneippovy léčebné metody mimochodem používala i Mariina maminka. Její přednáška tehdy sklidila obrovský úspěch. Mnoho lidí ji prosilo, aby své zkušenosti převedla do písemné podoby. Na prosby odpověděla Maria články v církevních novinách a později vydala knihu Zdraví z boží lékárny, která byla přeložena celkem do 24 cizích jazyků a vydána v 8 milionech výtiscích.
Do Ameriky se Maria Treben vydala na přednáškové turné ve svých 77 letech. Bohužel do rodných Čech se již nestihla podívat. Z její korespondence, čítající obrovské množství dopisů, byla sestavena druhá kniha pod názvem Léčebné úspěchy Marie Treben.
Jako velice zbožná žena mnohokrát opakovala, že znalosti získávala s pomocí Panny Marie. “Mou snahou je odkazovat lidi nejen na léčivé byliny a jejich účinky, ale především na všemohoucnost Stvořitele, který má náš život ve svých rukou a řídí jej. U Něho hledejme pomoc a útěchu, v těžké nemoci pokorně a zbožně přijímejme bylinky z jeho lékárny. Je na Něm, aby nás vedl a obdarovával a aby řídil naše životy podle své vůle," napsala.
Maria Treben je tak inspirací i pro dnešní mladou generaci, zaměřenou na zdravý životní styl a alternativní způsoby léčby.
* * *
Příroda je největší léčitelka. Má mnoho možností jak léčit. Pokud ji budeme poškozovat, poškozujeme a ohrožujeme sami sebe.
J.Š. 30.9.2017