Vezměte si třeba mandatorní výdaje v našem státě (povinné výdaje státu, např. na sociální politiku - pozn. red.). Tvoří téměř 80 procent všech výdajů, a to je příšerné číslo. Před sto lety měly nejvyspělejší země mandatorní výdaje zhruba na deseti procentech. Dnes je to osmkrát tolik. Zbytnělý administrativní aparát pohlcuje víc energie, než je systém schopen vytvořit - Oficiální struktury se brání jakékoliv pozitivní změně, protože by to znamenalo zjednodušení systému a ztrátu určitých pozic těch lidí, kteří aktivně ovlivňují fungování daného systému - Nejsme schopni odsoudit nebo nechat v base ani prokazatelné zločince - Zadlužují stát stále víc, aniž se ptají generací, které jdou po nás, jestli s tím souhlasí. To je zásadní problém pro fungování společenské smlouvy, protože se můžeme dožít situace, kdy nám naše děti řeknou: Vy jste nás zadlužili takovým způsobem, že my vaše důchody řešit nebudeme - Jsme v době, kdy není možné řešit jen průmysl 4.0 (současný trend digitalizace v průmyslu - pozn. red.), což je zásadní výzva, ale stejně tak tu má být koncepce, které říkám voda 4.0. Protože voda byla a je jedním ze základních, limitujících faktorů vývoje civilizací. Je třeba začít řešit, jak tekuté zlato zadržet a uchovat - obrovský nárůst byrokracie, který vedl k tomu, že na omezenější množství zdrojů bylo mnohem větší množství konkurentů, takže došlo k nepotismu, k rozvoji zájmových skupin. To je něco, co známe i z moderní doby. Centrální administrativa se stávala méně efektivní, došlo ke krizi elit, protože systém nebyl schopen vygenerovat kvalitní úředníky. Do předních pozic generoval lidi, kteří byli dobře zasíťováni, tedy pocházeli z mocných rodin nebo určitých zájmových skupin. Ty oklešťovaly schopnost státu fungovat a řešit problémy.
* * *
Proč je to tak špatné?
V případě České republiky se není čemu divit. Řeknu jen čtyři data: 1918, 1938,1948, 1968. Kde má tento národ brát množství elit, když je jediné století načtyřikrát tak poničilo. Jde o čtyři zásadně postižené generace. Aby elita vyrostla, trvá to. Nevytvoříte ji tím, že založíte think-tank nebo najmete mentora na koučink, zaplatíte nekřesťanské peníze a budete si myslet, že za tři čtyři dny z toho vzejdou young leaders. Lídři jsou lidé, kteří za sebou mají důvěryhodný životopis, prošli si pády a krizemi, které je naučily problémy řešit. Jen tak mohou vznikat elity.
Jste spoluautorem knihy Na rozhraní, kde se s dalšími experty zamýšlíte, v jakém stavu se dnešní společnost ocitla, proč a jaký můžeme mít další vývoj. Jsme tedy na rozhraní?
Myslím, že ano, ale nikomu to nevnucuji. Žijeme v době, kdy mnoho ze zavedených starých pravd už dlouho platit nemusí, a budeme muset nalézt nové přístupy a řešení, protože spousta věcí začíná drhnout. Ale to neznamená důvod k panice. Znamená to přemýšlet o tom, co se děje, a snažit se to napravit. Ve srovnání s minulými civilizacemi máme obrovskou výhodu. Máme k dispozici technologie, které i do budoucna budou náš vývoj urychlovat. Máme dostupné nástroje a obrovskou vzdělanost v populaci, takže je jen na nás, jak se nových výzev zhostíme.
Ocitli jsme se tedy v jakémsi přechodovém období. Co k tomu vedlo?
Vezměte si třeba mandatorní výdaje v našem státě (povinné výdaje státu, např. na sociální politiku - pozn. red.). Tvoří téměř 80 procent všech výdajů, a to je příšerné číslo. Před sto lety měly nejvyspělejší země mandatorní výdaje zhruba na deseti procentech. Dnes je to osmkrát tolik. Zbytnělý administrativní aparát pohlcuje víc energie, než je systém schopen vytvořit. Nebo jiný problém - stav společnosti jako takový. Poukazuji na to nejen já, ale v USA třeba Francis Fukuyama (politolog a filozof - pozn. red.), který příhodně používá slov vetokracie. To znamená, že oficiální struktury se brání jakékoliv pozitivní změně, protože by to znamenalo zjednodušení systému a ztrátu určitých pozic těch lidí, kteří aktivně ovlivňují fungování daného systému. Jako Češi na to máme nádherné přísloví, které odráží historickou zkušenost, totiž že kapři svůj rybník nevypustí.
Upozorňujete, že faktory, které vynesou společnost na vrchol, ji také spolehlivě stáhnou dolů. Jaké to kromě rybníka plného kaprů jsou?
Spočívají ve složitosti systému. Například v právním řádu jsou zákony, které jdou často proti sobě. Dnes už se liší i jejich výklady a člověk často ani neví, co skutečně platí a co ne. Důsledek je, že nejsme schopni odsoudit nebo nechat v base ani prokazatelné zločince. Nebo třeba stavební firma. Jakou první věc udělá, když vyhraje tendr? Nezačne pracovat, ale najme právníka, který se jakžtakž vyzná ve stavebním zákoně. Normální stavař z ČVUT s IQ 130 ho totiž nemá šanci pochopit.
Protože politici si myslí, že když nebudou chrlit další a další zákony, nebudou mít body u voličů.
Je tu evidentní problém elit a legitimity jako takové. Kdyby dnes někdo z předních politiků předstoupil před lidi v případě náhle vyvstalé krize a požadoval po nich nepopulární opatření a chování, nevím, zda by za ním šli. Půjdou jen za tím, komu věří, kdo svou legitimitu prokázal dlouhodobou schopností důvěryhodně řešit problémy. Takových lidí je jako šafránu.
Politikům zazlíváte zadlužování státu.
Zadlužují stát stále víc, aniž se ptají generací, které jdou po nás, jestli s tím souhlasí. To je zásadní problém pro fungování společenské smlouvy, protože se můžeme dožít situace, kdy nám naše děti řeknou: Vy jste nás zadlužili takovým způsobem, že my vaše důchody řešit nebudeme.
Zatím mluvíme jen o vnitřních faktorech. Jak vývoj civilizace ovlivní změny přírodního prostředí?
Chová se více a více nevypočitatelné, což souvisí opět právě s jeho přechodem z jednoho do druhého stavu. Projeví se to třeba tím, že úhrn srážek může být za rok podobný letošnímu, ale místo aby pršelo týden, nastanou přívalové deště. Jsme v době, kdy není možné řešit jen průmysl 4.0 (současný trend digitalizace v průmyslu - pozn. red.), což je zásadní výzva, ale stejně tak tu má být koncepce, které říkám voda 4.0. Protože voda byla a je jedním ze základních, limitujících faktorů vývoje civilizací. Je třeba začít řešit, jak tekuté zlato zadržet a uchovat.
Jako egyptolog zkoumáte jednu z nejslavnějších zaniklých civilizací. Co se tam stalo?
Moje specializace je třetí tisíciletí před Kristem, doba stavitelů pyramid. Někdy kolem roku 2120 Stará říše zanikla a na jejích základech vznikla Střední říše. Dokazuje to, že kolaps neznamená zánik, ale regeneraci, transformaci.
Jaké faktory, které se naakumulovaly, stáhly tuto civilizaci dolů?
Byly vesměs podobné dnešním, samozřejmě měly jiné projevy. Byl to obrovský nárůst byrokracie, který vedl k tomu, že na omezenější množství zdrojů bylo mnohem větší množství konkurentů, takže došlo k nepotismu, k rozvoji zájmových skupin. To je něco, co známe i z moderní doby. Centrální administrativa se stávala méně efektivní, došlo ke krizi elit, protože systém nebyl schopen vygenerovat kvalitní úředníky. Do předních pozic generoval lidi, kteří byli dobře zasíťováni, tedy pocházeli z mocných rodin nebo určitých zájmových skupin. Ty oklešťovaly schopnost státu fungovat a řešit problémy. A nastala i zásadní změna přírodního prostředí, vysychání krajiny.
Co bude výsledkem velkých změn?
To nikdo neví. Ale dnešní doba je složitá a jsem přesvědčen, že kdokoli by tvrdil, že má rychlé a snadné řešení, lže. Je fér říct, že nás čeká hodně práce.
* * *
Egyptolog a archeolog
Archeologii a egyptologii vystudoval profesor Miroslav Bárta na Univerzitě Karlově. Za mimořádné vědecké úspěchy získat mnoho ocenění. Je ředitelem Českého egyptologického ústavu, který již po desetiletí pracuje na vykopávkách v Egyptě a Súdánu. Zaměřuje se na období stavitelů pyramid a zabývá se i komparativním studiem civilizací a lidskými adaptacemi na měnící se přírodní prostředí. Je autorem mnoha odborných publikací, přednáší na univerzitách. Jeho kniha Příběh civilizace se stala nejlepší vědeckou knihou roku nakladatelství Academia.
Celý článek: MFD, 24.6.2017
* * *
J.Š.2.7.2017