Sir Harold George Nicolson: „Největší místní holocaust, způsobený válkou.“ - Raymond Aron (1905 -1983, francouzský filozof.): „Charakter a sebeúcta národa se ukáže na tom, jak zachází se svými válečnými oběťmi a svými mrtvými.“
Pozdní zničení Drážďan v ohni požárů těsně před koncem války „nikdy v minulosti nedošlo s tak bezpříkladnou jasnosti k realizaci pojmu teorie britské letecké války (...) demoralizace bojových sil terorem proti rodinám doma“, byla dosažena. (Friedrich Karl Fromme, z předmluvy k Wolfgang Schaarschmidt, Drážďany 1945)
(Město lazaret†)
Zákon o válce byla vědomě ignorován (válka proti civilnímu obyvatelstvu). Drážďany tak představují zvláště závažný případ mezinárodního válečného zločinu. To může vysvětlit snahy historické komise zřízené v roce 2004, aby počet obětí byl vědecky vyhodnocen nízce, pouze na základě vyhodnocení zbylých úředních zdrojů? Pokud se v aktech nic více nenalezlo, byli svědci považováni za traumatizováné a jejich prohlášení jako „vědecky nepoužitelná“ (Očitý svědek: Spalování aktů ve Starém městě, předcházelo týden předem další „vědecky nepoužitelné“).
To vedlo k v roce 2009 k oznámení výsledků jako maximálního počtu obětí 25.000 a zanechává díky šíření v médiích dojem zveličování dosavadních odhadů. Podložený odhad v době činu přes 200.000)
Pohrdaní oběťmi, úřednicky do značné míry zamlčené, dochází k násilnému vystupování autonomních a antifa-fašistických demonstrantů („Bomber Harris do it again“). Stát a široká veřejnost je nechají bez protestů proběhnout. Na příkladu Hirošimi a Nagasaki si člověk uvědomí, co chybí v Německu: v Japonsku se podílí na uctívání památky na pietních aktech podobných stejnému počtu obětí jako v Dražďanech, celá země.
V Německu se tak odhaluje výrazná ztráta identity, takže se zde spíše člověk nechá ponížit, než svoji důstojnost projevit upřímným aktem.
Raymond Aron (1905 -1983, francouzský filozof.): „Charakter a sebeúcta národa se ukáže na tom, jak zachází se svými válečnými oběťmi a svými mrtvými.“
E. E. Korkisch, svědek doby a očitý svědek, 85354 Freising, Vimystr 4
* * *
Smrt Drážďan před 70 lety
Pekelné zničení kulturní metropole, na mezinárodní úrovni chráněné lazaretní město těsně před koncem druhé světové války ve dnech 13./15. února 1945, bylo majákem ďábelské vůle zničit - a trvale identifikovatelným zneuctěním mezinárodního práva vítězem.
Od té doby se pracuje na fiktivním snižování nesmírného násilí. Tyto snahy vyvrcholily založením komise historiků v roce 2004, která oběti urážejícím způsobem oznámila maximální počet obětí 25.000. Dvoudílný televizní film o zničení Drážďan, vysílaném před několika lety, který se snažil nesmírnou hrůzu relativizovat, mohl tehdejší skutečnost jen naznačit, ale přesto vyvolal velký zájem. Prožitá skutečnost se odehrála mnohem více nemilosrdněji:
První ze čtyř zničujících úderů s ničivými účinky s rychle se rozvíjejícími velkými požáry, proměnil většinu 15 kilometrů čtverečních centra města v peklo, kdy jen okraje města umožňovaly záchranu. Ale že po dvou hodinách proběhne přesně stejná teroristická operace, překročilo kapacitu lidského vnímání a může být vysvětlena pouze bestiální snahou o vyhlazení. Síla ohně, vytvořená nad městem jeho druhou vlnou, opět se strategií požárů, neodradila zničení ještě zesílit a vyžádala si další masové oběti, které se udusily ve sklepích, shořely a když se dostaly na čerstvý vzduch, byly bez obrany vystaveny výbušným bombám a nízko letícím letadlům. (Podle zprávy historiků nebyly nízko letící letadla ostřelovány, oproti na str. 71 přiložené americké zprávě: “A“ skupina (stíhači) přešli na nízkou výšku, aby mohli palubními zbraněmi ostřelovat pozemní cíle vyzbrojené automatickými zbraněmi“ (překlad Dr. M.Ludwigs). Chyběli snad historikům potřebné jazykové znalosti? K dokončení díla zkázy následovaly další dva teroristické útoky amerických bombardérů.
Celkem bylo, podle údajů Spojenců, nasazeno asi 2.000 dálkových bombardérů, bylo svrhnuto 3.600 výbušných bomb a 650.000 zápalných pum.
Jedná se o nejnižší bod zločinného vedení letecké války, která byla v Churchillově válečném kabinetu naplánovaná už 15.5.1940 a jako možný další cíl plošného bombardování a kdy den na to bylo započato s leteckými nálety na Porúří (první německá reakce následovala o tři měsíce později, 15.9.1940).
Následujícím generacím, včetně historiků, se stalo nemožným rozsah orgií zničení Drážďan posoudit či zprostředkovat.
V roce 2004 se zdálo, že vytvořením komise historiků bude diskuse ukončena. Pomocí nově nalezených dokumentů bylo vědecky doloženo a oznámen počet 18.000 úmrtí a později doplněno o 2.000 mrtvých ve sklepech s faktorem nejistoty 5000. Počet obětí z února 2009, je uváděn jako „maximální“ počet ve výši 25.000 a od té doby šířen médii. Přitom čest zachraňující doplněk uveden není: „Bez už nikdy prokazatelných obětí.“ Tak by pravda věda zašla příliš daleko a představuje politováníhodnou snahu o přizpůsobování dějin naší době.
Na straně Spojenců se mluví o asi 130.000, ženevský Mezinárodní červený kříž uvádí 275.000 obětí. Energie ničení místa přeplněného utečenci z východu, nebráněného civilního města, s rozeznatelným roztaveným materiálem po útoku ohněm, kdy teplota dosahovala až 2000 stupňů, nepřipouští po více než půl století po pekelném dění určit platný maximální počet obětí.
V odůvodněném odhadu v chaosu doby činu se pohybuje počet obětí od 200.000 do 250.000. Diplomat a autor sir Harold George Nicolson, parlamentní osobní tajemník ministra informací v Churchillově válečném kabinetu, prohlásil v Observer dne 5.5.1963 o nasazení Drážďanech:
„Největší místní holocaust, způsobený válkou.“
E. E. Korkisch, bývalý Kruzianer/Kreuzchorschüler, očitý svědek, 85354 Freising, Vimystr. 4
DRESDEN 1945 – Gedenkkultur !?
Překlad J.Š.
P.S.
Drážďany byla odveta Britů za bombardování civilních cílů nacisty. Je třeba informovat o příčinách a následcích oboustranně, ne jednostranně. Je to nikdy nekončící souboj pravdy s mocí. My si neustále připomínáme naše oběti nacismu, ale na mnohem více obětí stejně zločinného komunismu zapomínáme?! Dopustili jsme, aby stoupenci této zločinné ideologie byli v Parlamentu demokratické země, kdy její Ústava odsuzuje obě zločinné ideologie. Umí si někdo představit, že by v Německu po válce nezakázali NSDAP, její představitelé zasedali v Bundestagu a svým prvním místopředsedou si 75% hlasů zvolili předsedu NSDAP, tak jako u nás předsedu KSČM Vojtěcha Filipa, usvědčeného agenta StB? Jistě ne, ale u nás je to skutečnost – 72 let po skončení II.světové války v Evropě. Potom se nedivme poměrům v zemi. Podzimní volby budou rozhodující – nechají se voliči opět zmanipulovat a zneužít, nebo konečně zasedne v Parlamentu více slušných a schopných, kteří začnou hájit zájmy země a jejího obyvatelstva a ne jen prioritně ty své?!
DOBROU VOLBU občané, vaše děti ještě volit nemohou!
Jan Šinágl, 9.6.2017