Níže zpomínka spolužáka na Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho
Přiznejme si na rovinu: i dnes se najdou lidé, kteří pokládají undergroundového básníka a opilceEgona Bondyho(1930–2007) za umělce. Ačkoli mezi tyto vadou kognitivních funkcí zjevně postižené jedince nepatříme, kvitujeme jako velmi pozoruhodné jednání vedení brněnské konservatoře, která zakázala své studentce Pavle Limmlovédoživotně přednášet jednu z jehobásnía za to, že ta byla na půdě oné nastudována, uložila vyučující Věře Zástěrovédůtku. Báseň je prý vulgární a umělecky vzdělaných úst konservatoristky tudíž nehodná.
Potlačme nutkavé představy, jak to vypadalo, když studující s pedagožkou pilovaly správnou výslovnost slovahovno(na kteréžto ústřední thema, je-li nám známo, Bondy sepsal jeden celý svůjtext), spokojivše se s poznámkou, že shora zmíněný institut, nesoucí toho času jméno Leoše Janáčka, by možná zasloužil přejmenovat; možností je řada, přičemž nejvíce se nabízejí klasikové české a československé censury, Zdeněk Nejedlý, Ladislav Štoll, Jiřina Švorcová nebo někdejší náměstkyně ředitele státní televise a strážkyně dobrých mravů Milena Balážová, která prý, praví legenda, vlastnoručně měřila účinkujícím délku sukní.
http://paragraphos.pecina.cz/2017/05/bondy.html
* * *
Vzpomínka na Zbyňka Fišera alias Egona Bondyho
Byli jsme spolužáci od primy do kvarty, společně s Fortýnem, v Gymnáziu v Ječné, Praha - Nové Město. Měl přezdívku Košoun. Od kvinty byl s Fortýnem v humanitní větvi "a", já v reálné "b".
V nižších třídách jsme se dokonce kamarádili, chodil jsem ho navštěvovat do jejich vily se zahradou v Podolí. Jeho otec byl důstojník, Ruský legionář, tehdy již ale nežil. Pro mne byli "buržousti". Zbyněk mne potom přerostl a nabyl váhy, měl postavu jako známý herec z Vinohradského divadla Václav Svoboda, takže, když jsme jednou spolu šli na Václavském náměstí do biografu na mládeži nepřístupný film, mne vykázali a jeho bez váhání pustili. Tehdy ho nenapadlo nic vtipnějšího než mne vydávat za mladšího příbuzného, ač jsem byl o něco starší, ale neprošlo to.
Co se básnění týče pamatuji, že chodil po třídě a bouřlivě recitoval jím přebásněnou Nerudovu Dědovu mísu, přičemž převažovala prudká kadence slova zadní části těla, právě tak, jako po letech použil produkt této části v jiné básni. Tedy jadrné vyjadřování bylo pro něj charakteristické.
V té době jednou přišel do školy a plakal. Řekl, že mu umřela maminka. To bylo velmi smutné, byl úplný sirotek.
Pak jsem s ním ztratil spojení a on ani o mé přátelství nestál. Asi v sextě přestal chodit do školy a šly o něm fámy, že je z něj tulák. Jednou potkal spolužáka a tomu vyčítal, že je buržoust protože spí doma v posteli, kdežto on bydlí pod mostem.
Přestože na škole nedával dobrý příklad získal u profesorského sboru uznání ze znalosti výtvarného umění, takže školní chodby byly podle jeho návrhu vybaveny reprodukcemi významných děl.
Od té doby jsem ho již nikdy nepotkal, avšak najednou se objevil Dr. Egon Bondy, uznávaný filozof, marxista, spisovatel a viděl jsem ho v televizi. Estébáci z něj museli mít zamotanou hlavu, když ho "protistátní živly" braly mezi sebe a zpívali jeho texty.
Jeho život byl bouřlivý. Nedovedu posoudit jeho myšlení je složité, plné jinotajů. Jako filosof je uznáván. Naposledy žil jako vdovec v Bratislavě, kde zemřel.
S pozdravem R.Honzátko
13.5.2017
* * *
J.Š.14.5.2017