„Kde domov můj? Správná otázka. Je vůbec náš domov náš? Když jsme ho nikdy nedokázali uhájit? Jako jinde malé národy. Patřil jiným a vládli v něm vždy jiní! Nacisti, bolševici. Abychom byli relativně svobodní, vstoupili jsme do EU. A už zase remcáme díky své jednotě v nejednotnosti.“ - „Safčenková je protějšek ministra obrany Stropnického. Ten je ukázka české malosti.“ - „Nežli hodnotit působení ambasadora Schapira, kdy se čeští kritici uvolněně vyjadřovali, měli by také hodnotit při odchodu působení ruského ambasadora.“

LN Opravdu není nikdo, kdo by sdílel vaše ideály?

Ale ano, v parlamentu sedí sluš­ní lidé, i chytří. Chytrých je ale víc než slušných. Absolutní nedo­statek je politiků statečných. Ta­koví, kteří jsou ochotni zásadně změnit systém a bojovat za to i za cenu ohrožení života, prostě nejsou. Většinou doufají, že za ně někdo všechno vyřeší. Nakonec by jim bylo jedno, zda bych zvoli­la cestu Indiry Gándhíové, nebo Augusta Pinocheta. Hlavně aby jim bylo dobře.

LN Ani gruzínský exprezident Saakašvili není tím, kdo by vás podpořil?

Za Ukrajinu může zemřít jen Ukrajinec. Proto je třeba nebát se obětovat sám sebe. Ale musíte být připraveni i na to, že svými po­stoji ohrozíte své blízké. Nesmíte se bát ztratit to nejcennější pro po­zemskou bytost ve jménu něčeho vyššího, jako je záchrana vlasti.

LN Jste připravena obětovat i své nejbližší nebo svobodu?

Ztráta by to byla mimořádně bolestná. Jenže člověk je absolut­ně svobodný, jen když nikoho nebo nic nemá. V cele, zbavena všech pozemských statků, jste nej­svobodnější. Pro mne jsou sestra a maminka ty nejbližší bytosti na světě. Uvědomuji si ale, že žádný člověk není věčný. Proto je těžké říci, co je v životě nejdůležitější. Nechci, aby mi rodina odebrala moji svobodu. Pak by to pro mne nebyla nejdražší rodina.

LN Politologové vás například nazývají rekordmankou v pádu popularity - klesla prý z 60 pro­cent najedno...

Chybný údaj. Moje popularita se snížila, ale z 90 na 60 procent. Mnozí politici sní o šedesátiprocentní podpoře voličů.

LN Rozpaky nad vaším příjez­dem panovaly v diplomatic­kých i politických kruzích, i část akademické obce se bála vaší neřízenosti... Přitom když jste seděla ve vězení a poslanky­ně Kristýna Zelienková organizovala řetězovou hladovku na vaši podporu, i ukrajinská dia­spora byla nadšena. Dnes vám vytýká, že legalizujete separatis­ty, když s nimi osobně jednáte o propuštění vězněných Ukrajinců…

O propuštění lidí, jejichž seznamy jsem teď navzdory obrovské kritice zveřejnila, budu jednat tře­ba s ďáblem. Jinak své kritiky chá­pu. Protože lidé se snadno sjedno­cují kolem neštěstí. Jak se objeví radost a úspěch, vyvolává to zá­vist. Když jsem byla v zajetí, lidé to vnímali jako naše společné hoře. Po mém propuštění se do věci vložili politici a novináři. Je důležité, na jaké kanály se lidé, kte­ří mne kritizují, dívají. Někdo mne za jednání s Plotnickým a Zacharčenkem (vůdci separatistů - pozn. red.) chválí, někdo kritizuje.

LN Přesto si myslím, že se váš ob­raz za krátkou dobu změnil. Z Johanky z Arku, bojovnice, která se nezalekla ani mocného prezidenta Putina, se stala, ales­poň podle četných médií, spíš nekorektní* politicky naivní oso­ba, která ohrožuje jednotu Ukrajiny...

Do mého zatčení mě nikdo ne­znal. Když mne unesli do Ruska, média mne začala vykreslovat tak, jak se jim to v tu chvíli hodi­lo. Vytvořila jednotný portrét Nadije Savčenkové. Ale pak jsem vstoupila do politiky a každý za­čal malovat svůj obrázek. Lidé mají ovšem nejradši, když je něco buď černé, nebo bílé, a ne když musejí přemýšlet. Chtějí si za­pnout televizi a slyšet potvrzení své pravdy. Nejraději bych každé­mu vysvětlila své postoje osobně, v nezprostředkované formě. Po pěti minutách rozhovoru najdu s protivníkem společnou řeč.

LN Ve vězení jste napsala knihu Silné jméno Nadija. Bude mít pokračování?

Kdybych teď měla napsat kni­hu, jmenovala by se Hrdinové mu­sejí zemřít. Pak zůstanou navždy hrdiny. Když hrdina nezemře, sto­procentně ho zbaví vavřínů. Zostudí ho.

LN Možná to pro vás bylo ve vě­zení, při všem respektu k tomu, co jste musela vytrpět, jedno­dušší než v politice...

Ve vězení jsem měla jedinou zbraň - říkat, co si myslím, a hla­dovět. I v politice jinou zbraň než pravdu, kterou otevřeně vyslovu­ji nepoužívám. Jenže jen mluvit nestačí. Je potřeba také něco dě­lat. Pokud jsem jednáním s vůdci separatistů Plotnickým a Zacharčenkem něčemu pomohla, či na­opak, se ukáže až v budoucnosti. Pokud tedy historii nebude někdo přepisovat podle svého. Mohou ze mě udělat jak anděla, tak ďáb­la. Snad pochopí, že ve vězení na svobodě se snažím žít svůj ži­vota tak, abych byla Ukrajině pro­spěšná. Ukrajina, to jsem já.

LN Chcete vytvořit nikoliv poli­tickou stranu, ale platformu RUNA. Co bude její náplní?

Chci nastoupit cestu Indiry Gándhíové - cestu osvěty. Je tře­ba změnit zákony a pak oligarchové zmizí sami, neboť jen současná legislativa umožňuje jejich exis­tenci. Nestačí měnit politiku, je třeba zničit stávající politický sys­tém. Najít ještě lepší způsob říze­ní státu, než je demokracie. Třeba ten skok dopředu udělá Ukrajina. Nejdříve ale musejí lidé kontrolo­vat svou půdu, své nerostné bohat­ství. Usiluji o to, abychom nemu­seli organizovat revoluci na Majdanu pokaždé, když chceme vyměnit prezidenta. Abychom to mohli učinit zákonnou cestou, hla­sováním.

LN Přímá demokracie?

Přímá a čestná.

LN Pláčete někdy?

Ne. Nejsem ten typ. Rozčiluju se, rozbíjím věci, ale nikdy neplá­ču.

Nadija Savčenková (35), ukrajinská pilotka bitevního vrtulníku, jež byla v červnu 2014 zatčena separatisty na východě země a unesena do Ruska tamními tajnými službami. V Rusku byla odsouzena na 22 let za údajnou vraždu dvou novinářů. Po několika hladovkách byla vyměněna za dva ruské vojáky. Ve vězení byla zvolena poslankyní parlamentu za stranu Baťkivščyna. V prosinci 2016 ji vyloučili. Koncem roku 2016 založila politickou platformu RUNA.

Z rozhovoru v LN, Ukrajině chybí stateční politici,13.1.2017

* * *

Naše stopa

Novodobá česká stopa ve Washingtonu začí­ná ostrůvky žlutého sněhu, který vytvořila rozparáděná delegace během památné návštěvy Václava Havla v úno­ru 1990; končí pak narážkami Miloše Zemana, že protesty proti němu možná organizoval Andrew Schapiro. Oba pří­běhy jsou i dvěma póly naše­ho vztahování se k USA: ode zdi ke zdi, s nulovým výsled­kem. Část společnosti zastává tak oddané transatlantické postoje, že je v rámci ochrany před vý­chodním impériem schopna od­pustit spojenci cokoli. Menší, ni­koli však nepodstatná část pak na strýčka Sama sdílí pohled zcela totožný s Kremlem. Chystané líbánky Miloše Ze­mana s Donaldem Trumpem na tom těžko něco změní. My Američanům nic nenabízíme a nic - „krom“ zajištění bezpeč­nosti - od nich nechceme. Česko nejenže nemá na svém úze­mí žádné americké vojáky (jako Polsko, Lotyšsko, Litva či Estonsko), ale od spojence, kte­rý platí tři čtvrtiny celého roz­počtu společ­né aliance, jsme nekou­pili ani ty vr­tulníky Black Hawk jako Slováci.

LN, PETR KAMBERSKÝ, 13.1.2017

* * *

„Kde domov můj? Správná otázka. Je vůbec náš domov náš? Když jsme ho nikdy nedokázali uhájit? Jako jinde malé národy. Patřil jiným a vládli v něm vždy jiní! Nacisti, bolševici. Abychom byli relativně svobodní, vstoupili jsme do EU. A už zase remcáme díky své jednotě v nejednotnosti.“ - „Zaorálek neustále tárá o bezpečnosti. Stropnický jedná chlapsky, vytrvale jenom na plátně, místo aby se chytil Zaorálkova neustálého zdůrazňování evropské bezpečnosti.“ -  „Safčenková je protějšek ministra obrany Stropnického. Ten je ukázka české malosti.“ – „U nás jen psi psovodů nemají oháňky mezi nohama.“ – „Nežli hodnotit působení ambasadora Schapira, kdy se čeští kritici uvolněně vyjadřovali, měli by také hodnotit při odchodu působení ruského ambasadora.“ – „Pan Kamberský píše pravdu. A co my na to? Co stropí pan Stropnický? Bude válet ve filmu a v reálu s přídavkem zvratného zájmena „se“.“

K.Mrzílek

* * *

4000 US vojáků dorazilo do Polska. Dobře referovala ČT včera v Událostech, kdy věnovala tématu takřka stejný čas jako veřejnoprávní, německá ARD v obdobných  Tagesschau (cca 7:50-9:50 min.). Události trvají hodinu, Tagesschau 15 min. Posuďte sami jaké zpravodajství oceníte více. Rozdíl poznáte i bez znalosti německého jazyka – včetně rozdílu webových stránek, kdy německé jsou uživatelsky mnohem dále.

Jan Šinágl, 15.1.2017

* * *

Polsko uvítalo americké vojáky. Čekali jsme na vás desetiletí, řekl ministr

Migrace je normální. Tahle země není jen pro Čechy