Čím méně účinkují opatření zaváděná Evropskou komisí, tím tvrdošíjněji udržuje neměnný kurz v přesvědčení, že pokud dojde k přerušení jejího zbrklého úprku vpřed, všechno se zhroutí – a my se tak nevyhneme ani tomuto překotnému třeštění, ani zhroucení.
Dnešní Evropa je totiž ve skutečnosti vším, jen ne Evropou federální, a proto nedokáže sjednotit národní ‚my‘, tedy kolektivní existence, které uvnitř ní existují. Nikdy se nechtěla stát autonomní velmocí, ale obřím trhem, zónou volného obchodu, která se měla řídit výlučně zásadou lidských práv, bez kolektivního závazku či loajalitě společné věci. Od počátku byla budována nikoliv na politických a kulturních, ale hospodářských a obchodních základech. Panovala naděje, že jistou formou efektu západky se ekonomické občanství nevyhnutelně vyvine v občanství politické. Stal se však pravý opak.
Podle diktátu liberálního odporu k hranicím se Evropa pokusila sjednotit v ‚univerzálním‘ náhledu pomocí odkazů na abstrakce bez jakéhokoliv kulturního či historického ukotvení, v němž by lidé mohli najít smysl. Unie Evropany před globalizací rozhodně nijak neuchránila – naopak, stala se jedním z jejích hlavních nástrojů. Namísto hledání společné politické vůle vycházející z vědomí jedinečného sdíleného osudu se rozhodla Evropu otevřít světu, aniž by si uvědomila, že bez vnitřních zásad se nelze přizpůsobovat vnějším okolnostem. Nepokusila se ani nalézt své místo v perspektivě multipolárního světa – místo toho se dala do služeb ‚humanitárnímu náboženství,‘ což předznamenalo kosmopolitní uspořádání založené na univerzalizaci liberální demokracie (oxymóron, který ve skutečnosti znamená podřízení demokratických mechanismů tržnímu systému).
Celý rozhovor: http://astraea.cz/problemem-eu-je-ze-zdiskreditovala-evropu-rozhovor-s-alainem-de-benoist/
* * *
J.Š.30.7.2016
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.